Bloody13

Harrington měl horory očividně rád, točil je slušně a docela často. Ruby jeho talent nezapře, ačkoliv stejně tak nemůžu zapřít hořké zklamání. Šutrem úrazu bude určitá roztěkanost: každý atmosférický moment (hlavně z autokina přiští nostalgie z let padesátých) je vykoupen hned několika otravnými, interiérovými dialogy. Navíc se z nadějně rozjetého mystery slasheru postupně stane "possession" fraška s poměrně srandovním závěrem.

Příjemná oddechovka, kterou ocení spíš hororoví fandové, než děcka odkojená Pixarem. ParaNorman není nabytý třeskutým, natož infantilním humorem. I přes ty zástupy duchů a zombies dokonce není ani tak morbidní jako Koralína. Prostě se na něj hezky kouká, a to hlavně díky vymazlené animaci. Mě osobně nejvíc potěšily vtípky a odkazy na hororovou klasiku (Halloween, Pátek třináctého), ale cizí mu není ani sexuální harašení mezi dvěma postavami, z nichž jedna je buzerant... docela odvážný krok. Škoda jen, že těch creepy momentů je tak požehnaně málo. Nejdůležitějším faktorem pro hodnocení se ale ukázalo momentální rozpoložení: vidět to kdykoliv jindy, čtyři hvězdy bych možná nedal.

Maniak do starých hollywoodských filmů a fanoušek Marilyn Monroe se vzepře společnosti, a začne likvidovat své nepřátele. A jelikož jako správný fanboy se před každou vraždou převlíkne za svou oblíbenou postavu, dojde i na klasická monstra z Universalu, jako Draculu nebo mumii... Rozhodně jsem čekal víc. I když je Fade to Black poměrně slušný thriller, těch osmdesát procent je přece jenom dost přestřelených. Zabíjí se skoro bez krve a bez nápadů (i když mafián s kovbojem měli něco do sebe), největší důraz se tak klade na proměnu hlavního hrdiny z otloukánka na vraždícího psychopata. Zajímavostí bude, že jednu z vedlejších rolí si tu střihnul budoucí zvlhčovač dívčích snů - Mickey Rourke.

Nudný grindhouse-horor o neoblíbeném studentovi vysoký školy, který neustále experimentuje v místní laboratoři. Když mu školník úmyslně zabije pokusné morče, vyvine sérum, co z klučiny udělá chlupatý, agresivní monstrum. I přes střídmou stopáž se tenhle film strašně táhne, proběhnou tu jenom dvě vraždy a po zbytek je to sáhodlouhé kecání studentů, kantorů a černošských detektivů, kteří se snaží najít vraha. Naivní, nezáživné a bez napětí - takže nebrat.

Docela sympatická komedie s upíří tematikou, kde si hlavní roli střihnul mladý, tehdy ještě třiadvacetiletý, Jim Carrey. S Fright Night z téhož roku se to samozřejmě nedá srovnávat, ale některé scény a hlášky rozhodně stojí za to. Kromě teploušů ve sprše jsem se například pobavil u scény v kostele při zpovědi: "Nevím, co se to se mnou děje. Vy jste asi jediný, kdo mi může poradit, otče." - "Tak si sežeň lopatu, protože jsi až po uši ve sračkách."

Výborný horor. Návrat k temným počátkům prokletého domu je možná i tím nejlepším, co v této sérii vzniklo. Nejen, že prohlubuje myšlenku posednutí mladého chlapce amityvillským ďáblem, ale dotýká se i jiných témat (incestní poměr nejstarších sourozenců, knězova sexuální orientace?). Vraždy jdou většinou mimo kameru, ale síla filmu je úplně jinde. Napětí z něj totiž cáká na všechny strany, což neumocňuje pouze zlovolná hudba, ale i skvělá kamera. Některé její zběsilé nájezdy a všeobecná práce s prostorem jsou prostě mňamózní. Zkrátka atmosférická masáž, která navíc příjemně graduje v působivém, závěrečném infernu.

Jak vidno, i na zprasení celkem zajímavé látky je zapotřebí výjimečného talentu. A toho má Borelli na rozdávání.

Britové nám opět představují děti jako vraždící zmrdy (podobně jako v "F" nebo "Children"), tentokrát z prostředí jednoho špinavého, a snad absolutně prázdného, sídliště. Jistá podobnost však šplhá až k místům nejvyšším - samozřejmě mám na mysli Cronenbergův The Brood - a to hlavně tím námětem: zmutovaní parchanti unášejí jiné děti pro zachování svého rodu, živí se lidským strachem, a sem tam někoho brutálně napadnou. Jeho kvalit určitě nedosahuje, ale nedá se mu upřít určitá deprese a několik skoro-adrenalinových momentů (viz autobus). Závěr jsem ale čekal lepší.

Tenhle italský kousek láká hlavně na svou auru brutálního trashe, díky němuž se ocitnul na nechvalně proslulém listu Videonasties. To, že dobrá polovina filmů z jeho obsahu tak úplně nesplňuje předpoklady extrémně násilných hororů, je věc druhá. Contamination je navíc zajímavý jen ve své první půlhodině, protože ta pulzující vejce a vybuchující těla vyvolá trochu toho mrazení a hnusu. Jenže pak se film promění v dlouhou, ukecanou nudu, ve které se hrdinové přesouvají z místa na místo jen proto, aby diváka úplně otrávil. Závěr s hladovou mimozemskou obludou tak vyzní dost rozpačitě.

Ale jo, bavil jsem se slušně. Hororů s takhle příjemným lookem jak ze staré Naschyho školy je málo, obzvlášť s vlkodlaky. A vůbec tentokrát nevadí, že jeho žilami prostupuje silně komediální příchuť. Navíc skoro žádný digitál, jen poctivé masky, což se dneska prostě musí ocenit. Toprovi díky za titulky (i když brutálně rychlý).