Misterioso

Visconti je pro mě jedním z největších mistrů ve vykreslení lásky a dalších velkých emocí, které s ní přímo souvisí - posedlost, spalující touha, nenávist... Ale to už mi dokázal dostatečně např. ve Vášni z čtyřiapadesátého. Rocco a jeho bratři nabízejí i spoustu dalších motivů. Ať už je to motiv složitého přechodu z venkovského prostředí do velkoměsta, který přináší nejen nástrahy se zajištěním slušného živobytí, tak motiv rodiny a všech povinností i výhod, které krevní pouto (i zažité společenské normy) obnáší. SPOILER V neposlední řadě bych vyzdvihl také možná trochu očekávaný, nicméně velmi přesně vykreslený finální kriminální čin, který byl stejně jako to, co mu předcházelo, i co následovalo po něm, vykreslen zcela uvěřitelně, bez příkras či zbytečného zveličování. Prostě jako přirozený následek jednání všech postav. Takové činy se (bohužel) děly, dějí a dít budou, tak proč to nenatočit zcela syrově tak, jak to např. mistři neorealismu uměli.

Iñárritu mi tímhle filmem splnil sen, o kterém jsem netušil, že ho mám. Tedy ne že by mě překvapilo, že mě zaujme dobrodružný survival western částečně šmrncnutý indiánskou tématikou, ale tady se zkrátka všechno sešlo dohromady v tak podmanivém provedení, že si živě vybavuji své opojení z kino projekce při každém dalším zhlédnutí tohohle masterpiecu. Ale nejen tématika samotná je tím, co mě k tomuhle vábí. Samotné provedení pod taktovkou režijního perfekcionisty - ať už je to dokonalá kamera E. Lubezkiho, podmanivá hudba, výprava i exteriéry, fyzické herectví Lea DiCapria i pro diváka nezapomenutelná postava Fitzgeralda ztvárněná výborným Tomem Hardym či mnoho zapamatování hodných scén (úvodní přestřelka, grizzly, závěr…), které zvednou ze sedačky. Asi bych s těmi superlativy mohl pokračovat ještě dlouho. Příběh - ne zbytečně složitý, poměrně přímočarý, který zřejmě někoho může iritovat tím, "jak tohle mohl všechno přežít," pro mě však poutavý a ani chvíli nenudící. Mohu vidět kdykoli, díky Alejandro.

Neprávem polozapomenutý film s překvapivě nízkým hodnocením (že by špatný dabing?) je v podstatě one-woman show Sigourney Weaver. Její ďábelský smích, pohledy a vzlyky dávají dohromady nezapomenutelnou kreaci této Herečky s velkým H. Když se k tomu přidají ostatní herci (fajn, Sněhurka je otravná, ale není ona snad tak trochu otravný charakter sám o sobě? :)), včetně nepromluvšího Miroslava Táborského, nemám výhrad. K tomu navíc nádherné prostředí českých lesů a hradů, perfektní podoba "té babky s jabkem" či odstranění všech otravných prvků klasické Sněhurky (trpaslíci a pohodová chaloupka, princ "skoro se neznáme a on mě svou nehynoucí láskou probudí" či o něco více propracovaná psychologie postav než obvykle). Poslední bod je možné dobře vysledovat na postavě "macechy". Zprvu obyčejná ženská toužící po lásce, uznání a dítěti se pod vlivem rozmazlené Sněhurky a jejího záměrného provokování mění až po velkém životním zklamání v nelítostnou svini. Takže žádné klasické "ona je zlá, protože je prostě zlá". Pohádky rád nemám, horory také nijak zvlášť nevyhledávám. Přesto kdyby měl každý podobný film takovou ATMOSFÉRU, tak bych asi tenhle mix žánrů začal mít hodně rád. Kéž by více režisérů mělo koule (byť i Michael Cohn je mohl mít o něco větší ;-)). S klidným svědomím za 4 *, s mojí extrémní posedlostí Sigourney za 5.

