Ony

Pepíček Beků není zrovna ideální představitel intelektuála (možná byla v jeho obsazení záměrná ironie, těžko říct) a Irenku jsem měla chuť zbít. Nebo spíš mučit. Pár fórků ušlo, ale ostatní je hrozná křeč (ty úsměvy bolely). Je na tom hodně znát, že to primárně vznikalo jako obrázek československo-polského porozumění, což je účel, který prostředky rozhodně nesvětí.

Úplně jsem dostala chuť se... nadýchat čerstvého vzduchu.

Takhle to vypadalo, když nebyly mobily... I když rozhodně nedosahuje úrovně některých pozdějších Lipského filmů, tato komedie vůbec není špatná! Uznávám, že scénář není nic extra nápaditého, pěvecká čísla trošku brzdí a některé záběry jugoslávské krajiny jsou kýč jako prase, ale stejně jsem se, především zásluhou herců a jejich hlášek, bavila moc dobře. Uhlazené tenory sice nemusím, ale ten bubeník je neuvěřitelnej ďábel.

Podobné filmy mám moc ráda, i když se mi u nich chce upřímně zvracet. Rozhodně Morálku paní Dulské nevnímám jako komedii. Když už, tak jako zatraceně hořkou a tak trochu ophülsovskou. Tenhle věk, který páchne petrolejem, zakouřenými šantány a zatuchlinou ohyzdných měšťáckých bytečků, poskytuje pro takový nechutný námět naprosto ideální pozadí. Ten, kdo alespoň trošičku poznal, jak to ve světě chodí, musí uznat, že to není jen kostýmní veselohra ze starého Rakouska, ale ostré nadčasové dílo, kterým mě mistr Krejčík zase jednou pořádně rozsekal. Jasně, příběh je schematický a postavy moc jednoduché, ale ani nevím, jestli se to v tomto případě dá brát jako nedostatek.

V románové předloze je asi milion v úvahách zacyklených postav, které na více než pěti stech stránkách nedělají nic jiného, než že se chytají za spánky a vykouří v průměru kilo tabáku na jeden odstavec. Děj tak stojí na několika kolejích a až v úplném závěru se zběsile rozjede do velkolepého finiše, nad kterým nezbývá než si uvědomit, že by to bez něj asi tenkrát nevydali. Až do závěrečného zlomu jsem ale při četbě pociťovala jistý plaisir du texte, to rozhodně. Adaptace dopadla v rámci možností skvěle. Vyprávění je dynamičtější a více soustředěné na přemýšlejícího Brycha. V románu navzdory názvu i genezi Otčenáškova textu vlastně moc nepůsobí jako hlavní hrdina. Autor tam použil vševědoucího vypravěče, jehož perspektivě a zálibě v kádrování je nejblíž soudruh Bartoš. Narozdíl od do absurdna přetaženého konce knihy (teď mě napadlo, že by se klidně dal proti srsti číst jako závěr Třicáté Marininy lásky od Vladimira Sorokina, ale dost spekulací) vyvrcholení filmu je jen úsměvné. Plus psychedelická scéna s papírovými vlaštovkami.

Tak jsem si pořád říkala, jestli je Jimmy spíš labilní chudáček, protivný hnusák nebo postavička s teatrálními manýry. Samozřejmě existuje jediná odpověď: angry young man. A Richard Burton ho zahrál skvěle. Je to dobrý film, ale nezdál se mi vztah s Helenou, nezdál se mi konec a do takové Osamělosti přespolního běžce to má ještě hodně daleko.

V televizi mě tenhle snímek moc nenadchl. Podařilo se mi ho tak dokonale vytěsnit z paměti, že jsem na něj po nějakých dvou letech vyrazila do kina, netušíc, že jdu na něco, co už jsem viděla. A nelituji. Můžete mi věřit, že na plátně je to úplně jiná káva, respektive voda. (Zvyšuji hodnocení ze 2 hvězd na 4. To se mi ještě nestalo.)

Musím uznat, že vizuálně je tenhle film na úrovni (mimo jiné super scéna s metařem) a jeho světáckost a důsledná nemravnost jsou zarážející (satira to asi je, ale nikoli padesátkově „pozitivní, konstruktivní“). Hrdinové investují veškeré peníze do pití a hazardu, provozují trestnou činnost, nechce se jim na vojnu a navštěvují Lotos Club, a to vše bez náznaku toho, že by se s nimi divák neměl ztotožňovat (i když mě osobně tedy od sympatií odrazovala posedlost tou slípkou v belasom svetríku). Na druhou stranu scenáristicky a dramaturgicky je to špatné a nedostatek původního humoru je příliš často kompenzován vtipy typu "někdo chytá ryby, a vyloví starý klobouk".

Jaro, léto, podzim, zima... a jaro - Jasný si vybral jedno z nejbanálnějších a zároveň nejvděčnějších témat, která se dají umělecky zpracovat. Umožnilo mu vyřádit se ve venkovské romantice i obyčejnosti a lidovosti. Je to zvláštní film, ve kterém neustále poletuje množství nejrůznějších ptáků, krajem se řítí kolektivizace zemědělství a nic tu nijak nedopadne.

Film o hloupých lidech, kteří dělají hloupé věci. A mně se líbil. Nejspíš to bude tím, že jsem taky dost hloupá. Pak možná ještě tou odvázanou kamerou a agresivní klavírní hudbou, která docela sugestivně ilustruje krizi hlavní hrdinky. Ovšem scénář vskutku za moc nestojí. Čtvrtou hvězdu přidávám za příjmení ústředních rivalů - Kučera a Kout. To je geniální!