Mlle

Mlle

veronika jelinkova

Česko

5 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
    • 29.8.2017  13:10

    Komické schema: zakopaný oddíl russkoj armii náhodou operuje v odlehlé vsi, stranou hromadných zásahů. Náhodou je právě jeho velitelem člověk supermanovských vlastností, avšak sympaticky lidové nátury, který na vše vždy přijde jako první, oplývá nápady, je v podstatě geniální, kromě toho má dobré srdce, čistou a chápavou duši, a protože by se v posvátné úctě žádné ženy nikdy nedotkl, přidělí mu do týmu několik výjimečně ambiciózních účastnic Miss Russia 2015, pečlivě přefiltrovaných etnickým sítem bílých Rusů tak, že Židovka je ta „ošklivá, ale chytrá“ do počtu. Není divu, že „herečky“ jsou ve skutečnosti modelkami, porno stars a zpěvačkami, či nejlépe vším tím dohromady (což jim samozřejmě v Rusku nikdy nebrání studovat školy, zejména ty prestižní právnické). Jak se vzápětí ukazuje, jejich primárními až téměř jedinými vklady ospravedlňující účast v seriálu jsou jejich dokonalé postavy – jejich vzájemné pohovory se proto nutně odehrávají v sauně, a jakmile se při vojenském cvičení objeví na kterékoli cestě vodopád či řeka, všechny se musí okamžitě vykoupat. Tato patmatovská rota vystřílí 12 plných nábojnic na jediného muže, tomu se však nic nestane. Skupina se proto rozhodne pokračovat dál ve zbytečné akci, toho bohdá nebude, aby postupovala strategicky a počkala na posily, raději jen tak zničí celý útvar. Vše probíhá za doprovodu standardně tklivé hudby plné lítosti a široké duše národa země, kde nikdy nezbývá nic jiného než bojovat, a kde je Rus vždy nevinnou obětí a náckové jediné bestie páchající zrůdnosti. Rok 2015 se od roku 1950 odlišuje množstvím použité brutality a „filozofických“ promluv, důrazem na gender, emoce a prožívání, lidskoprávnými tematy a exaltovaným prožíváním. Archetyp dítěte je nahrazen archetypem křehké, ale odvážné, prsaté ženy, důležitý archetyp rodiny (pořízené s těmito prsatými ženami) zůstává. Veškeré nedostatky mimo precizně vyostřenou osu jsou z filmu vypreparovány a odřezány s obdivuhodnou ruskou důkladností. Zůstává tak zcela ryzí, čistě utopický materiál neživých postav a zkoušených Meresjevů, u nichž si nikdo neláme hlavu nad tím, že slouží největší zrůdě všech dob, svůj příklon k báťuškovi dokonce postavy ve filmu několikrát explicitně artikulují, rovněž tak jako obdiv ke komunismu, jehož je seriál apologetikou, zcela v duchu nebezpečně nesrmtelné myšlenky Velké Rusi: komunismus je to nejlepší, co tu mohlo vzniknout. Tvůrci bohužel ve svém typickém rozmachu nevědí, kdy přestat, a tak se dramatický spád, kterého umějí danými prostředky dosáhnout, v průběhu proměňuje spíš ve vlastní nemilosrdnou karikaturu. Děvčata opláčou mrtvé Němce a upletou si pár copánků, protože Váňové to tak rádi. Pubescentní dílko, ale proti příbuznému The Attackers (Istrebiteli, 2013), který je jen repetitivní ruskou obdobou Beverly HIlls, přece jen odpočinkově vstřebatelné.

    • 28.3.2015  11:28
    1066: Historie psaná krví (TV seriál) (2009)
    **

    Trend vyprávět historii "tak, aby ji rozuměl i dnešní člověk" hromadí pohádky, na jejichž nesmyslnost doplácíme zavádějícími a falešnými lidovými, rozšířenými a bohužel velmi persistentními představami o tom, co máme za sebou, co je našimi tradicemi a jaká je kontinuita kmenového, feudálního a moderního myšlení. Dvě hvězdičky jsou výhradně za kostýmy, scenérie a vtíravou melancholii, kterou atmosféra triptychu invokuje. Francouzští potomci Normanů (nezaměňovat s Vikingy, předchůdci Dánů), kteří se coby zchudlí, takřka necivilizovatelní rytíři neustále lační po půdě často zapojovali do křižáckých výprav, byli kronikáři a historiky charakterizovaní jako prohnaní lidé pohrdající vším, i odkazy svých předků. Staletí po osídlení severu Francie byli i coby majitelé panství dobře rozpoznatelní od zdejších původních aristokratických obyvatel.

