Bloody13

Thajská "bubu-story" od scenáristy děsivého lomcováku Shutter. Tentokrát dost omšelá, bez výrazné chuti nebo zápachu. I to je jeden z důvodů, proč se nevyhne neustálým srovnáváním se slavnějšími duchařinami. Místo Sadako se tu objevuje postava neprávem oběšené ženy, která i po své smrti touží po odplatě. Videokazetu vyměnila rovnou za film, díky němuž může své diváky po promítání na velkém plátně strašit mnohem reálněji. Už od dob legendárních Démonů víme, že kino je jako stvořený na rozehrání nefalšovaného hororu. To tady bohužel neplatí. Místy povedenou atmosféru často střídají nechtěně komické, až parodické momenty (běh na dlouhou trať s duchem na zádech). Poslední záběr před závěrečnými titulkami je ale celkem vyvedený a ono určité "protipirátské poselství" spíše pobaví.

Kulervoucí debut francouzské dvojice Palud - Moreau, kteří si svou pověst nadaných tvůrců posrali americkým remakem Oka. Ils je totiž parádní ukázkou toho, na čem mají být horory vlastně založeny. Neskutečně hutná atmosféra, spousta tmy, naslouchání znepokojivým zvukům a tajemný, skoro až neviditelný nepřítel. Už úvodní scéna má tolik napětí, o kterých si většina spřízněných hororů může nechat zdát. Žádná přehnaná brutalita, většina násilí proběhne mimo záběr. Tady jde hlavně o strach z neznáma, sebezničující paniku a marný boj o holý život. Závěr je díky tomu vskutku mrazivý.

Učebnicový příklad moderního hollywoodského thrilleru, který laicky postupuje podle žánrové příručky. Žádný pokus o invenci, překvapení nebo odlehčující humor, všechno se tu tváří smrtelně vážně. Od začátku má snímek přesně vytyčený bod, kam jeho děj bude směrovat, a toho se drží zuby nehty. Napětí se tu smrsklo na jedinou palčivou otázku (ukáže hlavní hrdinka ze sebe víc, než jen zářivý úsměv?), takže ani závěr nedokáže správně gradovat. Do toho všeho pouze mladé krásné tvářičky, na ošklivky a tlusťošky není v americkém filmu místo. Takže bída, pánové, i když v sexy pozlátku.

Deset let před známějším Wishmasterem se na filmovém plátně proháněl jiný džin, ale se stejnou chutí zabíjet. Poctivě obydloval starobylou lampu a z(ne)příjemňoval jedné skupině teenagerů nudnou noc v muzeu. Pomáhal si při tom různým nářadíčkem jako byly rohaté masky, hadi, nebo oživlé mrtvoly. Po většinu času tak činil jako neviditelné, pouze tušené zlo, ke konci už se chodbami proháněl v plné kráse... Lampa je prostě béčko jako řemen. Pamatuju si jí z půlnočních projekcí tv nova, kdy se mi postarala o jednu bezesnou noc. Má totiž spád, slušnou atmosféru a uspokojující dávku rudé tekutiny. Jinak spíše pro okrajové publikum, které ocení lehkou trashovitost.

Sympatický horor o zlomyslném džinovi, co dokáže být pěkná svině. Přání sice plní, ale vždycky výměnou za to nejcennější. Kamkoliv se hne, tam za sebou nechává spoustu mrtvol. O tom, že dokáže zabíjet nápaditě a s elegancí, vás Wishmaster přesvědčí opravdu lehce. Maskérská práce jednoznačně vede, CGI už trochu narušuje jinak bezchybnou zábavu. Manfrediniho hudba tentokrát nevýrazná až hanba, za to obsazení zaslouží jedničku s hvězdičkou. Englund, Bannister, Todd, Savini, Raimi a Hodder by mohli vyprávět.

Po teplomilné dvojce se otěží následujícího dílu chopil debutující vizionář Chuck Russell. Ten tu prokázal svůj nesporný talent a vdechnul sérii svěží vítr. Už se naplno pracuje s bezmeznou fantazií uvnitř říše snů a Freddy tu konečně dostává zaslouženého prostoru. Od začátku se ukazuje v celé své kráse/zrůdnosti, hláškuje, až se mu od huby práší, a ke všemu při vraždách vyniká obdivuhodnou nápaditostí. Prostě Krueger, jak ho všichni známe a milujeme. Cravenův hravý scénář jde hodně cítit, hudbu dostal na starost Lynchův dvorní skladatel Badalamenti, vrátily se důležité postavy z jedničky a zabrat dostali především trikaři ze studia Dream Quest Images. Krása.

