nicky.2000

Grandiózní, bombastický, naprosto dokonalý. Osmým smrtelným hříchem je tento film nevidět.

Pro mě jednoznačně nejlepší díl celé ságy. Proměna Anakina Skywalkera v Dartha Vadera mi rve srdce i po stém zhlédnutí. Jediná výtka by byla asi k tomu duševnímu boji Anakina, který mohl být daleko propracovanější, prostor pro to byl.

Dají se snad Hvězdné války hodnotit jinak než na 100%? Nemám ráda otázku, který díl se mi líbí nejvíc. Na mě působí celé toto monstrózní dílo jako celek, který můžu vidět znovu, znovu a znovu. První díl vznikl 7 let před mým narozením, přesto se tvůrcům podařilo vykouzlit svět, který má svůj půvab i dnes, desítky let od svého vzniku. Svět, v němž existuje stejně jako mezi námi přátelství, láska, obětavost, bojovnost, odvaha, ale také intrikaření, podlost, touha po moci a zlo, hodně zla. A to zlo musí být buď napraveno nebo zničeno. Zní to jako pohádka? Je to pohádka, je to krásná pohádka s krásným koncem.

Tento film mě dostal k Shakespearovi, Shakespeare mě dostal k četbě, četba mě dostala k oblibě českého jazyka a literatury, obliba českého jazyka a literatury mě dostala na VŠ, VŠ mě vrátila zpět na SŠ, tentokrát za katedru... a tak si nejsem při pohledu na tu dnešní mládež jistá, zda mám tomu filmu děkovat nebo ho proklínat. Nicméně se jedná o jeden z mých nej nej nejoblíbenějších kousků. Modernizace mi vůbec nevadí. Naopak. Sledovat Shakespeara v neupravené verzi je i pro mě dost obtížné (a to jsem na Shakespeara odborník), tohle je lépe stravitelné.

Ano, tak přesně tento typ filmů můžu hltat plnými doušky a stejně nebudu mít dost. Postava Thora je skvělá. Od nafoukaného spratka, přes uvědomělého muže, až po moudrého krále. Až mi bylo líto, že k té proměně došlo takovým fofrem. Do toho vmísení té bratrské duality, která funguje přesně jako dva póly magnetu - pohne se jeden, pohne se i druhý. Škoda, že Hopkins s Portmanovou nedostali víc prostoru. Obzvlášť u Natalie jsem se nějak nedokázala vyvarovat srovnání s její rolí Padmé Amidaly a chyběla mi tam nějaká její akce. Celkově na mě film ale udělal velmi dobrý dojem a myslím si, že byl zbytečně krátký. Myslím si, že některé pasáže mohly být více rozvedeny a přesto by film nepůsobil zdlouhavě. A abych nezapomněla... hudba byla taky super, skvěle kopírovala atmosféru.

Sice je druhý díl dějově a humorně trochu slabší, ale přesto si udržuje vysoký standart. A písničky se mi zde líbí snad ještě víc, takže se to vyrovná. K této pohádce se stále ráda vracím.

Jako dítě jsem tuhle pohádku zřejmě nedokázala ocenit tak jako v dospělosti. Síla textů všech písniček je naprosto neuvěřitelná, Petr Nárožný a Jiřina Bohdalová jako královský pár jsou dokonalí, humor dotažený do konce. Jedna z mých oblíbených.

Nemůžu říct, že bych z kina odcházela zklamaná, zároveň jsem ale nebyla ani nadšená. Je to příjemná podívaná plná barev a hudby, ale tam někde to končí. Průběh celého příběhu vám dojde během 10 minut a nějakou akcí nebo zápletkou, která by ho osvěžila, se bohužel neblýskne. Ti, kteří čekají kvalitu Doby ledové, budou hodně zklamáni.

Popravdě řečeno jsem si od tohoto dílu už moc neslibovala. Říkala jsem si, že čtvrtý díl série navíc ochuzený o dva hlavní protagonisty (O. Bloom a K. Knightley) nebude stát za nic, ale světe div se, já se po dlouhé době v kině opět bavila. Jack Sparrow mě rozesmíval svými hláškami a výmluvnými grimasami a mořské panně a božímu služebníkovi jsem přála šťastný konec. Trochu mě zklamala postava Penelope Cruz, od níž jsem čekala akčnější vstup do děje. Ukázala na sebe v podstatě až v závěrečné scéně na opuštěném ostrově, kde byla stejně nakonec převálcována Deppem: "Jacku, musím ti něco říct. Já tě miluju." "Já se taky miluju." Přesto... na Bludného Holanďana jsem si vzpomněla všehovšudy jednou a jediné, co mi ze vzpomínek na minulé díly kazilo dojem byl tak trochu (hodně) trapný Barbossa.

Otázka zní: Vědí ti, kteří knížku nečetli, proč nese tento díl název Relikvie smrti? :-/ Po ne zcela vydařené první části posledního dílu jsem nečekala žádné zázraky ani od části druhé, přesto jsem byla dlouhou dobu poměrně příjemně překvapena a říkala si, že tato filmová série bude přeci jen dotažena do zdárného konce. Mé nadšení ovšem vyprchalo v samotném závěru, kdy touha po efektech tvůrce zřejmě zaslepila natolik, že odbočili od základní myšlenky vepsané do knížky. Pamatuju si, jak jsem se po litém boji v Bradavicích přesunula na stránky, na kterých Harry dokonale psychologicky rozebral Voldemorta a ukázal tak všem, že není odsouzen zemřít (Voldemort) kvůli zlu, které napáchal, ale kvůli své víře ve vlastní dokonalost, která mu zabraňuje vidět samotné prazáklady magie, prazáklady, které Harrymu vždy pomohou přežít (čímž se vracíme na samý počátek k Harrymu narození). A právě díky tomu po této psychologické vsuvce, která probíhá zcela v klidu a hlavní aktéři se pohybují v kruhu připraveni zaútočit, s bravurní jednoduchostí a osudovou předurčeností Harry Potter porazí Voldemorta tím nejobyčejnějším a nejběžnějším kouzlem. Grandiózní závěr. A film? Hlavně hodně efektů... a ještě více efektů... a tady taky ještě nějaký ten efekt... No FUJ!!! Přesto.... Ten zbytek je dobrej.