Ony

Musím napsat komentář, abych si za nějakou dobu věřila, že jsem to opravdu viděla. Tyhle archívní perličky... No, má to zápletku postavenou na touze získat dědictví bezdětného bratra. Co čert nechtěl, bratrovi se nakonec přece jen zadařilo, a tak následuje sled honiček, únosů, kšeftů s cikánskými kočovníky a nervových zhroucení. Na imdb je uveden žánr drama, u mě osobně byla témeř naplněna představa o ideální grotesce.

Až na otravnou budovatelku Kurandovou mám tenhle film ráda.

No ale polovina hvězdiček je ze sádla.

Když jsem o tomhle četla v učebnicích, představovala jsem si něco trochu pionýrštějšího. Ale nevadí. Spíš než interakce animované postavičky a živého herce, která mimochodem vypadá úplně jinak, než jsem čekala, mě okouzlila sama Gertička, která je přes svou jednoduchost tak úžasně životná. Za zmínku stojí i mezititulky, které nepůsobí nadbytečně a rušivě jako v některých jiných němých filmech, ale vtipně se doplňují s obrazem.

Tričko Zdeňka Štěpánka chci domů na mazlení. Achachach, to byl zase film.

Že Hřebejk Chudíkovu roli původně chtěl dát jistému českému režisérovi, je jen nicotná perlička ze zákulisí. Že jsem u Kawasakiho růže pořád myslela na Svědomí, už by mohlo něco znamenat. Když se diskuse po projekci okamžitě stočila k Vyššímu principu, nebylo pochyb o tom, že česká kinematografie je jeden velký Krejčík. Ale k věci: Postava Luďka je vážně geniální dramaturgický manévr.

V něčem opravdu výjimečně zajímavé (od provokativního nadčasového námětu po vtipné použití filmového týdeníku), v něčem trochu pokulhávající (zbytečné opakování stejných motivů, postava Selvina a její dabing). Taky jsem si samozřejmě všimla Liškovy hudby, a navíc mi byla hrozně povědomá. Po chvíli usilovného přemýšlení jsem si uvědomila, že mi připomíná Přelet nad kukaččím hnízdem. A snad i z té radosti, že jsem si vzpomněla, zaokrouhluji lehce rozpačité hodnocení nahoru.

jsa

No jo no, taky se přidám k těm, kterým se to líbilo a které to příjemně rozptýlilo. Ovšem že bych řvala nadšením, to zase ne. Obrázky ze života postav samy o sobě a způsob, kterým jsou prezentovány a pospojovány, připomínají dva cyklisty jedoucí značně nestejným tempem a s nestejnou dávkou elegance. Který z nich v pomyslné krasojízdě vítězí, asi nemusím dodávat. (tak teda asi slabší 4)

Film semknutý do kruhu přesně jako stejnojmenná hudební forma. V jednom dialogu tu zazní, že umělec by měl být něčím svázán, aby jeho dílo rostlo do výšky. A je to tak. Jeden byt, jedny šachy, jedna blondýna a stylově natočené a nekonvenčně vyprávěné vztahové drama je na světě.