Spíše dětské dobrodružství, než regulérní horor. Partička vychcaných spratků, co holdují filmovým krvákům, vydírají v lesích chycenou zlodějku v kostýmu Santy Clause. Netřeba snad dodávat, že to bude mít pro obě strany nedozírné následky. Plaza svůj kousek z televizního projektu Películas para no dormir pojal lehce a s humorem, takže oproti třeba Balaguerovi působí nečekaně krotce. A bohužel postrádá tu správnou vánoční náladu, jelikož bez sněhu a stromečku to snad ani nejde. Ale je to natočené pěkně, s přesně trefeným obsazením, a i té krve se dočkáme. Prostě neškodná zábava.

Ani Cohenův originál z roku 1974 nepovažuju za příliš vydařený horor. Ale tahle verze, stejně zbytečná jako jeptišce darovaný kondom, se vyloženě nepovedla. Ač se remake drží původního námětu (podivný humanoid je i zde produktem genové mutace způsobené užíváním podivných léků) a zaměřuje se především na psychologickou stránku obou rodičů (zvláště pološílené matky, která před otcem tají drsnou skutečnost), nezapře absenci filmařské něhy a především nízký rozpočet. Speciální efekty se ukazujou zřídka (však mají proč, nevypadají dobře) a Mexiko tu zastupuje levnější Bulharsko. Nenažraného spratka, co nepohrdne lidmi ani domácí zvěřinou, tak skoro vůbec nespatříme. Místo toho se tu pracuje s náznaky, dětskými zvuky a rádoby znepokojující atmosférou. Jenže to nechce fungovat ani skrz krátkou stopáž. Příště by to chtělo trochu realismu, lidské chápání v několika momentech vážně nestíhá.

Narození, život a smrt jednoho nešťastného vlkodlaka. Tak jednoduše by se dal shrnout klasický snímek ze stáje studia Hammer. Opět tudíž čekejte pestrý technicolor, přehrávající herecké osazenstvo a vážně vytrubující hudbu. Terence Fisher tu použil stejné dekorace vesničky jako ze své předchozí upířiny Drákulovy nevěsty, ale proč ne, když se povedly. Velký prostor dává režisér nenaplněné lásce dvou hlavních hrdinů, nebezpečnému dekoltu žalářníkovy dcery a několika krvavým cákancům. Reeda si tu užijeme jen z poloviny, jeho vlkodlačí masky až ke konci. Fisher má tedy na kontě lepší zářezy, ale je pravdou, že určité kouzlo se snímku upřít nedá.

Nečekal bych, že jeden z nejlepších fláků o plazech vyskočí právě z Hong Kongu. Film se sice nevyhnul jejich šílenému humoru, ale naštěstí nedostává tolik prostoru, a místo toho se soustřeďuje jen a pouze na hady. Těch je tu opravdu neuvěřitelné množství, dostanou se všude a jsou ochotní zabít každého. Kvůli stavbě hotelu totiž bylo jejich hnízdo brutálně zničeno a oni se teď rozhodli pomstít. Hadi se dostanou do budovy a masakr může začít. Calamity of Snakes vám nedá spát. Je zde pobito, rozčtvrceno, vyvrhnuto a spáleno tolik plazů, že si budete zákonitě klást otázku, proč tenhle film vlastně vzniknul. Tolik násilí na zvířatech se vskutku nevidí, vážně humus. Místy se díky zmatenému střihu asi trochu ztratíte, hlavně při útocích plazů na lidi, kdy pořádně nevíte, odkud ten had přiletěl. Správně, přiletěl... drtivá většina ataků totiž probíhá v tom smyslu, že filmový štáb na vás hází hejna syčáků a vy se snažíte náporu odolat, i když marně. Objevuje se tu pestrobarevná škála různých druhů hadů, ale divákovi nejvíc utkví v paměti obrovský hroznýš, který lítá vzduchem a ovládá kung-fu! Jo, je to síla a ke všemu myšlená vážně.