    • 25.4.2015  21:36

    Je to moje chyba, že jsem se odhodlala ke sledování snímku, jenž nemohl být než selankou. Začínáme klasickým archetypem, sexem coby záhadnou, byť osvědčenou západní personifikací svobody. Pak tu máme věru věrohodnou zápletku, kdy otrokář obětuje spoustu času i peněz na to, aby zajal jediného člověka. A samozřejmě plejádu bezúčelného násilí, abychom my diváci uvěřili, že otroci trpěli. Vidíme více či méně reálné zobrazení toho, komu a čemu dnešní Amerika (a obzvláště bohatství New Yorku) vděčí za svou existenci, kdy by bez takřka bezplatné práce mnoha Afričanů neměli potomci otců zakladatelů a všichni další hrdí Američané dnes vůbec na co vzpomínat (nic na tom nemění ani to, že pouhá 2 % bílých Američanů byli majiteli otroků). A ovšem, situace vskutku často připomínala poměry české, kdy, jak sice není všeobecně známo, ale historikové o tom vědí své, byli šlechtici a vysoké panstvo statisticky častěji uznalejší, velkorysejší a racionálněji uvažující než lidé na pozicích někde uprostřed – u nás to byli sedláci, známí krutostí a vydíráním bezzemků, v Americe někteří vedoucí směn v továrnách a otrokářští dozorci. To vše shlédneme na pozadí privilegovaného černošského jedince, který se ani ve své nové roli nezačně chovat jako hulvát a využívá svých talentů ve prospěch ostatních. Nenechá si nic líbit a nebojí se ani neoprávněných autorit, když je sám v právu. Na tom samozřejmě získá i prodělá. Srovnání se soudobým korporátním otroctvím se také nabízí. Příběh je příliš čítankový a ani pokusy o přibarvení za účelem hustšího emočního džusu z něj nic zajímavějšího nevylisovaly. Jednotvárnost a unylost nevylepšily ani bravurní výkony hvězdného hereckého osazenstva. Zkrátka slabé a ukázkově průměrné. Vlastně mi to nejvíc připomíná pohádku pro školáky – v edukativní hodnotě díla je taky asi jeho největší síla ;)

    • 12.8.2014  23:30
    3-iron (2004)
    ****

    Výborný nápad, ale na hodinu a půl to nestačí. Co se mi ve filmu líbí: ladnost pomalých a přesných pohybů, s níž si oba hlavní protagonisté připravují jídlo, koupel, denní propriety... Zpředmětňuje jakýsi přirozeně rituální vztah ke světu, vědomé, pozorné a uvážlivé prožívání každého okamžiku, které pochopitelně nestačí samo o sobě, ale nedostatek takové pozornosti v euroamerickém soudobém sociálním dogmatu (a jistěže i masivní podpora tohoto nedostatku aktuální mainstreamovou "výchovou") vede populaci spolehlivě k sebezničení. A potom je to komunikace beze slov, krásný způsob, jak si sdělit to podstatné.

    • 12.8.2014  23:31
    360 (2011)
    odpad!

    Vůbec nechápu, co někoho vede k tomu natočit něco takového.

    • 1.1.2015  10:59

    Syrové, bez zbytečností, přesvědčivé, realistické. Po letech hodnotím ještě výše, také pro silný dlouhodobý dojem, který snímek zanechává.

    • 31.8.2017  14:41
    8 žen (2002)
    *****

    Oddychová, humorná „Poirotovka“ s mírně eskalovaným vyústěním, v rozšafně hysterickém, ženském vydání, která jako by svou pozitivní náladou a bezchybnou dramatizací diváka přenášela do bezstarostných časů vytříbených děl kinematografie i Evropy předcházejícího století. Stěžejní nápad soustředit hereckou špičku různých generací v jednom filmu by se mohl neméně úspěšně zopakovat i v jiném žánru – je zárukou povedené podívané sám o sobě, tím spíše, když se v případě Francie jedná o koncentraci výjimečného ženského půvabu. Divadelní konverzačka podmanivě vtahuje do zápletky v luxusně exponovaném, avšak příjemně domáckém prostředí, podbarvena přímočaře funkční poetikou prostého lidového nápěvu, která stojí v pozadí úspěchu francouzského šansonu, a které se, ku svému vlastnímu prospěchu, ani soudobá francouzská populární hudba téměř jakéhokoli žánru zatím nehodlá vzdát. Ženy si nakonec po svém poradí i bez Hercula Poirota, i když to každou chvíli vypadá, jako by se měl tajemně vynořit zpoza některého z brokátových závěsů.

    • 16.2.2014  16:32
    9. rota (2005)
    ****

    Když se člověk dobrovolně zúčastňuje hrátek, v nichž nezáleží na jednotlivci, měl by si být předem jist, že tím jednotlivcem myslí sebe, své kamarády a všechny, jež má rád. Vojenský příběh podle skutečné události je podán přece trochu idealističtěji, než jak akce v Afghánistánu podle všeho probíhaly a probíhají, nedůvěryhodně působí například vysoká intelektuální úroveň vojenských vůdců a ostatně i některých pěšáků. To vše snad ale jen proto, aby se na tu hrůzu vůbec dalo dívat. Režisérské i herecké ztvárnění v ruském, jinak poměrně drsném a realistickém pojetí, velmi příjemně překvapilo. Důvodem bude i to, že v našem prostředí, plném protlačovaného amerického braku, vede k ruskému filmu složitější cesta. Válečný a vojenský film byl totiž vždy silnou stránkou ruské kinematografie, bez ohledu na pofiderní politické pozadí.

