rezzzy

Ocekavala jsem od sebe, ze film skonci a ja se naloguju do csfd a 'samozrejme' kliknu za 5. Ale z nejakeho duvodu nemuzu. Zkusim si odpovedet proc. Myslim si, ze pro soucasneho divaka (2016) film postrada to hlavni poselstvi, ktere jej tehdy tolik vyneslo do vysin. Jinak receno, pokud by to same bylo natoceno dnes, nikoho to z zidle nenadzvedne. Chapu, ze v roce 1993 to byl mazec, jenze mi bylo pet, takze si pokladam otazku, jak bude tento film vnimat generace v roce 2050, protoze v dobe brexitu a valky islamu s celym svetem snimek postrada nadcasovost. Mozna uz nyni se da zaradit mezi dila s jistou historizujici (dobovou) hodnotou, to znamena uz ted se film posunuje nekam jinam nez na zacatku. Philadelphia je skvely film, to bezpochyby a bezesporu; film, co ma mozna jeste lepsi soundrack (ten nadcasovy je). Ale ja nenachazim myslenku, ktera by mi utkvela a prinesla neco do zivota, coz jsem tak nejak, ja opovazliva, cekala. Vubec me to potrebove nelaka si jej pustit znovu. Ale racionalne vim, ze si ho znova pustim, uz jen ze zvedavosti, jestli se na nej budu divat jinak. Treba je to jen ma nevyzralost a predcasny zaver a ja ji tam pak najdu - a pak moc rada dam za pet.

Já mám pro svět kouzel slabost a vždycky budu mít. Ale možná je to změnou režiséra, možná tím, že nám z obsazení vypadává Isla Fisher nebo tím, že je ve dvojce více intrik než kouzel, protože mne tolik neuchvátila jako první díl. V částech, kde došlo na magii a iluze, se naštěstí objevil záblesk té wow atmosféry z jedničky, kdy jsem se nechala unášet a vodit za nos - a opravdu jsem si nedokázala dopředu nic domyslet, protože všechno, co vypadá nějak, je ve skutečnosti jinak. :) Ale jak jsem v jedničce bývala zmatená příjemně a krásně z kouzel, byla jsem v druhém dílu zmatená opět, jenže ke vší škodě filmu mnohem více ze samotného děje než z provázaných kouzelných triků. :( Děj nevěděl, co si sám se sebou počít. Přišlo mi, že přeskakuje, málo vysvětluje - takže divák nezíská na závěr ucelené dovtípení se - a celkově působí dost nevyzrále. A to nemluvím o neskutečně otravném Redklifovi, který mi kazil každý záběr, na němž se objevil! Na závěr uznání pro skvělý výkon Jesseho Eisenberga, jen mě štvalo, jak se jeho hrdina bere strašně vážně. Třeba bude trojka lepší. Příště.

Koukatelné to bylo, ale líbit se mně to nelíbilo. Víc k tomu ani nechci napsat. (Vystihuje mě komentář uživatele Tosim, díky za něj.)

Moc pěkný film podle velmi nádherné a dojemné knihy. Jak už to tak bývá, ani tentokrát se nevybočuje z pravidla o silnější knize. Nicméně i přesto se podařilo její námět byť osekaně, tak vcelku důstojně zhmotnit. Moc dobrá volba herců, včetně otce a malého bratra. Miley (nemám ji ráda) i Liam byli v rolích - prostě nemůžu přijít na lepší slovo - roztomilí.

Film, který vypráví od začátku až do konce příběh, který... má smysl. Jak často se tohle o filmu dá říct. Je super, když si někdo dá záležet i na maličkostech. U části, kdy Algren pobýval v Japonské vesničce, jsem doslova snila o tom, že jsem tam vedle něj. Krásné prostředí, ještě krásnější ztvárnění mi jako divákovi dovolilo nabažit se místa, které nikdy neuvidím a které je tak kouzelné nejen svým vzhledem, ale taky tím, že si film dal načas diváka seznámit s jeho tamním téměř dnes již pohádkovým životem. Vedlejší linie příběhu rovněž velmi líbezné. Nevyřčené city k hlavní ženské představitelce nechávaly zbytek fantazie na divákovi (i když je pravda, že po závěrečné scéně jsem měla chuť dovědět se trochu víc "a jak to bylo dál"). Cruisovi, ačkoliv ho upřímně nemám ráda, bohužel a bohudík nemůžu upřít, že umí. A sám pojem hrdinství se ve filmu netvářil zbytečně pateticky, za což jsem práda, o to živěji působilo. A klidně bych spořádala i více japonských veršů a filosofie, a to jen tak pro radost. Watanabe zahrál, jako by se samurajem už narodil. Můžu jednoznačně prohlásit, že tenhle film ukojil všechny mé smysly, a po shlédnutí nezbývalo než vydechnout: wow.

