Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Thriller

Recenze (1 643)

plakát

Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta (1985) 

Takovouhle podpásovku si Freddy prostě nezasloužil, kor v jeho raných začátcích. Dvojka sice slavila finanční úspěch, ale po kvalitativní stránce je to hrozná bída. Napětí je tu spíše v náznacích, věnuje se zbytečným kravinám (vybuchující papoušek) a vůbec podezřelá je celá gay atmosféra. Krueger občas hláškuje, ale stejně si ho divák neužije, jelikož se tu zjevuje hlavně v příšeří anebo až v samotném závěru. No a bohužel chybí i původní hudba od Bernsteina. Young je talentovaný skladatel, o tom žádná, ale aby nepoužil jeho hlavní motiv z prvního dílu, to je docela velká drzost. Ještěže se do trojky vrátil Craven a pomohl chytit Noční můře svěží dech.

plakát

Noční můra v Elm Street 5: Dítě snu (1989) 

Ne tak vydařený jako předchozí dva díly, ale pořád nadmíru kvalitní. Je obdivuhodné, jak ze zdánlivě vyčerpaného námětu vytvořil Hopkins nečekaně originální horor. Scénář má dobrý nápad, který posouvá Freddyho do úplně jiných sfér. Spíše tu už připomíná zlomyslného raracha, než zosobnění čistého zla. Humor lehce ustupuje a tvoří se snově špinavá atmosféra. Vraždy už nezabírají tolik prostoru, po trikové stránce je ale opět všechno v pořádku, některé momenty jsou dokonce nezapomenutelné. To se týká hlavně scény, kdy Krueger promění jednu ze svých obětí v placatou kreslenou postavičku v životní velikosti a pak jí svou rukavicí rozcupuje na kousky. Freddy je hold frajer a tohle poslední dobrá část série.

plakát

Dětská hra 2 (1990) 

Dvojka malinko ztrácí na kvalitě, ale pořád je to slušná prdel. Vraždící panák ze stáje Good Guys opět ohrožuje otravnýho spratka Andyho a navrch teen-hvězdičku ze seriálu Beverly Hills. Divák je zde zákonitě ušetřen o moment překvapení i pocitu nejistoty ze zdánlivě nevinné hračky a z poměrně strašidelné podívané se tak stává již klasická vybíjená. Naštěstí je Chuckyho elektronický model rozpohybován opět věrohodně, za což si velké uznání zaslouží maskér Kevin Yagher. V dětství jsem s kamarádama tyhle filmy žral, dneska už se "jenom" příjemně bavím.

plakát

Mrtví a pohřbení (1981) 

"Vítejte v PottersBluff!" Když před čtyřmi lety u nás vyšel tenhle hororový klenot jako příloha k DVDMagu, nadšením jsem skoro skákal. Mrtví a pohřbení jsou totiž mimořádně povedená záležitost. Hodně ponurá, tíživá a strašidelná, navíc zahalena v jakémsi mlžném oparu. Všechny elementy fungují na jedničku: kamera, hudba, efekty (za nimi stál Stan Winston) i trefné obsazení, kde si nelze nevšimnout Roberta Englunda. Kromě nápaditého a krvavého vraždění se tu vyskytují i další nezapomenutelné scény jako noční návštěva opuštěného domu a samozřejmě naprosto šokující rozuzlení. Zkrátka nic pro děti a mladistvé. Na svou dobu nezvykle originální horor.

plakát

Dětská hra 4: Syndrom Pinocchia (1996) odpad!