    • 2.1.2016  13:45
    Absurdistán (2006)
    ****

    Film sleduji v roce 2015. Tvůrci byli v roce 2006 velmi optimističtí, posunuli-li zobrazovaný stav do doby po roce 2500, vždyť na ulicích dnes potkáváme to samé, nemluvě o zábavním průmyslu všeho druhu (stačí si například v dálkovém busu nechtěně vyslechnout několikahodinovou produkci rádia Impuls a jste ve filmu hned jako doma). Idiocie je tu příliš, což film činí místy hluchým, otravným a nudným (podobně jako je tomu s idiocií kdekoli v reálném světě), ale jinak jde o příjemný odpočinkový snímek – tady se totiž člověk může projevům idiocie z plna hrdla zasmát, v kancelářích a na ulicích už ale dnes musí předstírat, že nejsou. Připadám si v dnešním světě stejně jako hlavní hrdina. Perfektní námět zajišťuje hlavní úspěch filmu. Ráda bych se jednou dočkala stejného námětu v přece jen mrazivějším a sofistikovanějším podání, nebo naopak v podobě ještě černější a sofistikovanější satiry. Postupem času film přestává být čirou komedií, objevují se tu i vážnější témata (FDA Food pyramid i sucho na polích zapříčiněné špatnými zásahy člověka jsou drtivou realitou, která bude stát naši civilizaci nejen hodně, ale vše). Nakonec, byť nejsem tolik přesvědčena o samotných kvalitách standardně béčkového filmu, pro skvělý námět a jeho naléhavost přidávám čtvrtou hvězdu.

    • 18.7.2018  20:03

    Žena, která si vybrala zbytečného muže, který si myslí, že má doma zbytečnou ženu ;) Téma blízké snad každému je zde rozehráno v atraktivním prostředí francouzských imigrantů newyorkské upper class. Překvapivá spousta sympatických a neobvykle dobře vypadajích herců a hereček nás uvádí do problému mladé rodiny: Po narození syna se mladá renomovaná klavíristka Veronica záměrně plně oddá jeho výchově, svou kariéru dobrovolně přeruší a pro syna odmítá i chůvu. To je v jejím postavení velmi neobvyklé a brzy se to stává terčem nepochopení i ostré kritiky údajných přátel i samotného manžela. Pro toho Veronica coby „pouhá matka“ ztrácí význam jako žena i jako člověk. Pár nedělá věci společně, „naše“ je tu jen průnikem projekcí dvou individuálních, navzájem nekomunikovaných tužeb, a tak je – už ve formě rodiny – odsouzen k bolestivému zániku. Typické soužení dnešních dnů je akcentováno střetem kariéra vs. rodina. Režisérce se podařilo angažovat velmi dobré, ačkoliv naprosto neznámé herce.

    • 18.6.2016  15:53
    Aféra (TV seriál) (2014)
    **

    Ježíš, to je nekonečný! Dospělí, kteří se chovají jako děti a boří se do vlastního bahna. 81 %, hm – vsadím se, že takhle vysoké hodnocení vychází jen z očekávání diváků dychtivých po pornu převlečeném za vášnivý vztah. Strašná spousta zbytečně provařených intimních scén mezi dvěma osobami spojenými sexem, jež nesbližuje, ale vytváří propast – říkejme mu třeba pudová závislost. Vždycky když vidím ty detailní x-minutové záběry provádění sexuálních operací v podobných filmech, říkám si, že je to stejně zábavné, jako kdyby tvůrci tentýž čas věnovali příkladně vášnivému polykání květákové polévky a jeho rozličným technikám – exaltovaně se tu odkrývá činnost člověka s podobně osobním zabarvením. Člověk přitom jednou možná dostane hlad, ale tím to končí. Že by ho dostal desetkrát za půl hodiny, to se prostě nemůže stát, množství holt není to pravé. Sex zbavený prožitku výlučně sdílené, procítěné intimity působí ve filmu komicky nebo zbytečně. (Jako příklad pozitivně opačného, pocitutvorného efektu i s významovou složkou – tzn. že divákům také sdělí, jaký vlastně vztah dvou zobrazovaných osob je – je možné uvést třeba sexuální scény v Královně Alžbětě Shekara Kapura, ale hýří jimi nespočet dalších dobrých filmů). Prázdným sexem však filmaři s oblibou prodlužují filmy tam, kde nemají co říct, nebo kde s drobným, byť třeba dobrým nápadem hodlají vyplnit o mmoho více dílů, než by se slušelo. Některá místa v sérii působí až odpudivě, např. mezigenerační konverzace ve zdejší rodině, kde rodiče podporují děti v urážkách prarodičů, jako by se nechumelilo. Dialogy obou hlavních hrdinů jsou převážně nicneříkající a zbytečně protahované. Většinou si pomalé tempo užívám, ale tady mi strašlivě vadí. Propadám se tu do dusivého polštáře ospalé nudy. Herci jsou výteční, ale chtělo by to pro ně zosnovat jinou inscenaci s jinými rolemi. Vlastně jedinou opravdu zajímavou tu je neuvěřitelná schopnost jedinečné Ruth Wilson vyvolat atmosféru bezbřehé beznaděje, která od počátku nenápadně, ale o to víc přesvědčivě udává základní tón příběhu. Cože ono to má deset dílů??? Tak to holt vzdávám po čtvrtém.