Alexander Veliký - nenáviděný, kontroverzní, ultradlouhý životopis jedné z nejvýraznějších postav světových dějin. A nebo také zajímavě pojatý životopis s výbornou psychologií postav, který se nebojí kout žhavým železem do ožehavých témat. Záleží, co si vyberete. Já se rozhodně přikláním na stranu druhou, ale bohužel nás takových moc není. Mohl bych tenhle film považovat za mou guilty pleasure a vše by bylo v naprostém pořádku, ale já si i přes všechny kritické názory myslím, že je to film dokonalý. Už jako poměrně malý (když jsem tenhle film viděl poprvé) jsem z něho byl unešen a nadšení mi naštěstí vydrželo až dodnes. Alexanderův život by vydal přinejmenším na jednu sezónu běžného seriálu, o to těžší měl Oliver Stone práci, když ho musel vtěsnat do tříhodinového filmu. A tak se zaměřil především na osobnost Alexandera. A myslím si, že prostřednictvím výtečného Colina Farrella (ten nám toho ještě v budoucnu hodně ukáže), se mu to povedlo na jedničku s hvězdičkou. Ostatní postavy jsou také napsány výtečně. Jsou nejednoznačné, nikdo není jenom ten "hodný", ani jenom ten "zlý". Kromě samotného hlavního hrdiny mne dostávala především Olympiada, kterou si s chutí zahrála Angelina Jolie, která tyhle mrchy prostě umí. Po poměrně dlouhé době pro Hollywood hudbu skládající řecký mág Vangelis stvořil jeden z nejkrásnějších soundtracků, které jsem kdy slyšel. Tuhle pastvu pro uši můžu kdykoli. Je však zajímavé, že i tahle nádherná hudba se stala stejně jako mnoho dalších částí tohohle filmu terčem kritiky. Rýpalové (a že se takovýchto supů sletěla na Olivera spousta) nemohli unést mimo jiné prazvláštní přízvuky (uznávám, že to chvílemi zní trochu zvláštně) postav, blond Colina Farrella (proč by nemohl být tenhle "Makedonec" blonďák, zvlášť když Olympiada dává tolik podnětů k tomu pochybovat, kdo byl otcem), vypravěče či naopak fakt, že Anthony Hopkins se ve filmu příliš neohřeje, bitevní scény (ty jsou ovšem výborné a překvapí třeba netradiční pohled na bitvu očima orla) a především Alexandrovu homesexualitu (či chcete-li bisexualitu). Ta odpůrcům asi nejvíce nahrála do karet. Některým zarytým puritánům se asi těžko představuje to, že jeden z nejvýjimečnějších lidí, kteří kdy obývali naši planetu, miloval muže. Vizuální stránka filmu také nepokulhává, a pokud se dokážete dostat pod slupku tohohle filmu, bude vás nejen bavit, ale i dojímat. A budete chtít víc Alexandrova života. Oliver Stone zkrátka zase jednou ukázal, že má koule a stvořil neobyčejné dílo, které ale zůstalo neprávem nepochopeno. Já jsem však rád, že mezi tu hrstku "pochopivších" patřím. Chce to trošku více soustředění a ochoty dostat se pod povrch a Alexander se vám za to bohatě odmění. Srdcovka. PS: The Final Cut dodává Alexanderovi novou hloubku, jde ještě více (pokud si to lze vůbec představit) do jeho nitra. Je možná trošku zdlouhavější, ale o to více silnější. Jen scény (a že těch nových bylo přidáno poměrně dost) byly podle mne seřazeny lépe v normální verzi. I tak ale můžu s čistým svědomím The Final Cut doporučit. PS2: Ultimátní sestřih je asi úplně nejlepší. Scény zůstávají seřazeny podobně jako ve "finálním" sestřihu, nicméně až nyní jsem úplně docenil provázanost "současnosti" s flashbacky. Navíc mi, jak se Stone dušuje, jeho poslední verze přišla stejně tak silná, avšak více sevřenější, než předchozí Final Cut.

Velice zvláštní sci-fi, ze kterého je přeci jen cítit rukopis Stevena Spielberga, ale i přesto jde o něčím netypickou "spielbergovinu". Původně měl Umělou inteligenci natáčet Stanley Kubrick, a bylo by zajisté zajímavé sledovat, jak by film pojal on. Ale to už se nikdy nedozvíme, takhle totiž můžeme jen polemizovat, komu z nich by se film povedl více, což je ale zbytečné. Film by se dal v podstatě rozdělit na tři části, a já si myslím, že každá z nich má něco do sebe, přestože jsou všechny tři části dosti odlišné. Spielberg nám naservíroval překrásně vypadající svět budoucnosti, byť v něm není všechno tak růžové (zvlášť ne pro roboty), jak by se na první pohled mohlo zdát. Nádherná vizuální stránka filmu, povedené triky, jeden z nejkrásnějších soundtracků Johna Williamse (dojímavá hudba plná fantazie) a perfektní herecký výkon H. J. Osmenta. Ten film táhne opravdu vzhůru, svůj vztah k matce (dobrá Frances O´Connor) dokázal pojmout naprosto neskutečným způsobem, který mě totálně odzbrojil. Spielberg se snaží dojmout (jako skoro vždy), ale spolehlivě se mu to daří (no jo no, léta praxe). Krásný film, který není pro každého, každopádně jeho zaryté odpůrce nechápu.

O existenci "Aguirreho" jsem pěknou dobu neměl ani páru, ale když jsem na něho jednou konečně narazil, řekl jsem si, že tohle by mohlo být pro diváka mých chutí něco, co se mi bude líbit. Naštěstí jsem se nemýlil a má už tak vysoká očekávání byla dokonce ještě překonána. Jakými argumenty vůbec lákat diváky ke zhlédnutí tohohle filmu? Nestačilo by obyčejné "pusťte si to!"? Dobře, pokusím se vás zlanařit něčím konkrétním. Dostanete totiž neuvěřitelný snímek, který zajisté inspiroval další řadu filmů. Zdánlivě nevinná cesta, kterých v té době byla spousta, za účelem zbohatnout a získat slávu, se mění v boj o moc, šílenství i ztrátu všech iluzí... Klaus Kinski podal neskutečný výkon, který skýtá vše, co bylo potřeba a možná ještě něco navíc, výborná hudba (ta dělá mnoho) a naprosto drsné prostředí a postupně strach a beznaděj budující atmosféra. Nejvíce je však potřeba pochválit Wernera Herzoga, který svým tvrdým přístupem dostal z námětu i herců naprosté všechno. Ale dost bylo keců, stejně nejlépe uděláte, když si tenhle výjimečný zážitek pustíte.

