messi@h

Je to špatné a zoufale nudné. K tomu hrozná hudba, která je pod úrovní hudebního doprovodu videohry z počítačového pravěku. Jinak je to celkově neuvěřitelně amatérské, kdysi jsem viděl amatérský film natočený studenty na koleji o cca třech hercích, a ve srovnání s tímhle hnusem mi výsledek přišel profesionálnější. A upozorňuju, že nepomohlo ani brát Undead s nadhledem. Vyhněte se širokým obloukem.

Kdybych chtěl někomu znechutit art filmy do konce života, doporučím mu tenhle film. Nudný sled nezajímavých scén bez děje a logiky s nesmyslnými dialogy (případně monology), ve kterých se nebudete orientovat, ať se budete snažit sebevíc. Bohužel musím zase jednou napsat, že u některých tvůrců prostě stačí jejich jméno, aby uváděli kritiky a intelektuály do transu... Čim větší nesmysl natočí, tím se kritici nadšeněji vrhají do hledání ukrytého hlubokého poselství. Naštěstí ne všechny art filmy jsou takové.

Ubohost. Nemám nic proti násilí ve filmech, ale tohle je opravdu samoúčelný odpad. Člověk se musí ptát, jestli je cílem šokovat diváka za každou cenu nebo jestli není autor sám tak trochu (hodně) sado-maso magor.

Nebýt několika málo skutečně povedených scén, byl u mě Crash zralý na vypnutí před koncem a hodnocení "odpad". Podle mě nejpůsobivější je scéna zachraňování ženy - oběti autonehody policistou. I tahle scéna má jedno velké ALE v podobě neuvěritelné náhody, že se policista a oběť jeho šikany takhle setkají hned následující den. Přesto si myslím, že tady mělo být hlavní téma filmu: Svět není černobílý a je jen otázkou okolností, jestli se projeví i u relativně dobrého člověka jeho zlé já. Bohužel autor vsadil na jinou kartu a podle mě vsadil špatně. Rasismus, rasismus, rasismus... Pořád dokola, ze všech stran, až máte pocit, že svět o ničem jiném není. Chápu, že to je velký problém a v Americe obzvlášť, ale tohle téma se musí asi uchopit jinak. Na menším vzorku osob - stane se pak silnější a daleko uvěřitelnější. Dostávám se tak k druhému velkému mínus filmu. Přílišná roztříštěnost děje. Při filmu jsem si uvědomil, jak dokonale a přitom nenuceně ukočíroval Tarantino "Pulp Fiction" (i když je to film z úplně jiného soudku). Vzal si daleko menší počet hrdinů, každému věnoval jednu povídku a dokonale vtáhl diváka do děje. Mohl si pak dovolit dokonce takové fajnovosti jako nerespektování chronologie. A zahájil nový trend - nekontinuální vyprávění se spoustou hlavních hrdinů. Jinak ale musím souhlasit s uživatelem PEEPA, že se nabízí srovnání s Magnolií a souhlasím i s jeho hodnocením - Magnolii Crash sahá tak stěží po kotníky.

Po shlédnutí originálu z r. 1968 jsem zvýšil hodnocení na 80%. Remake chválím za to, že se nedrží otrocky svého vzoru, ale přidává nové prvky (důležitější role hlavní hrdinky, odlišný konec). Také prokreslení jednotlivých charakterů je podle mě povedenější než u originálu.

Rudovouse rozdělil sám režisér do 2 částí. A i mně samotnému se zdálo, jako bych sledoval dva různé filmy. Už jsem nabyl přesvědčení, že mě čeká první zklamání s Kurosawou - první část filmu je vážně rozvláčná a ono hluboké lidské poselství je divákovi servírováno tak prvoplánově, že z filmu vysloveně trčí. Pak naštěstí přišlo hudební intermezzo a po něm neuvěřitelná proměna. V druhé části filmu jsem si celou nemocnici pro chudé i jednotlivé postavy zamiloval a film mě nekompromisně vtáhl do svého děje. Takže moje hodnocení - 1. část slabé tři hvězdy, druhá bez debat pět. Výsledek proto bohužel jenom za čtyři.

V nových animácích nestojí na začátku otázka: O čem to bude? Tvůrci se podle mě ptají nějak takhle: Co bychom tam dali za roztomilou/legrační/otravně ukecanou postavičku? A co by se jí všechno mohlo stát, aby to byla ještě větší legrace? Výsledné gagy nějak poslepují do celku - hlavu si s tím moc nedělají.

Film je to zvláštní, bez diskuzí. Ale varuji všechny od přílišného očekávání. Já sám mám filmy mimo hlavní proud velmi rád, ale kdybych měl hodnotit "Kdo to tam zpívá" podle dojmu, jaký ve mně zanechal, tak to bude stěží 40%. Film ve mně nevyvolal absolutně žádné emoce, kromě přání, ať už proboha ty cikáni znova nezpívají (předesílám, že se mi jejich zpěv v úvodu docela líbil). Protože upřímně, ty jejich písně plní ve filmu nulovou funkci a jednoznačně zdržují děj. Ale zase musím ohodnotit i to, že mě film (nevím vlastně proč) udržel až do konce, takže v zájmu objektivity dávám za tři. Na závěr přiznávám, že nejsem fanoušek Emira Kusturicy ("Kdo to tam zpívá" se i podle mně velice podobá jeho výtvorům), takže jeho obdivovatelé si v klidu nějakou tu hvězdičku můžou přidat.

Nedonutí vás válet se smíchy po zemi, ale (skoro) zaručeně vás pohladí na duši. Ideální kus, když si chcete zavzpomínat na bezstarostné komedie 80. let. Navíc v tomhle filmu jsou všechny přísady v ideálním poměru, takže se rozhodně nebudete nudit a krásně nostalgicky si odpočinete.

Nosná myšlenka, tj. jak si stará osoba poradí s mladým zevnějškem a se související "druhou šancí", se ve filmu úplně utopila. Půl filmu Brodskou neustále někdo mlátí (místy bezdůvodně a nelogicky), když už ji nemá kdo mlátit, neví scénárista co dál, a tak ji nechá senilnět. Herci hrají bez výjimek dost špatně, chybu bych hledal u režiséra. Ani Brodská nehraje nic moc. Vlastně až v poslední čtrthodině se jakž takž snaží vyjádřit svoje stáří, ale působí nedůvěryhodně, dost přehrává.