Bloody13

Těžkotonážní exploiter, který je vlastně citací a poctou Cravenova debutu. Stejný příběh, podobně nízkorozpočtové sevření, navíc s hodně silnou dávkou brutality a mega zmrdem Kevinem Gagem v titulní roli. Chaos se hodně vyžívá v násilí na obou dívčích obětech a divák s nimi jednoduše soucítí. Ale co předvede záporák v samotném závěru, to hlava opravdu těžce pobírá. Jinak v roli Chaosova otloukánka a poskoka se představí vypasený - dnes už mrtvý - Stalloneho synek.

Díky Spielbergově produkci se nedal očekávat mysteriózní sci-fi thriller, jak tomu možná napovídal teaser trailer. Tohle je prostě popcornový spektákl. Každá generace, kromě vašich babiček, si v něm něco svého najde. Převážně je to přehypované dětské dobrodružství, v kterém jde o život všem ostatním, jen je hlavním hrdinům. První půlka snímku je bezesporu nejlepší, a to hlavně díky nadsadité vlakové srážce a pouze v náznacích tušeného monstra. Ta druhá už sklouzne do zbytečného patosu, scenáristických náhod a digitálního finále, v němž monstrum asi neoslní tak, jak tvůrci zamýšleli. Ale jinak všechno tu klape nadmíru dobře, ani ti dětští představitelé mě nesrali. Čas od času prostě tenhle styl rodinné zábavy neuškodí.

Žalostně průměrný, v našich končinách zcela zapomenutý flick, který oplívá nespočtem alternativních názvů. Snímek nevybočuje z řad podobně laděných, gotických hororů, ve kterých mají hlavní prostor ponuré panství, tajemné komnaty, skryté mučírny a v nich přebývající znetvořená bytost. Jen to napětí se tentokrát ne a ne dostavit, bohužel. Dlouze se kecá, málo vraždí, a ty dialogy zní hodně strojivě, což bylo tehdy celkem základním artiklem španělské kinematografie. Ještěže je to celé pěkně natočené, obsahuje slušnou hudbu a hlavně trio krásných žen, které nemají problém s nahotou. Takže zklámání, jelikož Merino umí lepší horory, třeba La Orgía de los muertos z roku 1973 je úplně jiná káva.

Rok 1981 byl mimořádně důležitý pro rozvoj slasheru. Vznikly tehdy totiž takové pecky jako The Prowler, Hell Night, The Burning nebo právě My Bloody Valentine. Ani jeden se sice nedočkal vlastní série, ale to neznamená, že jde o podřadné kousky. Naopak. Poslední jmenovaný disponuje jak charismatickým zabijákem v plynové masce, jenž si divácký respekt získává krumpáčem, tak především svou nezkrotnou brutalitou. Gore záběry při jeho práci jsou opravdu mňamózní a patří ke špičce žánru. Z tohoto fláku je tudíž rázem úplně jiný horor, než ten, jaký jsem viděl před lety na německém satelitu - ostříhaný až na kost. Závěr nijak negraduje, spíše připomíná poctivé psycho a podtrhává narušenost vrahovy osobnosti. Každopádně skvělý sváteční zářez.

Night of the Demons je béčko jako křen. Už podle úvodních titulků lze vycítit, pro koho je tenhle kousek určen. Osmdesátkový feeling tu hold prostupuje celým filmem, a to od řízné rockové muziky, až na pár výjimek strašných herců (to se samozřejmě netýká veteránky Linney Quigley, která opět potěší nejedno mužské oko), sympaticky nedokonalých masek a stagnujícího příběhu. Ten je založen pouze na legendami opředený Hallův dům, v němž se početná skupina nadrbaných teenagerů rozhodnou oslavit svátek Halloween. Díky zrcadlové seanci však probudí rohatého démona sídlícího v suterénu, a ten rozjede vlastní zábavu: gore vraždy, nahotu, černý humor a Angelin pekelný dance. Takže račte vstoupit, smrtelníci!

Je až obdivuhodné, jak Norové dokážou z tak všedního prostředí, s jakým se všichni občas setkáváme, vytřískat takhle tíživou atmosféru. Při vhodné projekci (sami doma za hluboké noci, podmínkou je skvělý obraz a zvuk) se vám zákonitě musí dostavit pocit stísněnosti, strachu a nejistoty. A přitom se zde toho tolik neděje... pouze počáteční nález mrtvoly, sem tam někomu hrábne. Jenže jsou to právě hluboké lesy, přirozené postavy a minimalistická hudba, které tvoří ty nejdůležitější prvky filmu. Probdělá noc téměř zaručena. Osobně bych se nebál označit Villmark a jeho švédského bratříčka Det okanda za nejstrašidelnější skandinávské horory vůbec.

Při první projekci jsem měl spíš rozporuplné pocity, podruhé jsem se ale bavil kupodivu lépe. Asi jsem přistoupil na tu nečekanou komediální rovinu, která mi hnedka nesedla. Napětí z tajemných obyvatel horských lesů se vytratilo, kanibalové se ukazují už od začátku a jejich masky jsou jednodušší, levnější. Místo toho se cpe do popředí až sebeparodická příchuť a obrovská porce brutality, takové gore mixnuté poctivým splatterem. Není divu, tvůrci spotřebovali 300 litrů umělé krve. Dočkáme se nahých koziček, Ericy Leerhsen, která v hororech strašně ráda umírá (remake TCHM, BWP2) a Rollinsovy vtipné postavy připomínající samotného Ramba.

Argentova režijní premiéra a vlastně i první z jeho "zvířecího cyklu" (o rok později následovala Devítiocasá kočka a Moucha na šedém sametu), na které spolupracoval s hudebním guru Morriconem. A právě on má zásluhu na tom, že i v momentech mistrových selháních (pár nudných detektivních pasáží, závěrečné odhalení vraha) dodává snímku patřičnou šťávu. Jako debut obdivuhodné, co se týče vizuální stránky, ale pořád je to jen příprava na Argentova vrcholná gialla v podobě Deep Red a především geniálního Tenebre.

Nadčasový snímek přesně pro ty, kdo chtějí dlouze polemizovat o otázkách života a smrti. Jeho diváci dostanou navíc nezvykle poetický horor s úžasnou vizuální stránkou, úderným cynickým humorem a přes svou morbiditu i romantickou duší. Stručně řečeno, DD je jedním z nejvýraznějších euro-fláků 90. let.

Nečekaně dobře přijatý příspěvek do subžánru pseudodokument / found footage, ačkoliv tuhle eufórii tentokrát vážně nesdílím. Možná to bylo tím, že duchové či přízraky by měli kamerám (tudíž divákům) zůstat skrytí. Možná to bylo tím, že když už se něco konečně dělo, obraz začal rušit a vypadávat, což v takhle důležitých momentech musí nasrat. Na druhou stranu nelze tvůrcům odepřít snahu děsit nás několika zajímavými prvky. Každopádně takové australské podzemní tunely (The Tunnel) na mě zapůsobily rozhodně víc, než nekonečné chodby zdejšího blázince. Nebýt jedné extrémně nebezpečné lekačky, která mi dokázala nazvednout prdel, šel bych s průměrným hodnocením ještě níž.