Conner.s

Chlast jako pomocník i strůjce problémů. Řízená ztráta kontroly může vézt k nalezení nové cesty, ne vždy je to cesta dobrá, ale v žádném případě zákonitě zlá. Film, který klade otázky na něž záměrně nedává jednoznačné odpovědi, což je dobře, a především nemoralizuje. Mikkelsen na konci tančí v "proudu" šampaňského, jakoby se jednalo o živou vodu. Krásná oslava našich průměrných, vrtkavých existencí, které se potýkají s různými krizemi a problémy. Je v tom obrovská radost i smutek, osvobozující povznesení i stará dobrá dekadence, ale hlavně je v tom život. 100% PS: Mads je král.

Pseudointelektuální spektákl, do kterého jsem se nějakým způsobem dokázal ponořit. Oproti Počátku to není kostrbatě vyprávěný film o snech, který vám první polovinu filmu vysvětluje pravidla a varuje před fatálními chybami, kterých se postavy nesmí dopustit, načež se v druhé polovině hledá z fatálních chyb poměrně snadná cesta ven. Aby bylo jasno, kostrbatý je Tenet také, ale nemá potřebu tolik vysvětlovat, jakkoliv to v závěru Nolanovi opět ujede, tudíž se v něm nelze na poprvé stoprocentně zorientovat, což vytváří atmosféru snu mnohem více než film o snech samotných. Je to mechanické, postavy jsou figurky na šachovnici, hlavní protagonista je zahraný jako v osmdesátých letech, ale dohromady to víceméně funguje a když přistoupíte na Nolanovu hru, dokáže slušně strhnout. Uvnitř je to stejně trochu prázdný, ale slušně to maskuje ona komplikovaná struktura, která vám nedovolí příliš se tím zabývat. Hudba Ludwiga Goranssona je v podstatě lehce lepší verze posledních Zimmerů pro Nolana, asi hlavně proto, že v ní konečně prvoplánově netikají hodinky, navzdory tomu, že film opět pracuje s časem. Stejně jako v jiných Nolanových filmech je však brutálně nadužívaná a za všech sil tlačí. 60%

Očividně je možné natočit vážný film s jasnou vizí a silným vyzněním, který nepůsobí směšně a neztrácí na naléhavosti. Staříci jsou evropský film, nedoslovný, ale přístupný, který nevnímá diváka jako idiota, nesnažící se učebnicově naplnit klasický dramatický oblouk, ale vyprávět tak, jak je vzhledem k látce nebo třeba i věku dvou hlavních postav záhodno. Neříkám, že je to bezchybně dokonalé, rozpačitá scéna "zbavení se" policisty na hlídce je opravdu křeč, ale jinak to není na české poměry dobrý film, je to opravdu dobrý film. Že českého lva za scénář obdrželi místo Staříků afektovaní Vlastníci je ostuda a absence ve Varech by měla být snad i trestána.

Cesta za hranice nekonečna k úsvitu nové reality. Vtahující, ale nekompromisní, vyžadující vaši plnou pozornost a řekl bych až ochotu napojení. Naprosto chápu, že tady padají hesla jako rakovinotvorný evropský art, pro mnohé určitě ano. Claire Dennis pro mě ale zvláštním způsobem propojuje něco naším představám vzdáleného, odehrávajícího se v budoucnosti s tím, čím už jsme jako lidstvo prošli. Noemova archa plující hlubokým vesmírem s rajskou zahradou na palubě naplněná jen jedním živočišným druhem, který se díky zoufalosti a strachu pramenící z možného zániku pouští do experimentu, jenž má malou šanci na úspěch. V izolaci uprostřed vesmíru, daleko od země, na lodi plné vyvrhelů pudy často zastiňují rozum. Místo jablka se tu ochutnávají krev pot a sperma, motivací jsou sedativa a uspokojení, vyšším cílem reprodukce. Ta je důležitá snad proto, že daleká cesta trvá déle než běžný lidský život a je třeba vytvořit druhou, možná i třetí generaci, která se bude schopna vrátit. Je to ale vůbec možné a bude se kam vracet? Prostory vesmíru a lůna matky, ve kterém roste nový jedinec, se často zdají být stejně neprobádaným prostředím. Skoky v čase, kdy vidíte čistou loď načež se vám vyjeví její ošuntělá, rezavějící verze, vám otevírají představivost a budují očekávání, co se stane za dalších pár minut. Askeze a sebekázeň Monteho, který jako jediný člen posádky nepoužívá onen prazvláštní "Fuck box" mohou být cestou k vykoupení, ale jaké je to vykoupení? Zůstat izolován v chladném vesmíru na skomírající planetě/kontejneru. Není lepší prostě zemřít? Willow je jeho naděje, vyvolává v něm city, na které už možná dávno zapomněl nebo jich nikdy nebyl schopen. Druhou nadějí může být černá díra. Možná se za zakřivením skrývá nová realita, nový začátek. Možná, že na druhé straně nevíme o krutosti tolik, jako o ni víme zde. 75% PS: Stejně bych to ale s čistým svědomím jen tak někomu nedoporučil. :)

Opulentní prázdno s nejhorším "záporákem" a několika opravdu špatnými režijními momenty. Oproti původnímu Blade runnerovi to nepřináší nic moc navíc a i ten je pro mě více atmosmsferickým než filosofickým dílem. U 2049 z toho ta řídkost sdělení trčí ještě víc a není zdaleka tak vtahující. Gosling dobrej, ale ta špetka emocí, kterou ve mě vyvolal asi na 10 sekund je na 164 minut opravdu málo. 40%

Lacině vyprávěné nic s neustále hrající hudbou, která vás už od poloviny filmu sere. Nolan bojuje s očekáváním, chce začít na maximu a skončit ještě dál, ale moc tlačí na pilu a v polovině filmu už je to vlastně nuda. Některé jednotlivé scény jsou parádní, IMAX zafungoval skvěle, letecké scény často berou dech, ale jako celek je to vlastně průměrný film. Konec navíc vyloženě špatný, plný dovysvětlování, uměle vyvolaných emocí, které jsou prázdné a pateticky použitého proslovu, ostatně jako téměř u všech Nolanových filmů. 60%

Musím říct, že po shlédnutí nezkrácené verze jsem to docenil. Vůbec nechápu, že to nešlo do kin v plný palbě, bere to tomu strašně moc a je to opravdu pak o něco horší film. 75% ("kino" verze - 60%)

Za mě špatný! 40%

Opravdová tvář Quentina Tarantina.

V rámci žánru rodinný film. 60%