Nenechte se zmást českým zavádějícím názvem, s populární Dětskou hrou nemá tahle kravina absolutně nic společného. Jenom sprostě vykrádá jednotlivé scény zméněného kultu, nic víc. Místo Chuckyho obsahuje podivnou loutku, která je tentokrát ze dřeva (dřevěná je bohužel i "herecky") a nemilosrdně dlouho čekáte, než se rozpohybuje a ukáže něco ze svých koníčků. Jenže záchrana přichází až příliš pozdě. Vražedná nuda!

plakát

Prokletí Salemu (1979) (TV film) 

Salem´s Lot jsem si potřeboval osvěžit, tudíž po dlouhé době jsem si dal nutnou opakovačku. A to hned s prodlouženou, tříhodinovou verzí. Nutno podotknout, že bez přestávky a na jeden zátah, což je u mě dneska spíš výjimkou. I přes tu dlouhou stopáž jsem se vůbec nenudil. Hooper alespoň nechal vyniknout charaktery, dnes už klasických, všech hlavních i vedlejších postav (chlapec se zálibou v hororech, co se rozhodne postavit zlu, naproti němu zbabělý policajt, co nevěří na upíry). Atmosféru to má výbornou a spousta momentů dokáže vyděsit i zkušeného rajcovníka, obzvlášť ty s hlavním upírem Barlowem. No a gradující finále ve sklepení domu, co svojí zatuchlinou a špínou připomene hnízdo Leatherfaceovy rodiny, pak jen potvrzuje, proč se film stal upíří klasikou. Pro mě je tak Salem´s Lot spolu s To nejlepší televizní kingovka.

plakát

Phantasm (1979) 

Tall Man, podivínský šéf Morningsideské márnice, jen na oko vypadá jako člověk. Ve skutečnosti je to démon. Uvnitř budovy hlídá vchod do jiné dimenze, po nocích oživuje mrtvé, kteří mu slouží jako otroci, a, jen tak mimochodem, vlastní stříbrné koule - létající odšťavovače lidských mozkoven. Proti němu se postaví malý Mike se starším bratrem Jodym... Coscarelli si podle svého scénáře natočil působivý, nesmírně atmosférický horor, který doplnil surrealistickými prvky a kapkou černého humoru. První Phantasm je mezi fanoušky hororů rozhodně kult jako prase, pro mě osobně ale teprve rozjezdem a odrazovým můstkem pro vychytanější dvojku.

plakát

Klíšťata (1993) 

Parádní oddychový monster béčko, v němž jsou smrtící hrozbou pro partu puberťáků tentokrát přerostlá klíšťata, která díky speciálnímu hnojivu pro marihuanu zmutovala do obřích rozměrů. Chápu, že tenhle těžce naivní horor nesedne každýmu, ale mně osobně se přesně trefil do mýho lehce ujetýho vkusu. Nechybí mu potřebný nadhled, lesní prostředí, v němž na každém stromě číhá nebezpečí, hrstka adolescentů, vhodných na krvavou popravu, a hlavně slušný speciální efekty, u nichž se vyřádil například Rob Bottin (Howling, The Thing). Škoda, že Randelova kariéra šla posléze do kytek. Jinak ty malý krvežíznivý potvory připomínají pavouky, tak asi proto ta čtvrtá hvězda.

plakát

Divné chování (1981) 

Víceméně průměrná vyvražďovačka, tentokrát z Nového Zélandu, která se od svých slasherových kolegů však poněkud liší. Začíná vraždou, při níž nečekaně brzy zjistíme identitu vraha. Jenže v průběhu dějství se všechno komplikuje a ubírá se zcela odlišným směrem. A rozhodně ne špatným, jen trochu neobvyklým. O bodycount zde překvapivě nejde a jen jednu pěknou vraždu si budete pamatovat o něco déle, než ono nemastné finále.

plakát

Krvavá hostina (1963) 

Lewis byl prase a točit neuměl (fanoušci jistě odpustí), ale jedno se mu musí nechat: měl nehoráznou odvahu a hlavně drzost něco takovýho stvořit. Prasárna typu Blood Feast neměla ve své době konkurenci. I přes svojí křečovitost a neskrývající amatérismus musel proto zákonitě šokovat. Veškerým explicitním násilím, v němž psychopatický "hlavní hrdina" vyvrhne jednu mladou dívku a druhé zase v detailu vytrhne jazyk, položil základní kámen gore a splatteru, a dalšími trashovitými fláky pouze potvrzoval svou zvrácenou vizi budoucího filmového umění. I když příběh stojí pokaždé za hovno. The Wizard of gore budiž důkazem.