Bloody13

Ne příliš podařený osmdesátkový trash. Naštěstí místy docela zábavný. Jeho příběh se asi odehrává v jiné dimenzi současného New Yorku, protože drtivá většina tamních 25letých kočiček ještě nespala s chlapem, a divákovi to často a rády připomínají. Choutky ale přesto mají. S pravidelnou přesností vystavují svoje bílé zadky a kozičky, aby si v závěru daly společnou koupel v decilitrech mimozemského spermatu. Kromě jedné zajímavé přeměny tu pak, bohužel, už není tolik o co stát. Masky jsou slabé a hlavní čokoládová hrdinka je zřejmě šampionkou v soutěži "the best stone face".

Poměrně dost atmosférická záležitost. Od tvůrce slasheru "The Town That Dreaded Sundown" se to ale dalo čekat. Když teď opominu příjemně mrazivou hudbu, Pierce dokáže tvořit napětí celkem primitivními prvky (vrzání podlahy z jiné místnosti, nefungující elektřina a jiné strašící triky), ale světe div se, ono to zabírá i dneska. Akční začátek namlsá hlavně po efektivní stránce (zastavující se obraz), pak je to ale středně silné hororové kafe. Nejen tím všudepřítomným pocitem nebezpečí, ale i sépiově zabarvenými flashbacky, z nichž spolehlivě vede ten z roku 1939. V roli ústřední dvojice se navíc představí Michael Parks a sympaťačka Jessica Harper (hrdinka kultovní Suspirie). Takže jo, mě to rozhodně bavilo.

Ještě před krvesajícími automobily a motorkami tu byla postel. Hrůzné ďáblovo lóže, které v době delšího půstu žere leda tak mouchy, se probouzí k životu pokaždé ve chvíli, kdy si to do její místnosti nakráčí jakákoliv lidská potrava. Barryho bizarní námět těžko hledá konkurenci ještě dnes (vraždící pneumatiky by mohly vyprávět), ale i přes očividně nizoučký rozpočet je tahle masožravá postel slušně zpracovaná. Vážnější momenty s pravidelnou přesností střídají ty humorné, za což nemůže jen kostlivec, vypůjčený možná právě z vaší třídy biologie, ani všechny postavy s darem "montypythonovsky" umírat. Je to samotná postel, co se stará o veškerou zábavu. Obzvlášť úvodní "Breakfast" scéna zaručeně pobaví. V ní titulní nábytek posnídá jablko, šampaňské a kuřecí stehýnka, aby budoucím obětem vrátil ohryzek a prázdnou flašku :)

Těžko hodnotit tuhle bizarnost, tuhle depresi, tuhle zvrácenost. I když je umě natočená a v některých scénách připomene to "nejlepší" z Begotten a Srbského filmu, stejně mě moc nebavila. Pro diváky, co rádi experimentují a zkoušejí svou výdrž, to však bude zajímavá zkušenost.

Překvapivě lepší než jednička. A vůbec není na škodu, že z hororového thrilleru jsme se přesunuli do plnokrevného akčního thrilleru. S tím tedy automaticky souvisí více akce, stříleček a hořících autobusů. Protože pravidla Očisty jsou již stanovena, velmi brzy nás film vtáhne do noci plné násilí, utrpení a vražd. V ulicích velkoměsta, kde na 12 hodin vypukla válka mezi chudými a bohatými, se snaží přežít skupinka zatím živých lidí. Z jejich obsazení je nejvýraznější Grillo, ostatní jsou nahraditelní. Není to sice moc o krvi, ale zvuk samopalu z přívěsu kamionu trhá ušní bubínky a nastavené tempo nedovolí divákům sledovat čas. Takže nenáročná oddychovka ve stylu "za málo peněz hodně muziky". (70%)

Inspirováno skutečným případem Kuna Hoffmana. Film je v podstatě další sondou do duše šílence, tentokrát nekrofilního bloodsuckera, známého jako "Upír z Norimberku". Ten se rád vkrádal márnic a hrobek, odkud si odnášel suvenýry v podobě očních bulv nebo celých hlav. Gore scén přiměřeně, splatteru ale vůbec. Osobně mě dost srala ta lehkost, s jakou se opakovaně dostával k mrtvým: jako by chodil na bleší trh pro stará cédéčka. Oproti známějšímu Nekromantikovi je ale tenhle snímek natočen rozhodně lépe, a co je nejdůležitější, nenudí. Na svou dobu určitě odvážný projekt.

Nové plemeno Bolleho "Semena" pokračuje v jatkách, která nastolil slavný Uwe už v předešlé jedničce. Tu jsem sice neviděl, tuším však, že o moc nepřicházim. Pravděpodobně to bude také rádoby explicitní řež, co se snaží šokovat, v době francouzských extrémů a Ajovských remaků toho však docílí leda u čtrnáctiletých pubescentů. Roztěkaná kamera, strašné přehrávání Caroline Williams a čtvero hrdinek bez špetky zdravé vůle o přežití jsou jen strohým výčtem zdejších negativ. Přitom úvodní scéna s bouchačkou ve vagíně slibovala zábavnější masakr. (30%)

I tahle zapomenutá osmdesátka kolovala v našich půjčovnách, tehdy jako Zvířecí zuřivost. V ní laboratorní pavián pokouše zvídavého mladíka, kterého nakazí smrtelnou nemocí. Jeho rána mokvá, kůže se mění k nepoznání a zvyšuje se jeho animální agrese. Každá podrásaná nebo pokousaná oběť se navíc mění ve stejnou zuřivou bestii... Není to však žádné terno. Teen ksichty jsou koukatelný a děj odsejpá celkem svižně, masky jsou na tom ale znatelně hůř, a pokud budete čekat závěrečný masakr na školním plese, nedočkáte se. Takže spíš průměr. Režie: Vittorio Rambaldi.

(70%) Už ani ne tak gore, jako spíš splatter. Ale sakra zábavnej splatter, navíc načichlý špetkou fantasy. Zdejší svět prokletých nazi zombies má už svá pravidla (když zlikviduješ kápa, zlikviduješ všechny), ale jelikož se pohybujeme ve vodách crazy komedie, odpustíme mu to. Štědrý rozpočet jde znát: dvojka je ve všech ohledech větší, rozmáchlejší a krvavější. Jestli je to ale úplně dobře, na to si musíte odpovědět sami. Jinak mě osobně nejvíc pobavila nešťastná zombie v podání Kristoffera Jonera. Ta toho odsrala skutečně hodně ;)

Jednička byla o lidech a opicích. Dvojka je hlavně o opicích, a pak až o lidech. A je to sakra dobře, protože tihle digitální lidoopi strhávájí veškerou pozornost jenom na sebe, živé herce zastínili naprosto s přehledem. Pravda, moc práce jim to nedalo, drtivá většina z nich je totiž plochá jako hrudník Paris Hilton. Příběh trochu klasičtější, ale bohatě to vynahradí kupa silných scén a několik vymazlených momentů. Dobytí tanku v jednom záběru je pak doslova precizní.