Povodeň

Tento dnes už skoro zapomenutý snímek natočený ještě dávno před filmovými povodněmi všeho druhu působí docela svěže. Ve své době opět něco nového a nezařaditelného a to z hlediska charakteristiky žánru, který by se dnes dal označit už i jako katastrofický, tedy dnes už žánr celkem běžný, bez kterého by se světový film jako takový neobešel. Skvělá režie i atmosféra, nicméně slabší jako příběh, všechny ty ateliérové stavby a modely však ještě více podtrhly celou schématičnost příběhu. Za docela pěknou dramatickou roli Karla Fialy (Marko) ještě dávno před svým salónním Limonádovým Joem, Hanušovu dobrou kameru a samotnou režii dávám nakonec za 3*. Nic mimořádného, ale koukat se nato dá. (08.10.2007)

Na rozdil od jinych dobovych budovatelskych dilek profesionalne natoceny film (Mac Fric se nezapre), ze ktereho bohuzel silne cpi spolecenska angazovanost. Standartne vyborny Stepanek coby prevoznik Ryba tu ma silne zapornou roli cloveka "stare doby", ktery je majetnicky, zlostny, zbabely, neprejici, ktery misto pujceni pramu ve chvili nouze lod pousti pryc po vode. Misto aby pomohl, tak se jen modli, dulezity to propagandisticky prvek. Proti nemu stoji samozrejme moderni pracoviti statni zamestnanci, kteri drou jak mravenci a nasazuji zivoty aby blizici se povoden odvratili. Dramaticky nejzajimavejsi je asi Krejcova postava prevoznikova syna Josefa, ktery je nerozhodny, ale kdyz dojde ve finale na lamani chleba, prerodi se v hrdinu stojiciho na spravne strane (ideologicke) barikady. Ve filmu samozrejme nechybi ani odvazny rusky mluvici vzorny pracant - Bulhar v podani Karlal Fialy (alias Limonadoveho Joe). (09.10.2007)

"Co tu stojíš, děvko? Táhni kam patříš!" Nejdeštivější český film a jistě jeden z vůbec nejmokřejších filmů všech dob, protože Mac Frič to tlačí na plný plyn, voda je voda a i nabušení soudruzi mají plné brejle a podléhají nejen deziluzi, ale až existenciálním myšlenkám. Ti řadoví samozřejmě neváhají naskočit do nepříjemné směny i od piva a rozjeté dechovky, poslední opozdilec kopne rum a jde také. Vedoucí inženýr v kanceláři skládá hlavu do dlaní a nad ní mu visí podivuhodný obraz s kruhem, jak od Maleviče. Kolega Heverle tiše nahlédne do dveří a -  "Dejte na něj pozor, člověk nikdy neví". Nasraná řeka, klády, bláto, sténající tatry, pramice, kožené kabáty a Lohniský ve výjimečně kladné roli. Dojemná Řehořova minirole, ještě dojemnější osud Fialova "Bulhara" a Zuzky, Krejčův okolnostmi ke zdi tlačený slaboch nakonec z patové situace vytěží náhodné a dočasné těsné vítězství, přestože mu extrémně kyselej Štěpánek krade pečlivě ubalené cigarety. Množství krásných nočních záběrů, dlouhých kamerových jízd, agresivních smyčců a drobných, zdánlivě nedůležitých scén, tvrdých i měkkých pohledů do očí. Koncentrovaný přehradní thriller. "Já bych třeba šel...ale dyť to vidíte sám. Rodina, barák, dítě nemocný..." - "Vy jste ale chudák, Rybo." (17.01.2022)

V televizi mě tenhle snímek moc nenadchl. Podařilo se mi ho tak dokonale vytěsnit z paměti, že jsem na něj po nějakých dvou letech vyrazila do kina, netušíc, že jdu na něco, co už jsem viděla. A nelituji. Můžete mi věřit, že na plátně je to úplně jiná káva, respektive voda. (Zvyšuji hodnocení ze 2 hvězd na 4. To se mi ještě nestalo.) (07.10.2007)

Zdeněk Štěpánek je zde Gabinovsky protivný, otrávený a shlíží na celý svět, k tomu všemu je ještě velmi příkladný, tedy vlastně spíše nepříkladný, zbabělec. Mladá Slávka Budínová vůbec nevypadá mladě a vedle dominantního Štěpánka postrádá i své obvyklé charisma. Krejča je v tomto případě ve výhodě, nejsa majitelem charismatu, nemohl jej postrádat. Zpočátku mi přišla hudba až příliš hřmotná, ale v průběhu filmu jsem si na ni zvykla a její takřka bezvýhradná opulentnost mi k scénám s vodou, a že jich bylo, skvěle pásla. I menší role jsou výborně obsazeny, Pivec nezvykle v roli moralisty a střapatá dívka, zamilovaná Devátá, dodávají filmu i jinou rovinu, než je prostý zápas kdo z koho v provedení člověk kontra příroda. Frič ovládal své řemeslo výtečně, obdivuhodný je rozptyl žánrů, kterým se dokázal s úspěchem věnovat. V době, kdy v Československu nebyl žánr katastrofický ani řádně definován, se Frič rozhodl rovnou ho natočit. Místy apelativně odpovídající na Clouzotovu Mzdu strachu jde cestou propojení psychologického dramatu (což se bohužel neúplně daří, protože Krejča nebyl příliš zdatný herec) s robustně vystavěným dramatickým příběhem dobrodružného, až katastrofického charakteru. Hanušova kamera je skvostná, určitě patří k tomu nejlepšímu, co kdy nasnímal. Místy je až něžně poetická, aby v zápětí v ostrém kontrastu s romantizujícím pohledem nabídla dramatické záběry rychle se zmítajících klád v tvrdém světle. (27.01.2023)