Ony

Kromě dílu Když vraždí ženy, který se na mně mimořádně významně podepsal, tento cyklus raději minimálně do jeho zopakování nehodnotím. Má paměť je totiž zlá. Ovšem mám pocit, že co se píše tady v prvním odstavci Obsah/Info, je pravda, tudíž si troufám doporučit.

Sice je to trapná nuda, ale musím říct, že od tak antioceňovaného filmu, který na několik let úplně vyřídil svého režiséra, jsem čekala něco mnohem pekelnějšího.

Předloha tohoto filmu je úchvatný román plný svérázných hrdinů, humoru, válečné krutosti, romantiky. Nechápu proč této knihy filmaři nevyužili naplno. Mohl to být opravdu trhák (v nejlepším slova smyslu), u kterého by se brečelo, smálo, nadávalo, snilo, . . . Takhle je to jen jakýsi výtah. Chybí mi tu plno mých oblíbených pasáží z knížky - třeba sběr hlemýžďů nebo některé scény z války. Taky Psipsinu jsem postrádala. Hvězdné obsazení filmu prostě někdy nestačí.

Největší ztráta času v mém životě.

První Woodyho film nového století je výborná, trošku šílenější komedie založená na nesmyslné síle dvou slov: "Konstantinopol" a "Madagaskar". Takže špetka fantazie a už tu máme příběh a prostor pro mistra Allena, jako vždy obletovaného ženami o desítky let mladšími. Není to tentokrát žádná analýza mezilidských vztahů, hledání smyslu života nebo tajemství smrti. Nechybí ale výborná hudba a standardně kvalitní hlášky jedna za druhou. A aby to nevypadalo, že tu nenajdeme vůbec nic hlubokého: "Rozhodujete se špatně. Hlavou, ne srdcem. Tady jsou šedé buňky, tohle je krev. Krev obíhá, vyzná se. Buňky jen dřepí a myslí." A to není všechno!

Tento film se mi velmi líbil, ale způsobil mi takovou depresi, že už bych se na něj podruhé asi raději nedívala. Jak člověka dokáže změnit nemoc a jak nemocný člověk (ne vlastní vinou) trápí své okolí je děsivé. Námět je zajímavý (a bohužel opravdu ze života) a herecké výkony přesvědčivé.

Náhodou je to docela zajímavé, nápady i atmosférou. Nevím, zda bylo při společném uvádění povídek dáno nějaké pevné pořadí. Já je viděla ve sledu Radhošť – Zahrádka ráje – Otevřená krajina svobodného muže a cítila vzestupnou tendenci.

Samsara je řádka pěkných obrázků a dávka pohádkových moralit, okořeněná několika exotickými erotickými experimenty.

Tak nějak to mohlo vypadat v roce 1420 u Sudoměře.

Zajímavá hříčka se slušnou hereckou reprezentací. Ovšem na můj vkus trochu moc ran do hlavy a na komedii dost málo vtipu.