    • 18.7.2018  19:32
    Agnus dei (2016)
    *****

    Velké překvapení. Už se bojím tklivých filmů opájejících se filmovou bolestí jako rozkoší svého druhu – ta je pak ve svém falsu vším, jen ne skutečně prožitou erupcí hluboce vitální emoce. Každý se neumí vypořádat s těžkým příběhem tak, aby ho neproměnil v klišé. V tomto díle ale žádný řemeslný kalkul nečekejte. Jeho poutavě natočené ryzí umění otevírá překvapivě širokou diverzitu vertikální i horizontální – snad maximální vůbec, jakou film může obsáhnout: ve chvilce střídá jemný, lidský humor s těmi nejděsivějšími stránkami ztracené humanity, představuje spektrum lidskosti ve formě obrovské variety charakterů. Výjimečně zdařilými komickými diaglogy s doktorem Samuelem (Vincent Macaigne) nás na křídlech humoru přenáší otřesnými zážitky. Film zdaleka není jen o „těžkém osudu znásilněných žen.“ Je také o způsobu, s jakým je možné k životním potížím přistupovat, a tedy jak je překlenout. Na pozadí bohatosti charakterů je rozdílný přístup k problémům zobrazen s velkou silou, každý individuální příběh je tu tak lekcí sám o sobě. To činí výpověď neobyčejně bohatou. Překvapilo mě, že režisérka má na kontě zatím spíše průměrné snímky – asi ji tato zásadní rovina lidství sedne lépe, anebo si pro realizaci pozvala dobrý tým. Maximálně doporučuji. PS: Po přečtení komentářů zde cítím povinnost dodat, že scénář filmu je fikce. Ve skutečnosti bylo 15 znásilněných řádových sester varšavského kláštera po znásilnění vojáky hned zabito, zbylých 10 bylo znásilňováno opakovaně, pět z nich otěhotnělo. Neexistovala žádná matka představená, která likvidovala takto počaté děti po narození, aby smyla hanbu sester, tento příběh je ve filmu zcela smyšlený. Sestry však žádaly sestru Madeleine o umělé přerušení těhotenství.

    • 4.4.2014  23:26

    Kdyby nebyla postava Petera Parkera v podání Andrew Garfielda až tak zoufale bezradná, nejistá a příliš často v rozpacích, aby se zavděčila dívčímu publiku, byl by snímek sympatičtější. Sexy dojem postavený na kombinaci chapecké neohrabanosti, koktavé nejistoty, nemilého osudu a magických schopností tlačí až příliš na pilu. Samozřejmě, pro koho jiného než pro vzdychající středoškolačky je film určen, takže potud je vše v pořádku. Ale. Ve starém Spidermanovi a v ještě starším Supermanovi jsem obdivovala jiné vlastnosti - sílu ducha spojenou se silou "meče", odhodlanost, která byla uvědomělým rozhodnutím hotového člověka obdařeného dobrou duší i dobrou vůlí. Čin byl výsledkem kuráže, měl vědomý důvod a nenáhodný cíl, místo naivity tu byla dobromyslnost, místo oportunismu entuziasmus. Toby Maguire byl pro remake takové osobnosti skvělou volbou. Moc se mi nelíbí, když hlavní hrdina řeší podobné lapálie jako starý Spiderman a hrdinové podobného formátu hlavně proto, že si potřebuje srovnat svůj bordel v hlavě. Až moc to vypovídá o psychózách, v nichž vyrůstají nové generace, u kterých je cesta z dětských problémů, často na úkor svých blízkých, takřka nekonečná. Rozhodně by takové neměly být kulturní vzory pro ty, jejichž směřování se teprve formuje. Celková nálada značně potemněla, z příjemně pozitivního přístupu nezbylo skoro nic, důraz na negativní východiska posílil. Propad v myšlenkové rovině, která základní příběh nechává bez náznaku propracování ležet po celou dobu v jednom plánu, kupodivu nevyrovnala ani technická stránka, od které tu přece jen bylo co očekávat. Triky jakoby čekaly na mastering a kromě technické kvality postrádají i potřebnou intenzitu. Podtrženo sečteno 2-3 hvězdy.

