cocrHeLL

Zombie Takešiho Hrad... neskutečná blbost, skvělá zábava

Zajímavé to začalo být až zhruba od poloviny, kdy se do průměrného prznění zombie subžánru přidaly nějaké inovace. Nic super převratného, ale jo, stojí za to vydržet.

Ta polština je fakt legrační... Takových lesních mutantních naháněček už se dneska moc netočí a tak docela fajn něco takového vidět.

Neskutečná vymejvárna, co neřekne nic podstatnýho. Dost mě překvapuje, že za tvůrcovskou zemí se má jevit Velká Británie. Podle čmuchu bych očekával, že jde o "dokumentární" sérii američanů pro američany. (To už jsem se rozepsal příliš, původně jsem zamýšlel napsat jen citoslovce "bleh")

Při pročítání předlohy se mi zamlouvá Sweet Home ještě víc. Ty potvory, vypadající jak z upoutávky na gamesu z přelomu tisíciletí, přispívají komiksové vizáži a atmosféře a už po velmi krátké chvíli (až mi to došlo) mě to "nepovedené CGI" přestalo srát. Nesympatické, vystresované a extrémní postavy jsou v konečném důsledku sympatické a mají tak velkou roli ve výsledné nepředvídatelnosti. Navíc ještě oceňuji určitou vyváženost, kdy se přes příliš dlouhou, až nesnesitelně dlouhou a možná i mírně zbytečnou, konverzaci střídá akce jak bič a to v tu správnou chvíli... předlohu rozhodně dočtu s očekáváním pokračování.

V Jižní Korei se nějak rozšířili zombie - úplnej odborník nejsem, ale do doby, kdy nám tady přistála v roce 2016 korejská animovaná Seoulyeok (Stanice Soul) a její následovník Boosanhaeng (Train to Busan), jsem neměl s Korejskými zombárnami tu čest... od té doby se to na nás však hrne ze všech stran a přes pokračování Train to Busan - Peninsula, nebo zcela nepřekonatelný Kingdeom (Kingdom) se dostáváme k této zajímavosti #Saraitda (#Alive). Typicky pěkné Jihokorejské masky, jak jsem si už stihl zvyknout u zmíněných titulů, mírný náčich komedie (hlavní hrdina je prostě idiot) a typicky korejsky posazené zvraty. Vůbec mi ta vlna jihokorejských zombáren nepřijde blbá a spíš naopak doufám, že borci nehoděj flintu do žita a brzy se budeme moct těšit na nějakou další šílenost.

Borec, Jean-Yves Fredriksen, se rozhodl, že už toho po himalájích nachodil dost a je potřeba se na ně podívat z jiného úhlu. Z vrchu. Přelet přes celé Himaláje paraglidem s určitými komplikacemi. Tenhle cestopis nabízí hlavně pohledy z paraglideu a vysvětluje nám složitost, se kterými se můžeme setkat v zemích jako Tádžikistán, Pákistán i například hranice mezi Nepálem a Indií. Pěkný.

Bomba! Byť nejkratší, tak asi nejintenzivnější filmový zážitek festivalu Mountains on Stage. Zde se na svět, na lyžaře, na expedice, na člověka díváme z pohledu masivu Mont Blanc. Díváme se jak je masiv nemilosrdný a zároveň dokáže oplatit opatrnost a přirozený strach/autoritu nádhernými výhledy a zážitky. Za společnosti perfektních francouzských lyžařů a snowboardistů, tak máme za přítomnosti monologu Montblanského masivu možnost sledovat neuvěřitelné krpály, které lyžaři (snowboardisti) lezou jak nahoru, tak sjíždějí za doprovodu menších lavin. Celé se to vlastně opírá o myšlenku "co kdyby hory uměly mluvit?".

Vcelku slušná vietnamská rubanice v čele se sličnou Veronicou Ngo, která se role ujala s tou správnou vervou. Není to absolutní top martial arts přehlídka, ale to nemění nic na faktu, že souboje byly efektní a nepřekombinované. Jako správná milující matka se Hai vydala hledat svou unešenou dcerku a oprášila své staré řemeslo, na které tak úplně nezapomněla a z fleku by mohla znovu kariérně růst namísto sběru rýže na venkově. Milá akčňárna fakt, a tím, že pochází z této ne zrovna kinematografické velmoci (přizná se, že nevím o jiném vietnamském filmu, který bych doposud viděl), si získává o to víc mých sympatií.

Absolutní blbost pro pejskaře... doporučuji