Ony

Fascinující obrázky a k nim úsměvně patetický komentář - obojí je velice cenné. Kromě toho, že je Vlast vítá obrazem poválečného nadšení, je také zajímavým pramenem pro sledování re-prezentace vůdce. Obzlášť mě vzrušuje, že jde právě o Beneše.

V naprosto nejzásadnějším momentu (scéna se sovou!) byla přerušena projekce. "Kdyby tady byl lev..." mi pak znělo v hlavě ještě asi dva dny. Nevím, co mi tím chce osud zase naznačovat. Prozatím snad to, že se mám podívat ještě jednou. Ono to za to možná i stojí. ...O měsíc později: Na druhý pokus už jsem se dozvěděla, jak je to s tou sovou i se lvem, dospěla až k pointě a jsem spokojená, i když se mi také potvrdilo, že jinakost tohoto filmu je poněkud vykalkulovaná, taková přísná. Ale rozhodně to má smysl. Hlavně ten vnitřní.

Animace je jednoduchá, pointu jsem moc nepochopila a myslím si, že zrovna prasata si nezaslouží, abychom si z nich dělali legraci.

Celou dobu jsem si u toho zpívala Znám tu louku voňavou... Nejenže jeden z hlavních hrdinů vypadá jako Waldemar Matuška, ale vůbec je tam příliš sentimentu, který vadí, ať je myšlen vážně, nebo humorně (asi vážně, že?). Jako by nestačilo, že je to beztak hovadina.

"What amazing people," jak říká britský parašutista. Jsou tu v zásadě dva typy scén a oba pro mě byly svým způsobem strhující. Bitvy po technické stránce vypadají více než na úrovni a zaujalo mě, jak ve válečném běsnění někdy překvapivě běsní i kamera. Naproti tomu výjevy mezi bitvami jsou velice statické a křečovité. Ovšem je zajímavé sledovat, jak Richard Burton ztělesňuje esenci titovského mýtu. Když na to přijde, rozhovoří se Tito plynně anglicky a i toho nejposlednějšího raněného potěší svým sexy úsměvem. Tito je náš a my jsme Titovi.

Největší přínos tohoto filmu je v tom, že se díky němu na určitou dobu zvýšila denní návštěvnost mého profilu asi tak o 1000 %.

Zákeřnost tohoto filmu tkví v tom, že nakonec není až tak hrozný, jak by člověk čekal. Já například počítala s tím, že u něj umřu, ale nakonec to byla průměrná trapnost, kterou v Brabcově případě šlechtí, že není ničeho adaptací (i když podle mě jsou tam zřetelné odkazy na Gombrowiczovu Pornografii).

estetika krepance

Uznávám, že jako komedie to není vůbec dobré, ale já jsem z toho celá šťastná. Na tom se v diplomce popasu.

Buď byly všechny ty žánrové vtípky hrozně primitivní, nebo jsem nevzdělená, takže jsem si těch neprimitivních nevšimla. Ale uteklo to.