Ony

Nemůžu se dva dny po Antikristovi dívat na film se Charlotte Gainsbourg, jako by se nechumelilo. Naštěstí. Jinak by na mě asi Persécution působilo jako příliš ukecané a nevýrazné.

hyperbolická variace na věčné eticko-psychologické téma v pevném objetí striktní kauzality klasického Hollywoodu

No jo no, taky se přidám k těm, kterým se to líbilo a které to příjemně rozptýlilo. Ovšem že bych řvala nadšením, to zase ne. Obrázky ze života postav samy o sobě a způsob, kterým jsou prezentovány a pospojovány, připomínají dva cyklisty jedoucí značně nestejným tempem a s nestejnou dávkou elegance. Který z nich v pomyslné krasojízdě vítězí, asi nemusím dodávat. (tak teda asi slabší 4)

Babička je senilní a zlá, takže zabývat se jejími nápady = nic víc než mít záminku pro natočení tohoto filmu. Podobných vychytávek je ve scénáři víc a bohužel k nim musím připočíst i závěr, od kterého jsem si bůhvíproč dovolila něco očekávat. Určitě se ale dají najít i klady, především depresivní atmosféra venkovské samoty (kameraman Diviš Marek se nezapře) a Pavel Landovský (jeho postava je jako jediná vyšinutá správným způsobem). Během projekce jsem cítila spíš nervozitu než napětí, ale i to se počítá; na nudu si stěžovat nemůžu. Co mě ale rušilo, byly zbytečné a směšné scény. Z toho, jak se vždycky tvářili osudově, když pluli na tom voru, jsem málem mlátila hlavou o zem. Navíc všichni divně mluví a ta holka je divná celá. Ještě otázečku: Proč krájela ten dort?

eh kletě

Chvílemi je to opravdu něco jako příjemné, ale hlavně to je celé strašně hloupé. A bude to uspokojovat lidi, kterým žádné uspokojení nepřeju.

U tohoto filmu jsem měla pocit, že nenávidím celý svět, a nemohla jsem si vzpomenout, jestli tomu někdy bylo jinak. He.

Nemít u sebe basičku Jelenů asi bych měla problém to vydržet. Co do věrohodnosti obrazů je to dokonalé. Vůbec jsem si nebyla jistá, kdy můžu věřit, že je to „jen jako“. To můžu na filmu obdivovat, ale nemusím. Stejně jako nemusím vědět, jak vypadá zabití kozy kapesním nožem. Nelíbí se mi, jak se Ɖorđević odvolává na srbská národní traumata a jak mu to zahraniční diváci žerou. Je fakt, že přepálená sebeprezantace je problém u více balkánských filmařů, ale v tomhle případě už jsme nějak moc daleko. Dokonce dál než v pozdějším Spasojevićově Srbském filmu. Ten je dostatečně nechutný a znepokojivý, ale přitom snesitelný a přece jen „filmový“. Ɖorđević udělal nebezpečnou a podle mě zbytečnou věc. Jestli se mi ještě někdo opováží tvrdit, že je to pravdivá výpověď o Srbsku, useknu mu hlavu.

Digitální svět se řítí do digitální záhuby a já mám fandit bandě trotlů, aby to přežila. To jsou dneska filmy...

Tomáš Klus je šikovnej kluk. Takovou písňovou přísavku, jako je Malčik, jsme tu snad neměli od dob Zítra se bude tančit všude. Nicméně právě hudební motiv se mi nakonec líbil na celém filmu nejvíc. Alespoň má narozdíl od scénáře nějakou dynamiku a rytmus. Příběh je mimořádně slabý a ubíjející, rozbíhá se hned do několika slepých uliček. Taky mě mimo jiné dostalo to křečovité líčení ruských vojáků jako normálních prostých chlapců, které se tváří jako objev Ameriky. Postavy jsou ploché, některé zbytečné, herci jaloví a... A uf. Trapas.