rezzzy

Finally Blake Lively at the role she deserves. Jsem za ni opravdu ráda. A nejen za ni, ale i za mě, protože její Adeline se mi vryla hluboko pod kůži, kde mi rozervala míchu tak, že sledujíce snímek jsem místy zůstala strnulá nehybně jako sama Adeline oné noci. A taky stejně jako Adeline jsem se po probuzení (shlédnutí) potřebovala znovu zhluboka nadechnout. Je to trochu smutné, trochu melancholické a hodně osamělé, především pak pro ty, kterým nedělá problém empatie. Mezi tím vším však nechybí velká injekce staré a nové lásky, která celému příběhu o Adeline vtiskne nakonec smysl. Rozhodně nejde o obyčejnou romcom. Máme možnost sledovat velice citlivě natočený snímek, kde Blake coby Adeline velice věrně vystihne křehkost každodenního života ženy, která nese břímě zůstat navždy mladá... mladá a navždy sama, odcizená i svému vlastnímu já. A věřím, že se k tomuto filmu několikrát vrátím se sklenkou červeného v ruce zabalená do vytahaného svetru. Od půlky filmu jsem si říkala, jak mi ten snímek náladovým vyzněním žánrově připomíná Zakletý v čase - jeden z těch filmů, po kterých potřebuju, aby na mě nějakou dobu nikdo nemluvil. Po odeznění závěrečných titulek jsem o tom přesvědčená. Uvidíme, zda bude mít admin stejný názor. Harrison Ford překvapivě mohl klidně chybět, naopak Michiel Huisman velmi, velmi příjemná herecká volba, palec hore.

(2016): Já tohle nemůžu. Líbil by se mně ten film okolo, ale absolutně mi neseděli hlavní herci - a to oba. Ačkoliv jinde proti nim nic nemám a Emmu Stone navíc považuju za superfunny. Ale ve Spidermanovi fakt ne, ani jeden. Za mě hrozně špatná volba pro kterou je pro mě ten film celkově nestravitelný a nedívatelný. 2*  EDIT (2023): Po několika letech jsem viděla znovu a zaznamenala jsem změnu ve svém vnímání. Viděla jsem úplně jiného Spidermana. Musela jsem se odprostit od původních postav. A líbilo se mi to, a moc. Zvyšuju na 4*.

Koukatelné to bylo, ale líbit se mně to nelíbilo. Víc k tomu ani nechci napsat. (Vystihuje mě komentář uživatele Tosim, díky za něj.)

Tři hvězdy s odřenýma ušima (víc objektivně ne) u mě dělá vůbec zajímavost Debry Messing. (Dermot Mulroney podle mého očekávání sladce nažehlený, za což jsem ale ráda, protože tuhle pozici mu ve filmech prostě žeru. Vlastně kvůli němu jsem tu televizi vůbec zapla.) Milé a neurazí. Vedlejší postavy naopak strašně plytké, což mě skoro rozčilovalo, takže kdyby to celé bylo jen o těch dvou hlavních, vůbec ničemu by to neuškodilo, možná právě naopak.

Je to fakt šílené. A celou dobu jsem z toho měla existencionální depresi. Děj 3*, ale dojem 5*. Ale znovu už nepotřebuju.

Poměrně zajímavé pojetí o tom, jak to "skutečně" bylo o Karkulce předtím, než vznikla legenda, nebo chcete-li, pohádka. Ale u toho bych bohužel skončila. Přes nápaditou myšlenku se film dál ničím zvláštním nevyznačoval, ať už šlo o nemastné neslané herecké výkony, nebo absence hlouběji rozpracovaného charakteru, popř. postavy vytvořené na jedno brdo, ať už dva stejně zamilovaní mladíci, nebo kamarádky, co se nejdřív tváří jako kamarádky a pak se otočí zády. V podstatě mi bylo jedno, když někdo zemřel, a bylo mi jedno, když se záhada vyřešila. Osobně totiž nemám ráda filmy, které nevyprávějí příběh souvisle a nenechají hlouběji vtáhnout do záhady, nenechají pochybovat a rovnou skáčou z jedné zásadní scény na druhou. Což je zrovna tento případ. Je to rozdíl asi jako mezi velmi dobrým vypravěčem na jedné straně a člověkem, co se na vás snaží rychle vychrlit fakta. Takže tempo servírování děje nasazené od počátku se drželo až do konce bez větších výkyvů, tudíž jsem pořád vstřebávala nové informace, čekala, a najednou byl konec bez katarze. Každopádně Catherine Hardwicke se asi nezapře, při přeletu kamery nad zalesněnou krajinou jsem měla pocit, že jsem se ocitla v Twilight. Zbytek scenérie mi přišel trochu umělý. Ačkoliv mám ráda hrané pohádkové příběhy, tento se mezi ně nezařadí, protože po vypnutí televize jsem zjistila, že kdybych se na Karkulku nepodívala, nic by se nestalo.

