Conner.s

Cesta za hranice nekonečna k úsvitu nové reality. Vtahující, ale nekompromisní, vyžadující vaši plnou pozornost a řekl bych až ochotu napojení. Naprosto chápu, že tady padají hesla jako rakovinotvorný evropský art, pro mnohé určitě ano. Claire Dennis pro mě ale zvláštním způsobem propojuje něco naším představám vzdáleného, odehrávajícího se v budoucnosti s tím, čím už jsme jako lidstvo prošli. Noemova archa plující hlubokým vesmírem s rajskou zahradou na palubě naplněná jen jedním živočišným druhem, který se díky zoufalosti a strachu pramenící z možného zániku pouští do experimentu, jenž má malou šanci na úspěch. V izolaci uprostřed vesmíru, daleko od země, na lodi plné vyvrhelů pudy často zastiňují rozum. Místo jablka se tu ochutnávají krev pot a sperma, motivací jsou sedativa a uspokojení, vyšším cílem reprodukce. Ta je důležitá snad proto, že daleká cesta trvá déle než běžný lidský život a je třeba vytvořit druhou, možná i třetí generaci, která se bude schopna vrátit. Je to ale vůbec možné a bude se kam vracet? Prostory vesmíru a lůna matky, ve kterém roste nový jedinec, se často zdají být stejně neprobádaným prostředím. Skoky v čase, kdy vidíte čistou loď načež se vám vyjeví její ošuntělá, rezavějící verze, vám otevírají představivost a budují očekávání, co se stane za dalších pár minut. Askeze a sebekázeň Monteho, který jako jediný člen posádky nepoužívá onen prazvláštní "Fuck box" mohou být cestou k vykoupení, ale jaké je to vykoupení? Zůstat izolován v chladném vesmíru na skomírající planetě/kontejneru. Není lepší prostě zemřít? Willow je jeho naděje, vyvolává v něm city, na které už možná dávno zapomněl nebo jich nikdy nebyl schopen. Druhou nadějí může být černá díra. Možná se za zakřivením skrývá nová realita, nový začátek. Možná, že na druhé straně nevíme o krutosti tolik, jako o ni víme zde. 75% PS: Stejně bych to ale s čistým svědomím jen tak někomu nedoporučil. :)

První půlka dobrá, relativně intimní, nebojím se říct vtahující, slibující něco nového, do hloubky jdoucího. Přimhouřím oči za neustálé natáčení na mobil, který pro mě intimitu nezvyšovalo, spíš mě obtěžovalo a dělalo pro mě pár méně sympatický, stejně jako ne úplně dobře zabydlené a funkční prostředí kanceláře firmy, ve které pracují. Ale ve druhé půlce, kdy se nějak rozvíjí nastavená situace, se všechno začne sypat. Nic překvapivého, nic podvratného, nic nečekaného, s tak slabou pointou, že to snad ani nestálo za řeč. Není to špatný, cením ten pokus, ale za mě nevyšel lépe řečeno, vyšuměl do vzduchoprázdna. Hynek Čermák a Lenka Krobotová hrozně karikující svoje nepostavy. Film, který chce jít za hranici lásky, ale nikdy ji nepřekročí. 60%

Chlast jako pomocník i strůjce problémů. Řízená ztráta kontroly může vézt k nalezení nové cesty, ne vždy je to cesta dobrá, ale v žádném případě zákonitě zlá. Film, který klade otázky na něž záměrně nedává jednoznačné odpovědi, což je dobře, a především nemoralizuje. Mikkelsen na konci tančí v "proudu" šampaňského, jakoby se jednalo o živou vodu. Krásná oslava našich průměrných, vrtkavých existencí, které se potýkají s různými krizemi a problémy. Je v tom obrovská radost i smutek, osvobozující povznesení i stará dobrá dekadence, ale hlavně je v tom život. 100% PS: Mads je král.