    • 19.4.2015  18:22
    Americké dopisy (TV film) (2015)
    **

    Historka, o kterou se film opírá, je zcela fiktivní. Ve Dvořákově životě se nic takového neodehrálo. Josefína, talentovaná diva, sestra jeho ženy, byla Dvořákovou mladickou, platonickou a nevyznanou láskou, po jeho svatbě s její sestrou Annou se stala celoživotní dobrou přítelkyní nejen jeho, ale i celé rodiny, starala se (pochopitelně v dobovém významu tohoto slova coby šlechtična) o zde ponechané děti při Dvořákově pobytu v Americe, v dopisech se vždy zabývala celou rodinou, vztahy mezi oběma rodinami i všemi jejich členy byly velmi dobré, poklidné a byly pro Antonína Dvořáka oporou, nikoli výzvou a problémem (viz např. Antonín Dvořák: Korespondence a dokumenty, kritické vydání, Praha 1997 a 1999, nebo Otakar Dvořák: Můj otec Antonín Dvořák, Příbram 2004). Výrazové prostředky, s nimiž se film snaží vykreslit Dvořákův charakter, jsou zcestné. Slova, která jsou tu hlavnímu hrdinovi vetknuta do úst, by skutečný Dvořák, hluboce věřící člověk, nevyslovil i v největším kreativním poblouznění, kterého byl jistě schopen. Filmová gesta a nátura skutečnému Dvořáku nepřísluší, a to navzdory veškeré nesporné profesní obratnosti Hynka Čermáka. Tvůrci si očividně vůbec nedali tu práci, aby se s Dvořákovou – přitom obecně dobře známou – povahou seznámili prostřednictvím korespondence, dobových záznamů pamětníků, přátel… Anebo se s ní seznámili, ale úmyslně ji přetvořili ve fiktivní charakter. Lze jen hádat, co to Petra Zikmunda a Jaroslava Brabce napadlo, postavit snímek, který prezentují jako životopisný, na nesmyslném příběhu, který se neudál, a velmi nepřesně vykreslené povaze, kterou jakoby diváckou obec seznamovali se svou lidovou představou o tom, "jak to ti skladatelé mají". Připadal jim snad Dvořákův život nedostatečně zajímavý pro filmové ztvárnění? Připadal jim jeho důvěrný a vřelý vztah s Bohem i rodinou příliš fádní pro znuděného soudobého diváka? Nebylo snad v jeho životě i tak dost emocí, nadějí i bolesti, které lze považovat za divácky atraktivní? Tento podivuhodný nápad, který se může zrodit v jakékoli hlavě, ale lze pochybovat, že zdravý rozum dospělého člověka jej také plně zrealizuje, a to dokonce v rámci široké divácké audience, jakoby až poukazoval na nějakou psychickou chorobu. V každém případě je bohužel problémem, který hodnocení filmu obrací vzhůru nohama. Filmu totiž nelze upřít zjevné kvality. Především: vynikající produkci i postprodukci se podařilo vykřesat věrnou a příjemnou dobovou atmosféru, není bezchybná, ale drobné omyly v lokacích lze shovívavě přehlédnout. O hercích ve všech zdejších titulních rolích lze mluvit jen pochvalně (zejména Sabina Rojková, Petra Špalková, Hynek Čermák, Petr Šmíd a Vladimír Jarkovský). Jsem si jista, že kdyby měli již od útlých let hollywoodské příležitosti, byli by to dnes světové špičky. Přísné vedení jim chybí, což se projevuje v drobnostech, například by si měli osvojit správné latinské názvy skladeb, je běžné, že se herci naučí alespoň základy schopnosti, kterou potřebují pro svou roli, ať už je to jízda na koni či hraní na housle, u nás poctivost k povolání v tomto rozsahu přece jen není zvykem a jistě na ni se zdejšími platy chybí i potřebný čas. Přesto je symfonie jejich talentů v mistrovských kulisách živou a příjemnou podívanou. Hudební dramaturgie by si zasloužila důslednější péči, zazní především slavné hity a nejsem si jista, zda na těch nejvhodnějších místech. S jiným přístupem autorů k dějovému základu by se však mohlo jednat o jeden z nejlepších moderních českých filmových počinů. S fiktivní a nevhodnou legendou o pomateném zamilovaném autorovi působí film jako celek jen trapně a rozpačitě.

