rezzzy

Zajímavý námět, který je na dnešní poměry a dnešním úhlem pohledu zpracovaný poněkud jednoduše. Takže i když to bude znít kontraproduktivně, pro mě to byl takový oddechový horůrek, při kterém jsem se nebála a zdlábla u něho dortík s kafem. A skoro jsem i tipla, kdo to vraždí, zase tak těžké to nebylo. John Cusack jako vždy výborný. Myslím, že kdyby téma bylo natočené v podobné atmosféře jako Prokletý ostrov s DiCapriem, s nímž má myšlenkově mnoho společného, mělo by to dobré grády.

Já jsem do Woodyho pořád asi nedospěla, takže zatím 3.

Tohle byla jedna nafouknutá blbost bez smyslu a účelu své existence. Jediné, nač se dalo dívat, byl vztah mezi dvěma hlavními postavami. Vše okolo silný průjem obrovského ničeho. Dokonce ani příliš umělá vizuální stránka neměla co nabídnout, většina příběhu se odehrávala v jakési sci-fi realitě tvořené směsicí hnědočervených barvami, takže dojem, že se právě nacházím v diváckém pekle a kolem mě je jen hovno, byl vskutku realistický.

Jurský park od Spielberga lepší asi bez diskuze. Dinosauři byli super, to jako fakt. Ale z postav stříkalo příliš amerikanismu, viz 2x pauza na polibek v situaci o život, odchod zamilovaných hrdinů v kuželu slunce, to by normálně bylo na jeden film tak trochu moc. Ale na konci filmu mít oba funkční podpatky, makeup i účes (ale třeba se tak narodila), dítě bleskově opraví několik let stojící auto, ... tohle dohromady v jednom filmu už mě zklamalo. Rovněž váhám, kam pro sebe film zařadit, protože mi vyloženě nezapadá ani do jedné výše zmíněné kategorie. Suma sumárum raději ubrat na amerických přemrštěnostech a zvýšit napětí. Jako jinak to strašný nebylo, jenže vezmeme-li v úvahu, že jde o film s dinosaurama, tak pustit si poté film s o 22 let mladšími efekty "na spravenou", to je pro Jurský svět docela ostuda, že?

Miluju Kill Billa. Miluju všechny ty úchylárny, co se tam dějí. Miluju stříkání krve, miluju lítající hlavy, miluju hvízdající popěvek, miluju pomstu. A nemůžu si pomoct. Ve chvíli, kdy skončí, mám chuť si jej pustit znovu. A pak zas znovu. A další znovu.

Jestli je tohle první český 3D animovaný film, tak bych materiály spálila, stopy zahladila a dále dělala, že nejsem Čech, protože tohle je podle mě ostuda. Strašně často se mi vkládaly na mysl otázky „proč?“ a „wtf?“. Plusem nechám, že jsme se zmohli na nějakous takous animaci odpovídající moderním trendům... ale ten příběh... respektive nahodilý pohyb postav… Nevím, čím to, jestli jsme prostě jen do tohoto stádia tvorby nedospěli. Ale když někdo chce zkusit takové sousto ukousnout (a pak s pompézou prezentovat) nemůže přece zapomenout na to, co vždy a stále film dělá filmem. Děj. Víme? Jakože by mě to asi méně nadzvedávalo ze židle, kdyby šlo nízkorozpočtovější věc, animace na zkoušku, a tak nějak. Pak bych řekla „hm, tak se nepovedlo“ a zavřela bych za tím dveře. Takže mě asi nejvíc mrzí poměr: počáteční jupípropagace versus propad. Prostě mi přijde, že zde prostě někdo dal soudnost stranou. Mně osobně tendlencten Kozí příběh o zoufalosti silně připomíná Příběh o Zoufálkovi - a to pro rovnocenný dojem zbytečné absurdity po shlédnutí. Britům se holt taky jednou nezadařilo.

