Ony

Nebavila jsem se zas tak významně, ale je to roztomilé a nálepka banskobystrického zákazu na tom dojímá k slzám. A je tam Miloš Kopecký a sovička.

Snad se mi nikdy nestalo, aby mi film byl tak odporný svou krutostí a tak nepřijatelný svou divností. Ale jsem přesvědčená, že ho chci vidět znovu a možná ho pak přehodnotím. Napoprvé jsem dost zmatená. Zcela úchvatné jsou exteriéry, které mají hlavní podíl na správně hnusné atmosféře. Některé scény berou dech, jiné na mě uprostřed té dystopické lázně působily trochu crazy. Skvělá je představitelka Staré, mladší herečky vypadají spíš jak zpěvačky ze Semaforu, které zrovna nemají den.

Děj by se dal zhustit tak do 10 vteřin. Kimono sem, kimono tam. Žádná pastva pro mé oči. Spíš téměř nepřečkatelná nuda.

Že je pes někdy člověku lepším přítelem než jiný člověk a že 50. léta byla doba na pytel, to víme. Točit o tom film, aby byl realistický a zároveň zajímavý a originální, není nejsnazší úkol. Osudy hrdinů tohoto snímku mi mnoho neřekly. Nijaký příběh, nijaké herecké výkony. Zamilované pohledy skrz mříže mě nedojaly. Ale celkem se mi líbila atmosféra filmu a hlavně stísňující hudba.

Na českých vesnicích se v té době taky točilo leccos, ale takovéhle psychedelické taškařice teda ne. Ještě štěstí, že to není barevné. Takhle je mi jenom trochu mdlo a ještě jsem si i dokázala všimnout, že Ctibor Filčík vypadá jako Jerzy Stuhr.

Při sledování tohoto filmu jsem se asi nejvíc ztotožňovala s neustále spícím Vlastimilem Brodským. Opravdu to nebylo k popukání, zato to bylo inteligentní, jak je u Friče i obsazených herců zvykem. Navíc kostýmy navrhla úžasná Ester Krumbachová. Nejvíc oceňuji překvapující originalitu příběhu.

To bylo radosti na starym bělidle.

Jako umělecká instalace ok, ale 61 minut bych u ní asi v galerii nestála.

Čím víckrát jsem to viděla, tím víc to zbožňuju. Úplně nejlepší ze všeho je Valův výraz, když si k němu Švorcová přisedne na motorku.

Léta běží, počet opakovaných zhlédnutí některých filmů vzrůstá, vztahy k nim se upevňují, ale člověk si uvědomí, že nemá cenu pod vlivem svých úchylek tyto snímky přeceňovat a zbytečně vychvalovat. Proto mažu svůj starší dementní komentář. Nicméně musím říct, že Gérard Simon je nějaký kameraman, Boris Terral je ďábelský herec (proč nehraje víc?) a Le Roi Danse je minimálně ze dvou důvodů výjimečné dílo: 1) Lullyho hudba je naprosto luxusní. 2) Je to můj nejoblíbenější historický film, jehož některé scény mě (mírnou povahu) přivádějí až kamsi. Ti, kdo se mnou seděli v kině, by mohli vyprávět...