farfalla

Tento film je kolekce klišé. Nejvíc mi vadila předvídatelnost scén, např. ruské kolo, židle, osud George. Žraloci jsou mrštní jako červy nebo graboidi z ´Tremors´, Tara Reid nevypadala dobře a spíše kazila dojem, tvůrci se nestyděli vykrást ´The Jaws´, z různých pohledů je voda různě hluboká a věci různě velké. Na druhou stranu si myslím, že tady jako první přišli se spadnutím a skočením do žraloka. Také se s nima hezky hraje. Vymyslíte si co největší ptákovinu a oni vám ji za chvíli splní. Legrační bylo poznání, že když střelíte žraloka letícího v tornádu, tak spadne dolů jako kámen. Nejlepší je sledovat tento film a mít možnost ho hlasitě komentovat. Následují ´Sharknado 2: The Second One´ (2014) a ´Sharknado 3: Oh Hell No!´ (2015).

Film se už stal klasikou mezi válečnými filmy. Scény jsou kapitolami příběhu kapitána Willarda (Martin Sheen) na jeho pouti za plukovníkem Kurtzem (Marlon Brando) do srdce džungle. Jednotlivé scény jsou šťavnaté a napoprvé nepředvídatelné. Uprostřed vietnamské války v nepřehledné džungli se lidé musí spoléhat jenom sami na sebe a tak se v nich probouzejí instinkty, které je mění. Napětí střídá ještě větší adrenalin. Civilní život zůstal doma, tady si každý divočí po svém. Viděla jsem režisérovu verzi a některé scény byly příliš dlouhé. Na druhou stranu myslím, že se tam dostaly detaily, na kterých režisérovi záleželo a z vypravěčského hlediska je tam chtěl mít.

Vizuální obžerství.

Velmi intenzivní příběh, který se odehrává v uzavřené skupině lidí v novém a namáhavém prostředí. Po přestěhování na Nový Zéland se uvolňuje pouto mezi Adou McGrath (Holy Hunter) a její dcerou Florou (Anna Paquin). Flora bývala její tlumočnicí a spojenkyní, ale nový manžel Alisdair Stewart (Sam Neil) chce komunikovat přímo s Adou. Také soused Georges Baines (Harvey Keitel) raději zůstává s Adou sám. Obchodní a sousedský vztah Alisdaira a George se zhorší, když se z nich stanou sokové. Alisdairova rodina a vlastně celá vesnice si šeptá o Adě a její příliš emocionální hře na klavír. Les a vesnici zabydlují domorodci, kteří se snaží učit bělochy svým pravidlům, ale už ztrácejích jejich respekt, jak postupně prodávají své lesy a nemají žádný další majetek, podle kterého se hodnotí v bělošské společnosti. Postavy se pohybují v malých, jednoduchých domech, na pobřeží zalévaném mořem, v lese plném blátivých chodníků a v téměř neustálém dešti. Holy Hunter si pro svou roli vytvořila svoji vlastní znakovou řeč a neučila ji i Annu Paquin. Hunter také samá nahrála všechny party na klavír.

Černobílý film z Japonska příliš nevysvětluje. Spíše se zaměřil na tajemný příběh, který všichni aktéři berou tak, jak je. Snaží se přežít a my s nimi sledujeme, jak godzilla přichází a odchází, jak působí na lidi a co všechno způsobila. Oproti dnešním dnům jsou triky velmi jednoduché, hojně je využíván dramatický střih. Ale úpřimné zapálení pro horor a poetika monstra dohánějí nedostatky, vytvářejí atmosféru a udržují divákův zájem.

Velmi osobní pohled na válku v Kambodži a běžnou praxi válečných zpravodajů, kteří úzce spolupracují s ´fixerem´. Je to obvykle místní člověk, který pro novináře tlumočí, všude s ním chodí a zařizuje vše potřebné tak , aby novinář získal rozhovory s lidmi, kteřímu mohou poskytnout informace pro jeho články. Takový člověk před místními lidmi automaticky vystupuje ve světle, v jakém je vnímán i novinář. Když však novinář odjede zpátky domů, jeho ´spolupracovník´ zůstává. Ve stejné situaci jsou i Sydney Schanberg (Sam Waterston) a Dith Pran (Dr. Haing S. Ngor). Pran se obává o budoucnost svou i své rodiny. Schanberg zajistí odvoz pro celou rodinu, když se situace zhorší, ale nepřímo dá Pranovi najevo, že by měl zůstat s ním. Bez Prana by nic neměl, protože neumí jazyk. Až když je už příliš pozdě, začíná si uvědomovat situaci, ve které se Pran ocitl. Měla jsem dojem, že na francouzské ambasádě Al Rockoff (John Malkovich) a Jon Swain (Julian Sands) dělali pro Prana více než Schanberg. Tomu trvalo několik let, aby si uvědomil svou tehdejší zodpovědnost. Krajina v Kambodži je krásná, hlavně v porovnání s destrukcí, která tam probíhala. Scéna s oranžovým pozadím zapadajícího slunce je v kontrastu s rozmrzelným, panovačným hlasem Schanberga a uklidňujícím hlasem Prana. To byl vlastně extrakt jejich vztahu. Pro Dr. Hainga S. Ngora muselo být velmi těžké projít si znovu tím, co zažil ve skutečném životě.