PLEASE READ THE COMMENT BEFORE YOU DAMN MY RATING. Tenhle film mě tak trochu překvapil, ačkoliv jsem čekala, že mě nepřekvapí. Tam, kde jsem bylo očekávání míň než malé, jsem s údivem nadzvedávala obočí, všude, kde byl předpoklad nasazené laťky, snímek pokaždé shodil. Od počátku jsem měla výhrady vůči hercům, ať už k prvnímu návrhu obsazení, tak k finálnímu. Nakonec jsem se spokojila s Jamie Dornanem jako jedinou přijatelnou variantou z možných alternativ, viděla sem ho v Once upon a time a tam měl dosti Grayappeal, tak jsem si řekla, proč ne. Jenže ona chyba lávky. Christian Gray vůbec nebyl Christian Gray. Dornan postrádal něco z dravého/temného/zmučeného výrazu celé Grayovy postavy. Nad čímž mi mmch. zůstává rozum stát, protože v seriále tam "greyjiskra" určitě byla. Takže tady zklamání. Ale nechme ho už stranou. Knižní Ana mě popravdě mnohdy docela krkala. Taková druhá Bella a třetí Elena, holky jako by někdo vysypal ze stejného pytle s logem #sebeobětujícísefňukna. V prvních minutách filmu jsem protahovala zklamaně obličej, protože jediná věc, kterou jsem na té Anabelleleně oceňovala, je její břitký jazyk, a toho jsem se nedočkala. A Dakotu jsem v té době taky zrovna dvakrát nemusela. Zde však přichází mé největší překvapení. A to, že Dakota posunula Anu na totálně-jiný-level. Z tuctovky se stala nádherně křehká bytost s věcma v mozku srovnanýma, s ohromným výrazem a emocema nepřesahující hranice vadnosti. Kdo by to byl čekal. Dakoto, díky za nový rozměr knižní hrdinky, jejíž woodoo panenku jsem rozpíchala špendlíkem. Film vždycky bude mít své lovers and haters gonna hate, hate, hate. Já nepatřím mezi žádnou z těch krajních skupin. Pro mě je to jednoduše velmi zdařilé filmařské zosobnění jedné z knih, kterou jsem četla, a co jsem si stran příběhu užívala, byly scenérie a pohledy, které byly opravdu krásné (třeba scéna z větroně, procházka u řeky, podzim miluju a tou kamerou s filtrem jsem se kochala). A k samotnému ději? Těžko filmu můžete zazlívat něco, co bylo vymyšleno v knize. Tyhle kritiky nechápu. Takže příběh nechávám úplně být stranou. Hodnotím zpracování filmu, okulibé scény, které byly podle mě picturesque (žádné české slovo tu vizuálnost tak nevystihuje), zachycení nepodstatných emocí, které Dakota fakt dobře zahrála a které se na scéně podařilo uchovat, zhmotnění nehmotného, které se drželo předlohy. Nejvíce se mně prostě líbila skvělá kamera. Takže jako průměrný fanoušek nefanoušek knihy dávám za 4, protože si myslím, že na samotném filmu se páchá zbytečná křivda, která se svezla z literatury - někdo se ho zastat musí.

Řvala jsem někde od první třetiny až do konce. Tak moc to na mě působilo, což - ačkoliv teď po čase přesně nevím čím - je dobrý, protože to znamená, že snímek stojí za to se podívat znovu a zjistit to.

Takových filmově kvalitnějších a pro svou prostost tím spíše erotičtějších padesát odstínů vetchých žaluzií mládeneckého pokoje uprostřed rušné ulice v prostředí současností netknutého, nádherného Vietnamu. O tom, že i vášeň lze natočit vkusně. A také o tom, že uvěřitelnější sexuální scény jsem asi neviděla.

Splnilo očekávání filmu jen tak na nedělní odpoledne, kdy venku je hyc na padnutí a vy pokojně v chládku obýváku odpočíváte s půllitrem vychlazené vody se šťávou s brčkem a nohama na pohovce. Myslím, že tenhle film ani neměl zamýšlené ambice být něčím více, proto je pro mě u průměrného romantického filmu příjemným zpestřením nadprůměrně početné obsazení známými tvářemi. Ačkoliv Nicholson byl ve filmu spíše tak do počtu a pro jméno, Reese jako vždy nezklamala a Rudd velmi příjemně vykreslil vůdčí náladu snímku. Současných 49% by mohlo být klidně takových 55%. Na druhou stranu, nebýt obsazení tak zářivé, asi bych rychle zapomněla.