Výjimečná Emma Stone, dobrý Mark Ruffalo a Willem Dafoe. Ale je to nevyvážený, repetetivní a je vám jasný kam to směřuje. Ano, překvapí vás u toho prasoslepice a další věci, ale v základu je to pořád jen přímočará záležitost, která umí rozesmát, ale umí i setsakramensky mořit. Vizuál na hraně kýče a v některých momentech tuto hranici překračující až moc. 60%

Dobře zahraná, uspokojivě natočená, dialogově občas za uši tahající záležitost. Dobré téma rozehrané chytlavým, ale rozvíjející se tím nejpitoměnjším způsobem. Bohužel skrze optiku jeho, nikoliv její, to by bylo mnohem podnětnější. !Odtud spoiler! Ona v jejich vztahu neudělala nic špatně, on na základě primitivní žárlivosti, opilosti či falešného pocitu morální nadřazenosti ano. Byť došlo i na fyzické násilí, stále je problém její někdejší "prohřešek." Za mě by se měl omluvit on ji, že reagoval jako dement, obzvláště po tom, co mu o tom sama chtěla říct. Nakonec se omluvil ji téměř stejně výrazně jako tomu idiotovi, který ji chtěl obšťastnit protože nabyl dojmu, že může. A pak si vrátili své kaktusy, který jsou v tom filmu snad hlavně proto, že "píchaj." Doufám, že to tak není, ale po zaznění závěrečné skladby pod titulkami s textem "Má jí motorovou, proto ty nadlidský výkony..." mám strach, že je. Všechny tyto věci mě navádí k dojmu, že Prušinovský vlastně netuší jak nejednoznačný konec jeho snímek má. Skončit s vylitým hovadem, který vás v afektu dokáže zřezat totiž rozhodně není happy end. 50%

Během sledování zábavné, nenudící, asi ve třech momentech překvapivé. Ideální film na 1.1. po silvestrovském večírku, kdy jsem film viděl. S odstupem velmi prchavé "okouzlení." Tak trochu výsměch vyšší třídě ve filmu od vyšší třídy se silně manýristickými, neopodstatněnými prvky. Více pitvoření než hraní a více náhodně sesbíraných informací než důvtipného hledání důkazů. Jako film na jedno odpoledne ok. 60%

Řemeslně zručně odvedená práce, dobře zahraná, jak jinak, ale ničím nepřekvapující. Je to velké, hlasité, ale ve dvou a půl hodinovém sestřihu překotně a rychle vyprávěné tak, že z toho nemáte pocit uceleného a komplexního zážitku, spíše fresky. Scény s Josephine jsou nejzajímavější na celém filmu, ale je jich vlastně málo nebo jim je věnováno málo času na to aby jakkoliv hlouběji rezonovaly. Bitevní scény standartní, nepřekvapivé. Relativně dobře se na to kouká, ale nedá vám to nic moc navíc.

Skvěle budovaná věc od první minuty. Výborně zahraná i zabraná. Lehká výtka míří až k samotnému vyvrcholení filmu, kdy si toho postavy hodně řekli, abychom my už nemuseli a bylo nám vše jasné. Díky tomu to finále malinko zavání pimprlátkovým divadlem, ale na rozdíl od filmu typu Don´t look up nikdy vyloženě nesmrdí. Závěrečná tečka hodně očekávatelná, ale fajn. 80%

Musím říct, že po shlédnutí nezkrácené verze jsem to docenil. Vůbec nechápu, že to nešlo do kin v plný palbě, bere to tomu strašně moc a je to opravdu pak o něco horší film. 75% ("kino" verze - 60%)

Mám k tomu v podstatě stejné výhrady jako k jiným Nolanovým filmům. Moc tlačí na pilu, nadužívá hudbu, nenechává doznít emoce. Navíc jsem si stejně jako mnozí říkal, že 70mm je pro sedící muže v sacích a kravatách trochu plýtvání, ale v tom jsem se mýlil. Když jsem viděl první záběry z kopie, vyhrkly mi slzy do očí, opravdu. Ta velikost IMAX formátu možná na první dobrou vybízí k velkým celkům, panoramatům a akčním sekvencím, ale když pak vidíte portrét na němž je čitelný každý pór, každá vráska a skrze oči čtete emoce tak čitelně jako nikdy předtím, uvědomíte si, že tvář může být krajina, ve které se opravdu je na co dívat. Viděl jsem Dunkerk ve stejném kině, také z kopie a nechal mě úplně chladným. Hlavní roli tu hrála akce a stroje. V Oppenheimerovi jsou tím hlavním oči Cilliana Murphyho a těm nemůže žádný stroj konkurovat. 75%