Ony

Originální (sic!), nevzhledný a vtipný film, který má budoucnost.

Dalo by se vytknout příliš pohádkové schéma, těžkopádnější konstrukce některých epizod a neuvěřitelnost postavy Mórice. Ale na druhou stranu není těžké naladit se na jistou metaforickou rovinu tohoto filmu a uvědomit si, že primárně nechce být realistickým pohledem na život maďarského sirotka - prostitutky. Vyloženě si hrál s mojí náladou. Během necelých dvou hodin jsem si užila dostatek deprese, hnusu, dojetí i optimismu a na konci jsem musela uznat, že Majdnem szüz ve své barvitosti, nasládlosti a potrhlosti podává neduhy současné společnosti a téma lidské svobody s obdivuhodnou razancí. PS: Velkým plusem je herec Gergely Kaszás. Takovou držku jsem v životě neviděla.

Některé obrazy mi, pravda, utkvěly (homosexuální číšník pleskající penisem, chlápek v peří, zmlácené ženy, děti ve sprše nebo mrtvoly lemující silnice), ale nedělají z tohoto filmu víc než kýč jako řemen. Až mi to chvílemi připomínalo Brabcův Máj. Ovšem narozdíl od Máje v tomto případě neznám literární předlohu (Juan Carlos Onetti: Para esta noche) a možná mi něco zásadního uniká.

Safra safra. Přiznávám se, že trošku lituji své ukvapené odmítavé reakce těsně po skončení filmu. Ono to zase tak špatné nebylo. Ty vtipné a absurdní momenty mají něco do sebe, stejně jako výraz Mathieu Amalrica. Jenže během filmu jsem měla převážně pocit, že druhé zhlédnutí by přicházelo v úvahu jen v tom případě, že bych chtěla vyhrát závod, komu dřív uhnije hlava. Navíc jsem před časem viděla podobně mířený snímek Le Pont des Arts, který mé pochopení pro takové hrátky asi vyčerpal.

Ech. Tak na tom Benjaminovi nic není. On prostě jenom mládne. A ve věku, kdy vypadá alespoň jakž takž jako Brad Pitt, souloží. Je to stejná nuda, jako kdyby stárnul. Navíc on mládne tak trochu blbě. Proč se třeba jeho mozek taky nevyvíjí obráceně, ale normálně? Vycizelované jaterní skvrny dobrý film nedělají. Stejně jako frajeřinky typu „kdyby taxík…“. Na druhou stranu, dívalo se mi na to hezky. Docela. Jared Harris ♥

OMG

Co vlastně dělá sociolog v Ženevě?

(4 a půl) Pavoukovice mi otevřela oči a vidím, že nedávno zhlédnutý Snijeg byl přece jen spíš nevýrazná nedodělávka, zatímco tato variace na stejné téma je naprostá bomba. Po nějaké době se ve mně zase probudila žena a u některých scén mi běhal mráz nejen po zádech. Jen ten digitální look mě občas štval. A ty výbuchy no. No. Vybíravá nešuká.

Úžasně nenápadný a uměřený debut. A já mu přes nějaké ty rozpaky nakonec fandím, a to nejen pro silně znepokojivé téma. Jeho skromnost, slabý scénáříček a pomalé tempo jsou, pravda, trochu na hraně a Hadžihafizbegovićův švestkový přeliv taky, ale ta melancholicko-ovocná atmosféra mě dostala. Navíc ve srovnání třeba s takovým Jas sum od Titov Veles působí Snijeg velmi lidsky a upřímně. Plus slušné herecké výkony.

Tenhle způsob zobrazování, kdy nevidíme to, co nás zajímá, ale toho, kdo se na to dívá, je přece známý už dávno a ve filmu se používá celkem běžně. Takže experimentálnost tohoto filmu spočívá jen v tom, že tento trik sledujeme v celé celovečerní stopáži, a to mě teda nenadchlo.