ad

Takový upgrade Rozvodu po italsku... spoustu společných témat, postav i motivů.. ale je to přeci jen o něco mále lepší...

"Vona taková dáma může bejt někdy i pěkná svině..."

Malý nezávislý film,který díru do světa neudělá... Ale takhle osobním, upřímným a diváky nemanipulujícím filmům fandím víc, než vykalkulovaným kýčům (kterých je i mezi nezávislými filmy hafo)... A navíc je Mark Ruffalo opět moc fajn...

Další z mých oblíbených režisérů si ujel sám na sobě a dopadlo to...no jak to asi mohlo dopadnout? Je to chladné, strojené, emocionálně naprosto prázdné, ničím nepřekvapující, naprosto předvídatelné a jen naplňující osvědčený vzorec... Vizuálně, technicky, ani herecky nemám vůbec co vytknout, ale sledovat tenhle film pro mě bylo asi jako si pročítat encyklopedii...

Těžko hodnotit po letech... V době svého vzniku samozřejmě jednička a kult a zase jednou opravdový muzikál a kdo ví co všechno ještě... Z dnešního pohledu zůstalo několik dobrých vtipů, slušná retroatmosféra a herci a nepříjemná pachuť filmu, který rychle zestárl..

Film s příliš vysokou frekvencí rádoby umělecko - estetických prvků. V jejich vršení se totiž ztrácí to,co mám na mých oblíbených filmech Chytilové (Kalamita, Panelstory, Kopytem sem, Faun) nejradši - ucelený obraz, zasazení, jednotný styl... Mě přišli Šašek s královnou bohužel trochu roztříštění... Možná by trochu odlehčení ve formě humoru také pomohlo...

Zjímavý film, který, evidentně inspirovaný a natočený ve stylu Dogmy 95, dokáže na malé ploše rozehrát veliký příběh... Jen toho patosu by možná mohlo být o něco míň, ale to už je věcí vkusu...

Temný, děsivý a krutý film, který sice je rozvleklejší, ale dle mého názory by jinak ani nemohl fungovat. Forma je přesným opakem následujícího Bergmanova filmu: Scénám z manželství - tedy je vysoce stylizovaná. Troufnu si říct až přestylizovaná a tak ve chvílích, kdy se relativně nic neděje, fungují prostory samy za sebe a udržují divákovu pozornost i atmosféru. Děj je jednodužší než ve Scénách, komorní a prakticky shrnutelný do jedné věty, což samozřejmě nemusí být chyba (a není). Téme neporozumnění (většinou sester, či jiných ženských příbuzných-viz. Podzimní sonáta)se sice s Berganem táhne už od Mlčení a pomalu se začíná vtírat myšlernka, že se již opakuje... Spíš bych použil slovo variuje a je na každém, aby posoudil sám, jak moc mu to vadí... Ze zmíněných dvou filmů jsem sice pro civilnější Scény z manželství,a le popravdě nepohrdnu ani tímto skutečně uměleckým dílem.

Postupem času musím uznat, že tento první Ondříčkův počin mám ze všech jeho filmů nejraději (ukamenujte mě, chcete-li,ale je to tak) ... no, film sice nemá žádný veliký, či silný děj, to ale není pro mě žádný problém (naopak jsem příznivcem filmů, které dokáží člověka oslnit i bez scénáristických exhibicí) ... přes co by se měl film vnímat je jeho neobyčejná poetika, která je možná dílem náhody,ale filmu se přesto nedá upřít - mluvím hlavně o neokoukaných hereckých výkonech (Muchow, Čechtický, Winterová, vynikající je samozřejmě i Vilhelmová), několika roztomilých vtipech (Hřebejk v cameo roli nabízející Vilhelmové roli ve filmu) a hudbě (netřeba nic dodávat) - tento film prostě má atmosféru, má poezii, má něhu i krutost... má vše, co jsem očekával, i dostal.

Určitě nejstylovější český film posledních let a možná i "filmově" nejodvážnější... jenomže místy působí trochu zastarale (paradoxně), zcizováky jako auta, počítače a konzervy Helmans mi také vadily a zbytečně bouraly atmosféru, a určitě vás film neoslní ani herectvím (minimálně Liška je opravdu strašný), snad kromě divadelně přehrávajícího Třísky... jinak ale můj první celovečerní Švankmajer dopadl na výbornou a hned se začnu shánět po jeho ostatních celovečerácích... PS. : Mmch, všimli jste si, že v seriózních českých hororech (minimálně ještě Spalovač mrtvol...) pochází hrůza z lidí a ne z nějakých duchů, nebo tak? Lidi jsou prostě svině :)