Jako sportovní film to beru, jako životopisný film už méně. Je mně těžko uvěřitelné, že by vše probíhalo s takovou pokorou, o které se nás snaží přesvědčit. A bez odmlouvání. Podle toho, co nám film předkládá, se zdá, že celý ociho plán byl správný a neměl trhlinu, nepotřeboval zásadnější revize, a jediné, co bylo potřeba, bylo se ho držet a vydržet. A to není možné, nikdo není takovýhle Bůh, aby uměl nalajnovat přímou cestu k zlatému vejci. A tak to zavání tím, že příběh neobjektivně ukazuje jen to, co vidět máme. A že je to kalkul. Pro mě je to tedy spíš taková pohádka, kterou se celá story zdá být ve zpětném zrcátku, protože v reálném životě měl pohádkový konec. A to se pak rychle zapomíná na dramata, která k takovým koncům vedou. V životopisném filmu mi schází zaměření pozornosti na hlavní hrdinky a jejich city a prožívání při cestě na vrchol. I u toho tatíka jsme mohli dostat víc z jeho nitra. To všechno, co mi chybí, by z toho filmu mohlo udělat opravdový životopis a opravdové drama (viz např. Rivalové). A místo toho se díváme na obraz jako celek z nadhledu a unikají nám (něco mi říká "chytře retušované") detaily. Smutné je, že i z nadhledu se tak málo prostoru dostalo Sereně. // Bylo to pěkně natočené, i když poněkud "Disneyovsky" a mainstreemově. // Pozn. název je divný... "Project Williams" nebo ta zmíněná "Ghetorella" by pasovaly líp.

Jsem zaujatá. Balet pro mě zvedá hvězdy. Mimo téma baletu hodnotím kladně, že mě seriál připoutal k sedačce a nepustil - a seriálovou závislost já ráda. Postavy zajímavé.

Nechápu, jak je to možné, že až 2024 byl můj první Ghost Busters!!! Bylo to super! Asi to hodnotím jiným pohledem, takovým separovaným. Dle hodnocení jsem dopředu nečekala mnoho, tím spíš jsem se v ČSFD sále bavila, jen ten popcorn mi chyběl, což byla největší chyba k dokonalosti. :-) Hvězdičkově něco mezi 3 a 4, každopádně je to ten film, na který se ráda podívám na pohodu znovu! Nesouhlasím s tím, že by šlo o mlácení prázdné slámy, možná pro předchozími díly nasycené diváky, ale jak jsem to viděla poprvé, tak mě to bavilo, mělo to vtip, jiskru, zajímavá udělátka,  zábavné a nekomplikované postavy. Příběh sice velmi jednoduchý, ale všechno se na těch 115 minutách odehrálo příjemně, včetně ghost marschmellounů. A musím říct, že Paul Rudd zraje. Jako mladší mi nikdy moc neseděl, ale v taťkovské roli mu to dost sedlo a navíc měl i šmrnc. Tak, a teď rychle zkouknout všechny předchozí díly!

Velmi příjemný film, který nikoho do ničeho nenutí a na nic velkého si nehraje, čímž se u mě podepsal tak, že jej prostě musím zbožňovat a musím jej mít za velký malý film. Zápletka sama o sobě dýchá tak nějak vánočně, přestože zde o vánoce nejde (až na seznamovací scénu). Díky tomu jej pomyslně řadím mezi ty filmy, po kterých si (minimálně v mysli) jdete udělat čaj nebo ještě lépe horké kakao a sednout ke krbu s knížkou nebo dobrou hudbou a jen tak rozjímat. Nečekejte megamilostné scény, dojáky a vygradovanou hru na vaše city. Právě naopak. A Kate a John jsou tady oba tak k zulíbání. Kate registruju od Pearl Harboru, a musím říct, že jakkoliv velkou roli v tom megafilmu měla, nikdy mě jako herečka moc neoslovila. Až zde. A to přitom oba filmy vyšly ve stejném roce a Serendipity je proti Pearl Harboru tak nenápadný. Je jako balzám na duši v době ztřeštěných komedií a super scifíček s fascinujícími efekty shlédnout jeden film o "takových obyčejných" lidech, a nemalé potěšení mi dělá i vědomí, že je stále možno natočit skvělý film, kde míň znamená víc.