    • 10.12.2017  19:07

    Pár dobrých vtípků na začátku to nezachrání, že není příběh nápaditý by mohlo být v pohádkovém vyprávění spíše ku prospěchu, ale pro takové vyznění postrádá námět tajemství, hlubokou sílu poselství i obraz trpké, avšak o to přínosnější a trvalejší zkušenosti. Jako by se tvůrce nemohl rozhodnout, zda chce psát pro současného člověka v intencích jeho mysli, anebo zda-li v ní touží otevřít i nadčasové mysterium. Může to být způsobeno ne úplně vydařenou snahou po moderním uchopení hlubinného, prastarého tématu. Ve filmové pohádkové mašinérii je výsledek přesto spíš nadprůměrný.

    • 10.12.2017  19:07

    Druhý díl velebené Strachovy pohádky se povedl podstatně lépe. Autorovi se podařilo zprostit se těžkopádnosti historické předlohy, která pro úspěšné podání vyžaduje zcela jiný typ práce s archetypy, a ve zpracování sjednotil současnější příběh se současnými myšlenkami. To mu rozhodně prospělo, drobné moralismy, očištěny od historických nánosů, vyznívají takto snad možná trochu paradoxně uvěřitelněji, potřebněji a samozřejměji. Třeskuté i milé vtípky provází dynamickým dějem sympatické postavičky. Snad jediným škraloupem na dobře poskládaném vánočním hlavolamu je závěrečné skřehotání Lucie Bílé, to si mohl Strach pro lásku Boží ;) odpustit…

    • 1.1.2015  10:50
    Anežka Česká (TV film) (2011)
    *

    Amatérský, nevkusný dokument, nedůstojný jedné z nejvýznamnějších českých žen. Spousta bezvýznamných řečí pronášených teatrálně pomalou dikcí, spousta prázdných slov i obrazů, zbytečných, pseudofilozofických proslovů a dramatických záběrů. Nesnesitelný hudební doprovod, který dohromady s diletantskými prostřihy neobstojí ani jako recese. Nedůležité prvky jsou exaltovaně akcentovány, zato historická fakta, řada zajímavých kontroverzí i reálie soudobého odkazu a následovnictví chybí. Fakta soustředěná v dokumentu by pokryla desetiminutovou reportáž, zbytek je divákův očistec. Výjimku tvoří doc. PhDr. Soukupová, kterou stojí za to poslouchat. Krizí dokumentu jsou naopak vstupy PhDr. Petra Piťhy, nad jehož vřazením do díla zůstává rozum stát (pakliže dokument nebyl od začátku koncipován tak, aby oslovil výlučně bigotní skupiny satrších katolíků). Vpodstatě se podařilo natočit prototyp edukativního záměru, jenž nemá šanci zaujmout mladé lidi ve školách, a názorně tak ilustruje důvod, proč studenti nejsou ochotni přijímat informace, jež by, podané jinou formou, považovaly za velmi zajímavé, a prostřednictvím kterých by si za jiných okolností mohli osvojit i tolik potřebný vztah ke světu, který Anežka reprezentuje. Prototyp toho, jak se uzavřít před světem, schola ludus naruby.

    • 29.6.2014  20:25

    Cirkusový a překombinovaný pokus. Mezi afektovaností a patosem je rozdíl, který tento snímek příliš nectí, což mu ubírá na kvalitě. Předloha tak místy zůstává jediným, co činí z filmu hluboký zážitek, schovává se však v pozadí a sama s překvapením pozoruje autorskou proměnu záměrů skrytých za milostnými hrátkami stárnoucí, nervově labilní šlechtičny a zamilovaného důstojníka s vypracovaným tělem. Před nezáživnou podívanou diváka zachraňuje šarm mladého Taylora-Johnsona, jemuž ovšem hodně pomohl maskér, a také vzory na nábytku a tapetách či barvy a kompozice kulis, což už je u Wrighta taková jistota, o kterou se lze opřít, když už to hlavní zůstane pod kobercem. Nejvíc cti netratí záběry z ruského venkova daleko od epicentra příběhu, které Wright proměnil v kocourkovské divadelní imaginárium.

    • 18.6.2016  15:56
    Annie (2014)
    **

    Mám slabost pro prostoduché americké dojáky, řešící rodinnou kriminálku zápletku nebo oblíbené výchovné a civilizační problémy. Tak jednou za rok se mi po takové moderní popelce v hollywoodském provedení zasteskne. Kromě bezbřehého jehovistického optimismu, kterým chtějí infikovat diváky, musí být ale jejich scénář na nějaké základní kognitivně přijatelné úrovni. No a to Annie určitě je. Je to relativně vtipné, po americku pseudosociální, dokonce přijatelně parodické, postavy jsou pochopitelně pěkně zjednodušeně černobílé, takže se nám z našich pohovek hezky fandí těm dobrým, obzvláště když jsou to malé sympatické holčičky, a přejeme jim vítězství nad všemi vydřiduchy, zlými macechami a lháři tohoto světa, tím spíše když vládnou schopností proměňovat k dobrému všechny jmenované kolem sebe. Ještě tak kdyby to nebyl muzikál, bylo by to stravitelnější… Kdybych kvalitnější snímky nehodnotila průměrnou trojkou, klidně ji přihodím i zde.

