Socrates

Těžko jednoznačně říct, jestli je lepší originál nebo remake. Oba filmy jsou trochu jiný a hlavně natočený úplně jinak. Novinka není tak naivní jako Argentův kousek a působila na mě díky kulisám smutnýho a špinavýho Berlína mnohem syrověji. Potěšila mě hudba mojí oblíbený radiový hlavy Thoma Yorkea. Škola se jeví opravdovějš, celej film je tanečnější (obzvlášť Olga ve svým krátkým výstupu prokázala velkej talent a obrovskou míru ohebnosti, hihi), scény a masky jsou daleko horrorovější a film celkově víc propracovanej, ale zároveň dost utahanej. A ať jsem si dával všechny různý nitky jakkoliv dohromady, nenašel jsem důvod, proč pana doktora nehrál skutečnej starší muž. Zřejmě jen rozmařilost, která však působila rušivě. Dávám oběma filmům "za tři", ale Argento byl tak nějak kouzelnější.

Až na představitelku Triss, která ovšem nemůže za to, že ji nakonec ti pitomci vybrali, jsem hodně spokojenej. I s tím, jak moc byl styl inspirován hrou. Za vše hovoří fakt, že jsem měl chuť si Zaklínače znovu nainstalovat a prožít. Ale na Triss jsem rozhodně, oproti herní předloze, chuť neměl.

Téměř bezchybný precizní Scorsese, jako vždy. A tentokrát i nadmíru laskavej. Proč ale vždycky vše tak urputně natahuje a proč tady nechává obě hlavní postavy, zvlášť moji oblíbenou Chloë, tak protivně přehrávat?

V první polovině opět slušný napětí a v baráku bych se i rád zdržel dýl. Když se ale náš šedivej detroitskej Daredevil vydá do města, sklouzne to k takovýmu úsměvnýmu nesmyslu, včetně výskytu charakterních zloduchů. Jsem dost zvědavej, jestli tuhle sérii autorský duo Latinos časem nevzkřísí, protože love jsou love a tohle si svý fanoušky určitě našlo.

Jarda je prostě nevídanej čtverák. Nevěřil jsem svým očím, když jsem zahlídnul co zase rozjel a decentně jsem to omrknul. Musím objektivně říct, že je to o chlup lepší, než cokoliv jinýho ze všech jeho (one man) show...  Krůtí roládu plněnou tuňákovo-rajčatovým purée určitě vyzkouším, ty vychechtanej draku!

Proboha, kdy už konečně vyšumí ta lavina geniálních dětí bez bázně a hany?  Prvotřídní kýč mladýho Reitmana se vším všudy, včetně roztomilejch Maršmelounků à la Mimoni. Všichni všechno umí, hned vědí, co mají dělat, bez problémů ovládají veškerý stroje a přístroje a jako vrchol všeho začnou s naprostou samozřejmostí bez sebemenšího vzrušení okamžitě komunikovat s duchem otce/dědečka. To je přece běžná věc, takovej duch. Nezájem, že je to pohádka, fakt mě to otravovalo.

Chápejte, dějovou předlohu mám úplně u zadku. Tohle byl oproti první sérii velkej posun k lepšímu. Ve všem. Poutavost, přehlednost, dramatičnost, napětí, postavy a jejich výrazivo, všechno šlo strašně nahoru. Až na dva slabší díly jsem naprosto nadšenej. Jen si snad mohli odpustit ty inkluzivní manýry v podobě černejch elfů, zaklínačů apod., ale člověk si zvyká, to je prostě Netflix.

Příjemná komedie s občasnými závany infantility a groteskna. Pokud očekáváte "klasickýho" Sellerse, budete zklamáni. Tady vystupuje jako rozvážný, přemýšlivý a vypočítavý lupič, tedy v úplně jiný poloze, než jak jsme na něj zvyklí z pozdějších let.

Jasně. Ve chvílích ohrožení života si nasadím sluchátka s hudbou na plný pecky a vykračuju si, jako by se nechumelilo. A to je jen jedna z do očí bijících kokotin. Ale možná je to součást komediálních složek filmu. Nevím. Bylo to dost rozháraný a nevyprofilovaný.

Wes Craven to children. Jedno z režisérových pomýlení. Nevím, co zamýšlel vytvořit, ale vznikl z toho jakýsi naivní komediální paskvil milostnýho dramatu a sci-fi, takový něco mezi Re-Animatorem, Číslo 5 žije a Majkou z Gurunu.