Ony

Na neznámý televizní film s Pattinsonem je to dost kruté. Až moc. Neuškodilo by těch ženských osudů pár ubrat a do zbytku přidat trochu života.

Nasnímané je to moc pěkně. Nejen, že každý záběr ohromuje svou kompozicí, ale celý ten tichý filmový svět je správně nepříjemný. Příběh do něj zasazený ale není nic extra a ve vedení (ne)herců nám tu trochu ujela hranice mezi minimalismem a tupostí.

Ono je to hezké. Na prvním místě je u mě hudba. A pak kamera. Velkolepé jízdy střídá kamera plíživá, sugerující přítomnost čehosi (hladu, hladového zvířete, zkrátka nebezpečí). Film drží pohromadě motivicky. Až mě popadla skoro posedlost víceznačným motivem kříže, v rámci záběrů i naznačeným pomocí střihu. Ale postupně ve mně sílil pocit, že si vymýšlím. No to by bylo jedno. Ovšem stejně jsem musela vzdát i svou obhajobu sestry-vypravěče. Bylo jejich sourozenecké pouto tak silné? Když už jsem se rozhodla, že natolik ne, aby to fungovalo ve filmu, pokusila se mi ségra vypálit rybník tou svou poslední větou. Ale marně. Stejně zbytečná byla vlastně celá rovina rodiny a vůbec všechny kontrasty divočiny a civilizace. Pardon, ale zrychlený záběr městského ruchu nebo scény z mekáče už vyloženě mlátily do očí. Naštvalo mě samo vyznění příběhu, které pohřbilo veškerou romantiku světa. Raději zůstaňte doma, protože vaši rodiče, ti, kdo chtějí být vaši rodiče, a ti, kdo s vámi chtějí souložit, vás mají rádi. Když to shrnu, je to film velmi poctivý (Fyzická proměna Emila Hirsche je vážně až k pláči.), nápaditý a efektní (Při porcování losa a obcházení medvěda mě zamrazilo.), ale přesto působí neohrabaně a škodlivě bohabojně.

Nejvíc se mi líbily tři fleky na zdi (taky už si pěstuju). Oceňuji, že byl dán prostor Kolářové, Svěrákovi, který umí tak skvěle hrát otupělé intelektuály, a normálnímu Macháčkovi. Ale dost mě zaráží nedotaženost (anebo možná spíš úplná zbytečnost) vedlejších příběhů a některé vtipy působící dost opotřebovaně. Občas jsem měla pocit, že ze mě film trochu ždíme slzy, u některých scén jsem si říkala, že Kolja hadr. Ovšem to by se dalo odpustit. Co ale odpustit nemůžu, jsou ty erotické vize. Já prostě nedokážu napsat, že mi jen tak vadily, protože mě přímo… ničily. Balónová scéna – zlatý hřeb – se mnou nehnula. A vůbec se mi během filmu stávalo, že jsem z něj nějak vypadla, protože třeba už hodina literatury na začátku mi připadala na Svěráka dost odbytá a málo opravdová. Přestože mám mnoho výhrad, tak když si vzpomenu na Úlisného u lisu, otce na nebesích a hlavně ty fleky (!), musím přidat třetí hvězdu, ale je to jen tak tak. Abych nezapomněla, jestli jsem se nepřekoukla, tak Kolja byl v TV-programu paní Tkalounové označen jako film pro pamětníky, což mi připadá jako velmi milý detail. Jsem sice trochu hluchá, ale stejně musím ještě říct, že píseň Ani k stáru mi děsně připomínala jednu známou skladbu Leonarda Cohena.

K westernu to má docela daleko. Atmosféra se pohybuje spíš někde mezi anglickou detektivkou a procházkou v KRNAPu. Když jsem shledala, že má oblíbená scéna z Fullerova I shot Jesse James (Jesseho koupel) je tu jen lehce naznačena, těšila jsem se, kdyže tedy tentokrát nastane ta velká chvíle. Ale bylo to čekání dlouhé a marné. Předání koltu proběhne tak, že by si ho člověk pomalu nevšiml. Sama vražda je na tom jen nepatrně lépe. Spíš než o silných momentech a žánrových kreacích je tento film o umění dlouhých záběrů a výborné hudbě (a Nick Cave je ve své miniaturní roli snad z celého filmu nejstylovější). (hodnocení zatím spíš 3 a půl)

Kusturica jede na svůj setrvačník pořád slušným tempem. Je milé, že se stále ještě dočkáme i originálních drobnůstek a především vražedně rozjeté muziky (původní od Emirova syna Stribora + nějakých těch vykopávek). Slova "Srce je moje violina" se mnou budou cukat ještě dlouho a dojem je rozhodně pozitivní, ale nějak tomu tentokrát chybí duše a tmel.

Upřímně řečeno, je to trošku dementní film, ale je v něm Hladno pivo a chlapské přátelství.

Téma šikany sice není nijak originální, ale aktuální a tvárné je rozhodně. Proti námětu tedy neříkám ani slovo. Ale zpracování se mnou nějak nehnulo, možná proto, že snad úplně všechny postavy se chovaly jak stoprocentní hovada. Ovšem závěr, ačkoli taky nemusí přímo překvapit, mě dostal.

Händel, Händel, Händel, fotky

Bizarní obrázky a spousta lidí ošklivějších než já. Dvojice Kervern a Delépine mi přirůstá k srdci.