Stanmi

Mladý vědec Will Rodman (James Franco) se snaží vyvinout lék proti Alzheimerově nemoci, výzkumný projekt je však ukončen. U jedné ze šimpanzic, na které byl lék testován, objeví Will malé mládě. Vezme jej k sobě domů a začne ve výzkumu pokračovat. Malý šimpanz je velmi inteligentní a dostane jméno Caesar... Nový příběh z opičího universa umně balancuje mezi restartem série a regulérním prequelem, protože snímek nabízí hned několik odkazů na původní Planetu opic z roku 1968. Základní novinkou v rámci celé ságy je fakt, že všechny opice jsou plně digitální a postavu Caesara ztvárnil samotný Andy Serkis, který je prostě v tomto oboru naprostým mistrem. Obsazení sice nenabízí žádnou oscarovou megahvězdu, koneckonců hlavními hvězdami jsou skvěle provedení lidoopi, ale je zde několik solidních herců mladé a střední generace (James Franco, Freida Pinto, David Oyelowo, Tom Felton) a taky pár zkušených hereckých veteránů (John Lithgow, Brian Cox). Zrození planety opic nabízí jak komorní scény vztahu člověka s lidoopem plné emocí, tak v závěru také pár pořádných akčních scén a celý film nabízí hned několik témat k zamyšlení. Samozřejmě najdou se i nějaké chybky (například některé dějové zvraty jsou až moc urychlené), ale nic to nemění na faktu, že se znovuzrozená Planeta opic povedla.

Hercule Poirot (David Suchet) je pozván svým přítelem, slavným divadelním hercem Sirem Cartwrightem (Martin Shaw) na jeho sídlo, kde se koná malý večírek, při kterém po požití koktejlu zemře místní reverend Babbington. Zatímco všichni si myslí, že byl zavřažděn, Poirot si tím tak jistý není, expertíza dokáže, že v koktejlu nic smrtelného nebylo, později však dochází k dalšímu, velmi podobnému úmrtí...Musím se přiznat, že tento snímek se mi hodně líbil. Zatímco v mnoha jiných poirotovkách bývá zavražděna bohatá osoba, kterou nikdo neměl příliš v lásce, tak tady se jedná o zcela neškodného faráře, který neměl žádné nepřátele a zatímco v jiných příbězích je Poirot první, kdo si myslí, že se nejedná o přirozené úmrtí, tak tady naopak se k němu spíše příklání. Příběh je tak dostatečně atraktivní a napinavý, prakticky až do samého závěrečného rozuzlení. Navíc David Suchet dostal k sobě rovnocenného hereckého partnera v podobě Profesionála Martina Shawa, kterého jsem snad naposledy viděl v Psu baskervillském (1983). Tragédie o třech jednáních je tak velmi kvalitní, místy až divadelní poirotovka, která se svým zpracováním a stylem dokáže vyrovnat i těm nejlepším kouskům legendárního Belgičana.

Další legendární seriál z 80. let se dočkal moderního filmového zpracování a výsledek je více než uspokojivý. Alpha Team ve složení Liam Neeson, Bradley Cooper, Sharlito Copley a Quinton Jackson je během tajné mise zrazen, křivě obviněn a poslán do vězení, z toho se dostanou rozjedou akční jízdu za spravedlností a odplatou. Potěšující je fakt, že ani jeden ze čtveřice vyloženě herecky nepropadl a i neherec "Rampage" Jackson zvládl roli B. A. Raracuse obstojně, ale nejlepší dojem na mě udělal Sharlito Copley jako šílenej Murdock. Akce je až roztomile nerealistická, ale je jasné, že to byl záměr režiséra Joe Carnahana a já jsem na jeho hru rád přistoupil. Samozřejmě nechybí ani humor o který stárá především Murdock, ale vtipkuje celá čtveřice. A-team rozhodně nezklamal, nabízí pořádnou dávku akce ve stylu 80. let, ale v moderním "cool" kabátku, který těmhle chlapům padne jako ulitý.

Po vcelku kvalitních filmech, které Steven vyprodukoval v roce 2009 (vyjma Poslední noci) jsem informace, o tom, že jeho další film se bude odehrávat v Rumunsku a bude jej režírovat neznámý Lauro Chartrand přijal značně skepticky, ale po shlédnutí musím uznat, že to nebylo tak špatné, jak jsem očekával, pro mě je tento film takový Seagalův průměr, dá se na to kouknout bez toho, aby se člověk díval co pět minut na hodinky a přál si, aby už to trápení skončilo a opět mě to utvrdilo v přesvědčení, že Steven se vymanil z krize která jej postihla v letech 2003 - 2006. Ale přesto všechno Stevene, netoč už další filmy v Rumunsku, toč si pěkně v Kanadě, která aspoň má nějakou úroveň, protože jestli v tvém dalším filmu ještě uvidím záběr na Ceausescův palác, tak už nebudu tak benevolentní...

