messi@h

Tommy Wirkola akci a masakry umí, ale tady jeho snahu bohužel podrývají dvě věci: 1. V Cestě za smířením se mi Noomi Rapace libila, ale tady mi neseděla. Kromě strachu a vzteku herecky příliš nedávala ostatní emoce, přišla mi v každé postavě emocionálně plochá a nepřesvědčivá. 2. Slabší scénář - výchozí premisa je originální a slibná, ale zároveň má jeden scénáristicky těžko řešitelný problém - hlavní hrdinky jsou ve svém bytě uzavřené jako v pasti a kdyby se s nimi chtěli opravdu vypořádat, mohli jednoduše hned ze začátku do bytu poslat víc zabijáků a bylo by vymalováno. I závěr by to chtělo originálnější a ne jen okopírovat Minority Report. Scénář je celkově dost průhledný a všechna závěrečná "překvapení" a twisty se dají snadno předem odhadnout. Naštěstí se Wirkola opravdu snaží, takže díky neustálé akci nemá divák čas se v nedostatcích scénáře příliš rýpat. Dobrý film, ale tím nejlepším od Wirkoly zatím pro mě zůstává Cesta za smířením. P.S. Pokrok filmových triků je fascinující - scény, ve kterých se Noomy Rapace vyskytuje vícekrát (někdy dokonce 7x) působí naprosto přirozeně. Dokonce tak přirozeně, že člověku skoro ani nedojde, že takovéhle triky by ještě před 15-20 lety byly opravdu problém i v drahém filmu.

Ono ani tak nejde o to, že pointu s manželkou jsem odhalil prakticky od začátku - když se člověk dívá poněkolikáté na svůj oblíbený film, taky už zná pointu a přesto si film užívá. Problém Session 9 je, že se celou dobu všichni aktéři chovají jako po lobotomii, dialogy drhnou a celkově nic nedává moc smysl. Parta dělníků musí v šibeničním termínu stihnout špinavou práci - ale přesto z filmu mám pocit, že hlavně klábosili (bohužel o ničem zajímavém) a lelkovali. Nalezené nahrávky terapií zprvu probudily příjemné očekávání, ale nakonec nepřinesou nic pořádného a nikam negradují. Celkově mi Session 9 přijde jako nepovedený levný film, ve kterém se ocitla jistřička atmosféry spíš omylem než skutečným umem režiséra. Což zamrzí o to víc, že byla trestuhodně nevyužitá ohromná astmosférická budova bývalé psychiatrické léčebny.

Oproti geniálnímu westernu Hodný, zlý a ošklivý je tohle už dýchavičné a zahleděné samo do sebe, filmu by prospělo zkrácení minimálně o 45 min. Dějová linie s Claudiou Cardinale podle mě nemá hlubší smysl kromě toho, aby ve filmu byla romantika a aby Claudia mohla očima viset na Charlesi Bronsonovi. Bronsonova postava se sympaťákovi Blondiemu Clinta Eastwooda z dolarové trilogie nerovná ani zdaleka, jeho nekonečně natahované hraní na harmoniku i v naprosto nevhodných okamžicích mi lezlo na nervy a harmoniková melodie, ač sama o sobě dobrá, je za chvíli otravná. Nevím, jestli je to tím, že většina melodií ve filmu je zprofanovaná omíláním a citováním všude možně, ale tentokrát mi hudební doprovod Ennia Morriconeho přišel často rušivý. Hlavním kladem filmu pro mě byl přesný Henry Fonda. S Cheyennem Jasona Robardse už mám trochu problém - i když je to skvěle zahraný sympaťák, tahle pohádková postava bandity se zlatým srdcem moc nedává smysl (jak se takovému dobrákovi stalo, že na něj byla vypsaná odměna 5000 dolarů?).