Ony

Myslím, že o moc líp už se to natočit nedalo. Alespoň v hranicích žánru našich útulných normalizačních seriálů určitě ne.

Dopadla jsem na dno bezedné debility.

U tohoto filmu jsem se poměrně dobře bavila, i když k tomu asi určen nebyl. Je pravda, že mnoho žen podléhá módním trendům, ale myslím, že to není jen problém dnešní doby a naší země. Většina Češek, které znám nemá umělá ňadra, neživí se modelingem, ale zároveň ani nejsou členkami anarchofeministické skupiny. Nicméně bylo zajímavé podívat se, co je někdo ochoten udělat a utratit pro krásu svého těla a čemu je někdo schopen uvěřit (hubnoucí CD!). Ano, ženy chtějí být krásné, některé to přehánějí a reklama je mocná. Ale nedělala bych z toho takovou kovbojku.

Kde jsou zasvěcené výklady o hudbě a folklóru, kde je Kunderovo erotické dusno, kde je to vyprávění, při jehož hltání jsem přejížděla stanice? ..... Kdyby tento film neměl ambici adaptace Kunderova románu, nemám k němu sebemenších námitek.

Tak koukám, že nejsem zdaleka sama, kdo jaksi nenašel pochopení pro poslední třetinu. Nejde o to, že by byl film příliš dlouhý, snad to "sezení" není ani špatně natočené, ale možná pro jiný film nebo na začátek. Po srdcervoucích scénách, které mu tady předcházely, působí přinejmenším vlažně. Ale s houpačkou je to stejně skoro za pět, skoro.

Na sychravé říjnové odpoledne je prosluněná age gap romance se Švábem jak dělaná. Našinec se i dojme.

Nemít u sebe basičku Jelenů asi bych měla problém to vydržet. Co do věrohodnosti obrazů je to dokonalé. Vůbec jsem si nebyla jistá, kdy můžu věřit, že je to „jen jako“. To můžu na filmu obdivovat, ale nemusím. Stejně jako nemusím vědět, jak vypadá zabití kozy kapesním nožem. Nelíbí se mi, jak se Ɖorđević odvolává na srbská národní traumata a jak mu to zahraniční diváci žerou. Je fakt, že přepálená sebeprezantace je problém u více balkánských filmařů, ale v tomhle případě už jsme nějak moc daleko. Dokonce dál než v pozdějším Spasojevićově Srbském filmu. Ten je dostatečně nechutný a znepokojivý, ale přitom snesitelný a přece jen „filmový“. Ɖorđević udělal nebezpečnou a podle mě zbytečnou věc. Jestli se mi ještě někdo opováží tvrdit, že je to pravdivá výpověď o Srbsku, useknu mu hlavu.

Život je napytel, ale tenhle film je zázrak.

Ještě o něco brutálnější než tady kolega.

Říkala jsem si, že natočit film propagující československou armádu nemůže být zas tak těžké. Ostatně už jsem pár takových viděla. To se tam dají nějaké odkazy na českou historii, nenáročné vlastenecké řeči, obrázek Masaryka, autentické záběry ze cvičení na bradlech a exemplární individuální příběh a je to. Ovšem v případě Života vojenského - života veselého na to šli tvůrci jinak. Řekla bych anarchisticky, kdybych netušila, že prostě jen úplně blbě. Herci nemají co hrát, jednotlivé scény dohromady nedávají smysl a především jsem z toho moc nepochopila, čím to těm chlapcům jako tolik prospívá.