Jeden z těch nejlepších "historických" (u Hollywoodu je vždy potřeba tohle slovo dát do uvozovek) velkofilmů. Ridley Scott už v "Soupeřích" a "Dobytí" naznačil, že se v tomhle žánru cítí jako ryba ve vodě a Gladiátorem to potvrdil nejen obrovským (kasovním) úspěchem filmu, ale také pěti Oscary (byť on sám vyšel na prázdno). Odstartoval tím na počátek 21. století novou vlnu podobných filmů, byť jen málokterý se kvalitám Gladiátora byť jen přiblížil. Ridley toho totiž nabídl spoustu. Byť nenabízí tak silný příběh jako Ben Hur, a ani se mu nepovedla tak úžasná psychologie postav jako později Oliveru Stoneovi v Alexanderovi, spousta kladů totiž mírné nedostatky s klidem přehlušila. Výborný Russell Crowe (avšak bylo to na Oscara?), dokonalý slizák Joaquin Phoenix, nádherná hudba Hanse Zimmera podpořená Lisou Gerrard, úžasná kamera a akční scény a samozřejmě celkový vizuál filmu, který novodobý malíř filmového plátna Ridley zvládá vždycky na jedničku. Tentokrát se mu to povedlo dokonce s hvězdičkou, protože především obrazová stránka filmu bere dech. Ne dokonalá podívaná, ale zatraceně kulervoucí!

Co dodat k Titaniku? Kdo čekal polodokument o jedné z nejproslulejších námořních katastrof, bude jistě zklamán, ale to je, myslím si, čistě jeho chyba, protože čekat od vysokorozpočtového hollywoodského filmu něco podobného, je nesmysl. Moc si nedovedu představit, jak by měl vypadat velkofilm bez nějaké té (alespoň malé) romance. Je pravda, že Titanik toho možná podřizuje lásce mezi Jackem a Rose až moc, ale mně to ve výsledku nevadí. Možná je někomu trnem v oku oněch 11 Oscarů, ale většina jich je stejně za technické kategorie, ale to doufám, že nikdo nebude polemizovat, že v tomhle ohledu je Titanik zvládnutý na výbornou, že ne? Vyjmenovávat tu všechny klady Titaniku je zbytečné, já se jen zaměřím na pár jeho předností, které mám na něm nejraději. Krásná hudba Jamese Hornera, výborný výkon Kate Winslet, neskutečné potápění Titaniku (to si prostě užívám) a samozřejmě je třeba pochválit celkovou práci megalomana Jamese Camerona. Já se nechám dojmout pokaždé. Jasných 5* pro jeden z nejproslulejších velkofilmů (do kterých jsem byl vždy fanda) ever.

Těžko si představit film, který by toho o holocaustu řekl tolik. Spielbergovo opus magnum. Každá složka tohohle filmu je skvostná (hudba, herecké výkony - charismatický Neeson, lidský Kingsley, bestie Fiennes, scénář, kamera, výprava). Ve výsledku to navíc není jenom slepenec výtečných scén a jednotlivých (již zmiňovaných) skvostných složek, ale silné dílo, které má neskutečně velkou vypovídající hodnotu. Schindller navíc není zobrozen jako čistá duše, ale jako člověk, který nejdříve toužil jen po vlastním obohacení, ale doba ho jako jednoho z mála dokázala změnit k lepšímu. A za všechno je zodpovědný Steven Spielberg, který vždycky toužil natočit právě takovýto film, což je na Schindllerovo seznamu více než jasně vidět. Z několika scén (a vlastně i z celého filmu) jde opravdu hrůza (nejvíce asi nahnání Židovek do umývárny). Stejně tak tenhle film skýtá mnoho z těch nejsilnějších emocí. Dokonalost.

Dokonalá filmová jízda, na kterou mne nikdy neomrzí se dívat. Perfektní zábava, která mi pokaždé podráždí bránici díky úžasné nadsázce, kterým je tenhle příběh odvyprávěn. Tarantino skloubil své divácké a režijní zkušenosti do jednoho díla, které mě nikdy nepřestane bavit především díky jeho formě. Dokonalá Uma Thurman (ani zbytek hereckého ansáblu nezaostává), špičkový soundtrack, zábavné dialogy, výborné bojové scény atd. atd. Docela se divím, že je Kill Bill pro tolik lidí nestravitelný, podle mého se snaží bavit diváky, a to se mu (alespoň v mém případě) na jedničku daří. Nevím, co se v tom rýpalové snaží hledat, nebo zda jen čekali od Kill Billa něco jiného... Těžko říct. Já jsem však při každém jeho zhlédnutí (na které se pokaždé těším jako malé děcko) vždy spokojen.