    • 19.1.2014  15:52
    Arn (2007)
    **

    Pohádka o tom, jak Saladin potřeboval templářského rytíře k tomu, aby věděl, co dělat. Papež Urban II. vyslal do Jeruzaléma křižáky s politickým záměrem zamezit domácím rytířským šarvátkám. Kultura cti a msty měla za následek nekončící rodinné a rytířské boje po celé Evropě, což devastovalo jak pole feudálních pánů, vesnice a životy jejich poddaných, tak knížecí a církevní kasy křížem krážem Evropou. Úmysl se nezdařil, hněv si synové evropských rodin pryč z Evropy neodnesli, nýbrž rozšířili pole jeho působnosti i na "Svatou zemi". Tato "mírumilovná" křesťanská politika plná "milosrdenství" měla za následek mnoho zmařených životů a mimo jiné i první židovské pogromy. Jako Evropané bychom však měli mít tradici, na níž bychom měli být hrdi. Nemaje k tomu příliš čerstvých reálných podkladů, vytváříme pohádky, jako je ta o statečných a moudrých templářských rytířích. V daném filmovém pojetí jde o sentimentální epos s vůdčí romantickou linkou a předem strukturovanou šablonou, z níž se film neodchýlí ani na krok. Slovní zásoba i výrazové prostředky jsou omezené a prosté. Ve filmu se objeví můj oblíbený Stellan Skarsgard, zbylé herecké obsazení ve mě přílišné sympatie nevyvolává, Bibi Andersson v hlavní roli na mě nepůsobí dobře. Zpracování má ovšem i své světlé okamžiky a ne zcela nezdařilou snahu o celkové epické vyznění musím odměnit alespoň dvěma hvězdičkami.

    • 12.8.2014  23:47
    Až na krev (2007)
    ***

    Velmi zajímavé zpracování, výjimečně inteligentní hudba zaznívá na dobře volených místech. Celkově skvělá, úctyhodná práce - člověk jakoby sledoval velkofilm z dob, kdy byl film také poctivým řemeslem, nikoli jen příležitostí pro ukojení přihlouplého narcistního ega tvůrců a plátnem pro "efekty". K samotnému tématu ovšem nelze moc co podotknout. Čím kdo zachází, tím také schází. To se v případě bílé Ameriky potvrdilo opakovaně. Prostředí černého byznysu a zisku coby osamoceného cíle života samozřejmě žádný kulturní či duševní zážitek příliš poskytnout nemůže. Takže se licituje, kupuje, počítá, vedou se populistické řeči, míchá se v kotli přetvářky, porušují se sliby... Nudný způsob života bez bonusu ve formě zajímavé zápletky, spletitých vztahů či svěžího tempa bohužel nakonec znamená i nudný film. Mentální slepota, agrese či pověrčivost namísto moudrosti niterné, ušlechtilé víry doprovází lid takto prožívající svět zcela rutinně, takže ani tato přidaná hodnota nudnou linii příběhu nijak neosvěžuje. 2,5 hodiny se to vydržet dá jen stěží.

    • 24.1.2016  14:53
    Balzac (TV film) (1999)
    ****

    Příjemně poetický film o stárnutí v půvabných kulisách tichých sněhových závějů, opečovávaných zámků, skutečných lidských citů a v nezvykle kultivovaném českém překladu. Až mrazí z toho, jak je tento obskurní člověk výborným hercem…

    • 19.1.2014  19:08
    Barbara (2012)
    ***

    Nemohla jsem se rozhodnout, zda je zpomalení tempa v duchu 70. let příjemné či otravné. Je-li pro film výhodou, a naplňuje ho autentičností, nebo jej naopak sráží k zemi, když tam, kde lze očekávat spád či alespoň náznak výzvy k psychologickému přehodnocení, nabízí houževnatě a trpělivě, znovu a znovu, navzdory divákově škemrání, jen nutnost vnořit se až do morku kostí do nepružných reálií socialistického městečka. A také do černobílého uvažování - dobrá vs. špatná strana. Ve skutečnosti jde ve filmu opravdu jen o vcítění se do dobových kulis, a tudy do společenského prizmatu tíživosti doby. Příběh sám o sobě je tak lapidární a zřejmý, že překvapit - ani nabídnout příležitost k hlubším úvahám - nemůže. Tak dejme tomu, že tuto roli nakonec plní slušně. Kdybych se dopustila chyby a srovnávala, musela bych ho po boku takových, jako byl Životy těch druhých, zapřít. Ale když dva dělají totéž, není to totéž. Zcela na odpis nakonec určitě není, a Nina Hoss je dobrá herečka :)