Splnilo očekávání filmu jen tak na nedělní odpoledne, kdy venku je hyc na padnutí a vy pokojně v chládku obýváku odpočíváte s půllitrem vychlazené vody se šťávou s brčkem a nohama na pohovce. Myslím, že tenhle film ani neměl zamýšlené ambice být něčím více, proto je pro mě u průměrného romantického filmu příjemným zpestřením nadprůměrně početné obsazení známými tvářemi. Ačkoliv Nicholson byl ve filmu spíše tak do počtu a pro jméno, Reese jako vždy nezklamala a Rudd velmi příjemně vykreslil vůdčí náladu snímku. Současných 49% by mohlo být klidně takových 55%. Na druhou stranu, nebýt obsazení tak zářivé, asi bych rychle zapomněla.

Seriály standardně hodnotím vysoko, ale tady jsem váhala. Na jednu stranu na mě seriál působil místy až depresivně. Takový ten středoškolský život věčně utrápené a ztracené náctileté duše mi připomněl moji vlastní pubertu a vrátil vzpomínky na pocit, že je všechno tak strašně těžké. Patří to k tomu věku a přežít ve zdraví střední školu vlastně vážně težké opravdu je. Na druhou stranu mi v seriále chyběl smysl pro to, co se Hanna rozhodla udělat. Většinu času mi její počínání přišlo jako snaha na půl cesty, jako by každé její jednání bylo jen nedotažený pokus, kdy nakonec k úspěchu zbývalo jen málo, ale Hanna do svého úmyslu cíleného na osoby v jejím okolí a v úmyslu něco změnit nevložila opravdové úsilí a před branami svého cíle bezdůvodně couvla. Tolikrát byla na dosah cíle, až mi to dralo nervy. Hnusně řeceno - ta holka se trápila příliš málo, nemela skutečně problémy, naopak byla víc na nervy jdoucí sobecký sráč (nebo to jen takhle málo bylo zahrané, nevím) a mohla si za své křivdy sama. Takže ačkoliv ve mě seriál vzbudil lítost nad zapeklitostí pubertálního světa obecně, v konkrétním Hannině případě jsem si několikrát řekla "ty krávo blbá" a chtěla si z pohledu na ni ublížit já, abych se zbavila utrpení její pokřivený záměr sledovat. Ve finále mi její pokusy totiž nepřišly jako 13 možností, které měly šanci zastavit mě před podřezáním se, ale jako 13 falešných důvodů, jak na sebe hloupě upozornit a setsakramensky ublížit lidem okolo za to, že si jí "málo všímali" jako živé. Aniž by ve skutečnosti měla závažný důvod, protože měla tak nějak vše. Mám dojem, že každý její krok byl v její mysli předem motivován k selhání. Jako kdyby selhat vždy podvědomě chtěla, tak aby nemusela nést finální odpovědnost za své rozhodnutí, kterou tímto přehodila alibisticky na druhé. Ač několikrát si zbytečné drama přivodila sama. Ale to je jen jedna část pohledu na seriál, kterou mi přišlo zajímavé vypíchnout. Nemotorný Clay Jensen mi přišel herecky zajímavý a jeho vyjádřením emocí jsem věřila asi nejvíc. A setkat se znovu s Kate Walsh bylo velmi milým překvapením. Atmosféra seriálu byla fajn a obecně se na to vizuálně pěkně dívalo. Ale zase mi ten seriál nebude chybět. Takže tak nějak no... 50%

Absolutní guilty pleasure seriál, který mě natolik guiltypohltil, že i po jeho skončení sleduju osudy jednotlivých herců na instagramu (a taky mám pocit, jako bych po 6 letech ztratila kamarádky).

Film, ve kterém mi byli sympatičtí všichni ostatní kromě hlavní herečky (ne hrdinky, herečky).

Není to přímo vada filmu, spíš otázka obsazení hlavní role. Jak už zaznělo přede mnou, "Jennifer Lawrence tu měla hrát naprosto nekompromisní vražednici bez špetky emocí. Škoda ale, že ona je taková ve většině filmů" (Malarkey). Tak jsem se pod to jen chtěla veřejně podepsat. Ne, že by to téhle roli nesedělo, ale je to zase jen úplně stejná Jennifer jako vždy a všude. A možná mám i pocit, že nehraje, nýbrž jen nechává předvádět samu sebe. (Taková Sasha Luss v Anna nabídla mnohem víc.)