Čaroděj Balthazar Blake (Nicolas Cage) už po staletí bojuje proti silám temnoty a hledá po celém světe svého následovníka, kterého by mohl vycvičit v umění magie. A nyní ho konečně objevil v New Yorku, mladý Dave (Jay Baruchel) je slibný vědec a na kouzla moc nevěří, přesto svolí a po Balthazorově boku se začne učit umění magie. Jeho trénink se však zkomplikuje návratem Blakeova protivníka a bývalého přítele Horvatha (Alfred Molina)… V současnosti se studio Disney při produkci hraných verzí svých klasických pohádek nemusí ani příliš snažit, stačí jenom převést animovaný snímek do hrané podoby a úspěch se dostaví sám (viz letošní megahit Kráska a zvíře). Bývaly však doby a není tomu zase tak dávno, kdy se hoši od myšáka Mickeyho nebáli ještě trochu experimentovat, což je případ právě Čarodějova učně. Ten svým názvem (a trochu i pojetím) připomíná známý segment z filmu Fantasia, ale sami tvůrci vystavěli kolem základního námětu zcela nový příběh. Ten sice vychází ze známé artušovské legendy (ale opravdu jenom lehce), ale jinak si jede vlastní cestou, která sice místy poněkud drncá, ale dá se v pohodě zvládnout, prostě klasický souboj dobra se zlem říznutý nějakou tou magií a vysokoškolskou romancí, nic víc, nic míň. Samotný Nicolas Cage sice má za sebou i lepší role, ale i tak mu mentorská postava čaroděje Balthazara Blakea celkem sedí a s dlouhými vlasy, kabátem a luxusním fárem vypadá i patřičně stylově. To Jay Baruchel mi svým hereckým pojetím do role Davea úplně nesedl, i když typologicky se na roli outsidera celkem hodí. Osobně se mi ovšem nejvíce líbil Alfred Molina, který zde opět dokázal, že záporáky prostě umí, a to se vlastně ani nemusel moc snažit. Mírným zklamáním ovšem bylo vystoupení Monicy Bellucci, která se zde ukáže jen na začátku a na konci a v zásadě nic moc nepředvede, tohle tvůrci krapet zazdili. Absenci Monicy, tak vynahrazuje Teresa Palmer, jako Daveova dětská láska Becky, a i když milostný vztah mezi nimi je poněkud nepravděpodobný, tak aspoň nám nekňubům a geekům dává šanci, že sbalíme tu nejhezčí holku z okolí. Zajímavým zpestřením je také postava Drakea Stonea (Toby Kebell), který je jasným odkazem na Crisse Angela a další podobné „extrémní“ mágy. Co se týče triků, lokací nebo rekvizit, tak tady Čarodějovou učni není moc vytknout, tady si to hoši od Disneyho pohlídali. O režii se postaral osvědčený disneyovský režisér Jon Turteltaub, který zde opět dokázal, že sice své řemeslo zvládá, ale tak nějak neumí přidat nic navíc. Čarodějův učeň je tak vcelku nenáročnou, přesto docela zábavnou oddychovkou, ale na druhou stranu pokud se s tímto snímkem náhodou minete, tak se o žádný velký filmový zážitek neochudíte.

Český hitmaker Zdeněk Troška se rozhodl zfilmovat román Miloslava Švandrlíka. Doktor Čeněk Dobešek (Jaroslav Šmíd) to nemá v životě lehké, protože jeho manželka (Tereza Bebarová) a tchýně (Eva Holubová) jsou hrubě nespokojeny s jeho postavením a měsíčním příjmem. S pomocí svého kolegy Pištěláka (Jiří Langmajer) získá možnost jet do české nemocnice v Keni. To ale na sebe Čeněk uplete bič, protože se bojí nejne jehel, ale takyy letadel a všemožných zvířat... Bohužel jsem předlohu nečetl, takže nevím do jaké míry se povedlo převedení na filmové plátno, takže budu hodnotit jen film jako takový. Otázníkem pro mne bylo obsazení Jaroslava Šmída do hlavní role, neb mi tento herec nebyl příliš znám, ale myslím, že jeho výkon patřil k největším (příjemným) překvapením tohoto filmu, snad kromě scén, kdy hraje opilého. K dalším sympatickým hereckým výkonům bych přiřadil fešnou letušku Alžbetu Stankovou a taky dvojici marodů Michala Novotného a Miroslava Vladyku. A protože se část příběhu odehrává v Africe, tak se dočkáme pár pěkných záběrů (bohužel pasáž v Africe není tak dlouhá, jak jsem si před filmem myslel). No co už se nepovedlo je fakt, že ač je to komedie, tak v tom prakticky není žádný pořádný vtip, což je u tohoto žánru celkem problém, který se nedá jen tak odpustit. Přidejme k tomu slabší zápletku, která příjde zhruba v polovině filmu a ke konci je snímek již celkem zdlouhavým. Přesto všechno se na to dalo v zásadě bez problému podívat, takže oproti takovým Kameňákům je to určitě kvalitnější podívaná.