    • 23.11.2014  22:07

    Takřka divadelní hra, jakási malá forma, v níž divákova emoce vychází z hlasu, gesta, soustředění a prožitku statického herectví ve statických kulisách. Nároky na herecký um, které jsou tak přirozeně větší, než tam, kde dojem vytváří spád příběhu a zápletky, splňují hlavní protagonisté dokonale. Zatímco hloubka zoufalých citů je naštěstí jen spíše jemně načrtnuta v pozadí, divákova pozornost je připoutána k neoblomnosti charakterových vlatností a paralýze citem. Ano, příběh je velmi banální: sobecký muž a zamilovaná žena se potácejí v neschopnosti změnit svou osobnost a nechat se ovládat svými city. Nejsou tudíž schopni funkčního vztahu, ani ukončení vztahu. Za vynikající provedení nakonec přidávám čtvrtou hvězdu. Dobový dojem dotváří excelentní orchestrální hudba Samuela Barbera.

    • 9.1.2019  21:30

    Rozhodně jeden z filmů roku 2018, ale nemastného neslaného konce je u takového po všech stránkách mimořádného počinu přece jen škoda. Mohl ho nahradit nezapomenutelný filmový epitaf. Myslím, že kdo neprožije tento film, tuto osobu a tento osud s velkou emocí, jakoby by byl v životě člověka jen na návštěvě.

    • 1.1.2015  10:33
    Boháč a chudák (TV film) (2005)
    **

    Námět skvělý, zpracování slabomyslné. Efekty výjimečně absurdní, chvílemi jsem si připadala jak divák v sanatoriu pro retardované (za všechny snad televizní křišťálová „koule“ v podobě levitujícího zlatého rámu víly Štěstěny) – úplný návrat diskotékových videoklipů osmdesátých let. Nesympatičtí herci, prostoduší bonviváni povrchně recitující texty bez schopnosti vystvořit si vlastní vztah k původní hloubce Erbenových postav.

    • 19.6.2016  13:47

    U vikingského tématu je hra na divákovy nejnižší archetypální pudy už zaběhnutým standardem. Takže i tady jsou režie, produkce, děj i scénář zcela prvoplánově vymezeny pánským přirozením, jež se vztyčí při každé příležitosti, kdy si orangutan může hrdě zaplácat pacičkama do hrudi – při dobytí území či nepoddajné ženy, v nebezpečí na cestě, při krutostech, jež je možné s převahou uštědřit slabším a zranitelnějším, při krádežích a násilnostech, kterými lze zřetelně formulovat svou navládu, a samozřejmě při mýtech a sociálních pravidlech, kterými se lze řídit a cítit se i při tom všem tím nejbáječnějším člověkem. Současný chlapec tak má při hodinovém poskakování po pohyblivé pryži v posilovně o čem snít a ve frontě na hamburgera se s kým hrdě ztotožnit. Je to takový návrat na Planetu opic, která by z toho ovšem nikdy nemohla vzniknout. Bohužel se středověkého severu tyto současné lidové představy drží již tak pevně, že nějaký historicky věrnější popis či alespoň filmově zajímavější pojetí mezi těmi prostými pohádkami člověk nenajde. A bratrský spor o ženy a krvavé bitvy o skály pořád dokolečka po dvacáté prostě moc neoslní. Na druhou stranu je to pořád lepší béčko než ten proslavený seriál s infantilním glumem Travisem Fimmelem v hlavní roli – na rozdíl od něj se tenhle primitivní akčňák aspoň nepokouší předstírat, že je něčím víc.

    • 22.4.2017  16:39
    Bokeh (2017)
    ****

    Zajímavý film s několika pěknými myšlenkami, výjimečně depresivním vyzněním a velkorysými dávkami vzpomínkových záběrů pro všechny milovníky Islandu. Když byste si snad říkali, že skončit jako poslední ze všech lidí na celém světě s takovou pipinou na ostrově je to nejhorší, co by se vám mohlo stát, vyčkejte konce.

    • 28.10.2014  20:49
    Bonnie & Clyde (TV seriál) (2013)
    **

    Myslím, že jde o velmi dobré zpracování poněkud unylého a nepříliš rozšafného příběhu dvou ztracenců z dělnických slumů amerického středozápadu. Dialogy jsou vtipné, hudební doprovod excelentní. Legendě bylo učiněno zadost rafinovaně příjemným, teatrálním způsobem. Přesto, má-li se filmová podoba alespoň trochu držet reality, nezbytně se dříve či později rozplyne v impotentním nedostatku životní náplně, jež je fatální jak pro skutečný život, tak pro atraktivitu filmového příběhu.

    • 12.10.2014  13:24

    Překrásné zpracování. Hvězdou tohoto filmu jsou záhyby šatů, omlácená omítka, ledabylé účesy z mastných vlasů, punčochy od hlíny, trsy trávy, šerosvit svíček, deštivé bláto, kamenné zdi a nedozírné dálavy skotských výhledů. Poutavá režie přitom neusíná v detailech, ale propojuje je dohromady jako smyčec sonátu na různých strunách.

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12