Povídka ´Life Lessons´, kterou režíroval Martin Scorsese, je dynamickou ukázkou života úspešného malíře, který je plně soustředěn na svoji tvorbu, které podřizuje vše. Potřebuje stálý přísun emocí. Po svém boku tedy potřebuje inspirativní ženu, s kterou by prožíval všechny druhy nálad. V podstatě je však rád sám se svým uměním. Scény malování doprovázené hlasitou hudbou jsou energizující. Nick Nolte jako Lionel Dobie je robustným umělcem, emocionálním i racionálním. Druhá povídka ´Life Without Zoe´ od Francise Forda Coppoly je dobrodružným ´snem´ holčičky Zoe (Heather McComb). Rodiče (Giancarlo Giannini a Talia Shire) sice cestují po světě, jsou však slavní a jsou-li doma, jsou tam jenom pro ni a ona jim radí, všichni jsou k ní hodní, skamarádí se s nejbohatším klukem ze školy, zažije přepadení, pomůže arabské princezně. Třetí povídka ´Oedipus Wrecks´ je Allenovou parafrází na tragédii ´Oedipus Rex´, ve které Oidipus miloval svoji matku, kdežto právník Sheldon (Woody Allen) svoji matku nenávidí. Matka (Mae Questel) mu nepřestává ovlivňovat život a když se jí nelíbí jeho nastávající Lisa (Mia Farrow), jedno z jejich tří dětí hraje Kirsten Dunst, použije matka na protest i vyšší moc. S tím by mu mohlo pomoct médium Treva (Julie Kavner – její hlas známý též jako Marge Simpsonová). Allen nesrší humorem jako obyčejně v New Yorku, spíše si pohrál se zápletkou. Tyto tři povídky mají společné to, že jsou to příběhy s happyendem a vypráví je bohatí lidé, kteří neřeší existenční problémy.

Film má tu správnou atmosféru, když ho člověk vidí poprvé. V poslední třetině se odhaluje zápletka a scénám se dává druhý smysl. V angličtině je scénář velmi rychlý, konverzační, zábavný. Z newyorského prostředí zaujmou hlavně dvě velké budovy naproti sobě a tapety se suprvelkými vzory. Nemoc ataraxie opravdu existuje.

Tento film velmi zestárnul. Ve své době se zabýval novými věcmi, jako informační databáze, internetová síť, virtuální realita a jejich využití. Toto téma bylo nové pro věčšinu diváků a naneštěstí ho tvůrci představili v příliš křiklavých barvách. Při některých scénách jsem měla pocit, jako by byl internet vybudován z neonových trubic. Herci také příliš nepřesvědčují o kvalitě filmu, pokuď to tedy nebyla psychologická stylizace. Pierce Brosnan jako Dr. Lawrence Angelo i Jeff Fahey v roli Jobea Smithe, vylepšeného trávníkáře, jsou dosti prkenní. Chápu Stephena Kinga, který se i soudil s tvůrci filmu, aby jeho jméno nespojovali s filmem, protože nemá skoro nic společného s jeho povídkou, kromě názvu.

Divadelní hra Karla Čapka ´Věc Makropulos´ (1922) v novém hávu. Elině bylo původně 337 let, nově Adalině jenom 107. A místo elixíru z dob Rudolfa II dostaneme podrobné fyzikálně-lékařské vysvětlení, jak se mohlo stát, že mladá žena přestala stárnout. Ve filmu je všechno logické, až na to technické vysvětlení, které posoudit nedokážu. Adaline (Blake Lively), je příjemná mladá žena bez výstředností, velmi dobře vychází s lidmi. Postupně se stává téměř dokonalou bytostí díky dostatku času, který věnuje vzdělávání se a take tím, že se učí, jak za sebou zahlazovat stopy. Na druhou stranu se stává příliš ostražitou a nedůvěřivou. Měla take štěstí na chápavou dceru Flemming. Ellen Burstyn ve svém věku už určitě nečekala, že by mohla ještě hrát něčí dceru. Ženy jí nezpůsobují vážné problémy, na to jsou experti muži. Nejdřívě Ellis Jones (Michiel Huisman) ji zpřeháže život, který si tak dlouho vytvářela, a pak i jeho zvědavý táta William (Harrison Ford), kterého setkání s ní vrátilo ve vzpomínkách k jeho největší životní lásce a který se nedokáže od Adaline odpoutat. Je to příjemný romantický film, na který se dobře dívá.