Film, který mi dokázal, že v Čechách ještě lze natočit film světových parametrů. A, aby se dal natočit musíte mít velké téma, dobré herce a nadprůměrného režiséra. A to vše Habermannův mlýn má. Příběh se točí kolem německého mlynáře Augusta Habermanna a jeho blízkých v letech 1937-1945 v Sudetech, Především je pak pozornost věnována odsunu sudetských Němců z ČSR, a vykonání "spravedlnosti vítězů" na Němcích bez rozdílu jestli byli stoupenci NSDAP nebo nikoliv. A velké téma je na světě, protože ještě nikdo v Českých zemích se nepokusil tuto epizodu našich dějin zpracovat. Až Juraj Herz, který zároveň dokázal, že je stále kvalitním režisérem bez ohledu na pokles kvality jeho filmů poslední doby. Je rozhodně dobré, že klíčové role byly svěřeny německým hercům, především výkony Marka Wachkeho a Bena Beckera jsou ozdobou filmu, ostatní svou troškou do mlýna přispívají k vynikajícímu diváckému zážitku. Samozřejmě o výpravě a kostýmech netřeba mluvit ty jsou jak už to bývá na vysoké úrovni. Habermannův mlýn je rozhodně jedním z nejlepších českých filmových počinů za poslední léta, ne-li tím úplně nejlepším.

Vcelku zajímavý příspěvek do Hulkova univerza, protože celý příběh se odehrává na vzdálené planetě Sakaar, kde náš zelený obr ztroskotá poté co byl vyhoštěn z matičky Země. Hulk se (ke své nelibosti) stane gladiátorem a má bojovat pro potěchu krále a jeho poddaných. Navíc si ho místní dají do spojitosti s příchodem jakéhosi mesiáše (opět k velké Hulkově nelibosti), který jim pomůže ke svobodě. Z ostatních členů Avengers se zde mihnou Iron Man a Thor, poněkud větší prostor zde dostane další marvelácký hrdina Beta Ray Bill. Snímku by možná prospělo zkrácení o takových 10-20 minut a tvůrci si mohli odpustit zbytečně přehnaný hollywoodský konec.

No tak tento film se Dolphovi povedl, ať už jde o hraní nebo o režii, na obou si dal záležet a tak nám naservíroval snímek, který sem tam připomene staré zlaté časy. Dolph je patřičně drsný, jak se sluší na správného zabijáka a scénář sice není bůhvijaký, ale v rámci možností ujde, evidentně už jsou pryč běsy, kterými nás oblažoval na přelomu tisíciletí, což je jenm dobře, protože Dolph má stále co nabídnout, v poslední době se celkem snaží a rozhodně by si zasloužil dostat ještě jednu pořádnou šanci, v Expendables i zde ukazuje, že na to má a kdoví jednou z něj bude třeba i docela dobrý režisér...

Na české poměry nebývale slušný a sympatický počin, jde vidět, že Petr Jákl se opravdu něco v té Americe naučil a co funguje tam, mohlo by za jistých podmínek fungovat i tady, je sice pravda, že mu pomáhá atraktivní téma, ale i to můžete zabít špatným provedením nebo slabými herci, Petr to, ale nepodcenil a obsadil do klíčových rolí buď českou hereckou špičku nebo si vypomohl herci ze zahraničí, což i tento fakt dává filmu lepší nádech, Konstantin Lavroněnko hraje dobře a další herci také odvedli povedenou práci, zpracování je ve stylu moderního rychlého střihu, který mě osobně na začátku celkem vadil, naštěstí pak se to trochu uklidnilo a ve výsledku opět musím pochválit, steně tak kameru pana Brabce, která je sice účelová, ale taky účelná. Samozřejmě film není dokonalý, ale v dnešní době, kdy se točí "hořké" komedie nebo melodramata, se takový film jakým Kajínek je musí vyzdvihnout a pokud čeští filmaři zjistí, že existuje i žánr krimi thriller, tak se snad i vrátí má víra v český film...