Mlle

Mlle

veronika jelinkova

Česko

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 2.1.2016  13:40
    Mozart in the Jungle (TV seriál) (2014)
    *****

    Pilot I. série je ze všech dílů nejhloupější a nejbulvárnější, nenechte se odradit. Je to příjemná, lehce excentrická, přátelská orchestrální fantazie, taky trochu lovestory, nic moc střízlivě uzemněného či smrtelně realistického (charaktery ovšem jako by mnohým hráčům z oka vypadly). Kompetice extrapolovaná v I. sérii do komického extrému i zábavné nápady v II. sérii jsou určitě plus. Seriál srší optimismem, má grandiózní šmrnc, pohltivé tempo, hravý humor, dojemné chvilky, sympatické herce a pochopitelně ten nejlepší (i když hitovkový) soundtrack. „The orchestra is my family. I won’t let anyone or anything hurt it.“

    • 2.1.2016  13:33
    Marťan (2015)
    ****

    Je to drama! Chvílemi se film točí pořád dokolečka, a samozřejmě i celkově stojí na nepříliš originální invenci, je ale příjemně svižný a i v detailech dobře řemeslně rozpracovaný. Na můj vkus je tu pořád moc americké pocitové filozofie, která však navzdory míře, v jaké je servírována, nezasahuje příliš hluboké emoce, a to ještě možná na úkor dalších zajímavých technických nápadů, kterými Ridley Scott sice nešetří, ale ani jimi nijak zvlášť neplýtvá. Avšak právě patrně skrz tuto přesně odváženou míru našel Ridley Scott cestu k masovému přijetí. Druhá půlka se do finiše rozjíždí ještě přitažlivěji a ten Bowie je tu prostě famózní – hudební dramaturgii vůbec chválím z celého srdce – ke kulise astrozákladny na pseudomarsu (na skutečném Marsu by si astronaut takto nelebedil) padne sedmdesátkové disko dokonale – právě to byla doba nadšených očekávání od rychle se rozvíjejících vesmírných programů, doba neotřesitelně pozitivní víry v budoucnost člověka – kdeže ty časy jsou… Jestli Ridley Scott něco umí, tak je to napětí. Celkově povedený snímek, i když přiznávám, že třeba taková Gravitace mi toho jistě dala víc. Přesto se na Marťana za pár let znovu ráda podívám. A ano, tohle je typický Scott, jak ho známe a jak ho máme rádi.

    • 2.1.2016  13:30
    Konfident (2012)
    ***

    Úplně se to nepovedlo, zejména ta třeskutá inspirace nedosažitelně vynikajícím Das Leben der Anderen je bohužel do očí bijící – zde aplikované vykradené motivy jsou kvalitou žel zcela jinde. Bulvární slovo „socík“ je termín používaný bůhvíproč, ale s železnou pravidelností, výhradně bývalými komunisty, resp. komunistkami, kterým sice za komunistů nic nebránilo v užívání červených knížek a veškerých výhod, jež z jejich držení plynuly, ale dnes se cítí ukřivděně, a na rozdíl od bojovníků za svobodu pláčí nad možnostmi, které jim tento „socík“ vzal – což byly nákupy na Marie Hilfe Strasse a příbuzné libůstky, nic jiného nikdy nepostrádaly. Při svých nářkách se neopomenou hlasitě a setrvale vzdávat byť jen náznaku osobní zodpovědnosti. Tento film chtěl možná vykreslit strastiplnou situaci, do které se dostávali někteří jedinci tváří v tvář problémům dohnáni do kouta, kde se jim jevila i spolupráce s Stb jako východisko svého druhu, jež samozřejmě nelze přímočaře soudit. Ve skutečnosti je to ale jen snaživý a v jistých ohledech i docela trefný popis tohoto „socíku“ – tedy strašlivého morálního a ideového úpadku, do kterého naše země za komunismu zabředly, a ze kterého se už asi sotva kdy dostanou. Neměl to ale být film víc na tělo? O osobním dilematu? Tlaku režimu a o tom, jak se s ním bylo či nebylo možné v osobní rovině vyrovnat? Něco takového jakoby tu divák tušil, ale přitom zároveň naprosto postrádal – a to hlavně v performanci Jiřího Mádla i jeho dialozích. Ke konci film získává na autenticitě, přesto jsou zdejší filmové představy dětinsky zjednodušené a místy dost naivní. Neúplné tři hvězdy.

    • 21.12.2015  23:40

    Bez chybičky. Jsem ráda, že v pohádce zbyla mytologie. Původní pohádky nebyly příběhy o něčem, co se buď stalo, nebo nestalo, lidová vyprávění s účelem pouhé výplně společných večerů o přástkách a jiných příležitostech, a už vůbec to nebyly příběhy pro děti na usnutí. Byly to mýty – soubory informací, hluboký metaforický zdroj poznání tohoto i jiných světů a jejich zákonů, a to nejen prostřednictvím exemplárního poučení z vykreslených situací. Ozvuky těchto symbolických přenosů zbyly ještě v původní Němcové sebrané předloze, i když tehdy už pohádka tuto svou funkci (a tedy i formu) ztrácela. Dnešní filmové pohádky jsou pochopitelně už zcela čirými příběhy bez skrytých sdělení k odkrývání, a to je činí prázdnějšími. Ale tady zbyly i symboly i část jejich původní síly, kterou umná dramaturgie a obrazové ztvárnění dopravily až k divákovi. Tato symbolika byla původně obvykle děsivá a byla to právě ona, která z pohádek vytvářela hororové thrillery, nejen proto, že nepoznaného se vždy víc bojíme, ale i proto, že děsivé se pamatuje lépe. Třeba na celý život. Verze Alice Nellis vše z toho v náznacích předkládá, a přitom jde o veskrze moderní pojetí protkané svěžím současným humorem a sympaticky, a herecky verbálně i pohybově nadmíru kvalitně vykreslenými postavičkami (mimika Marthy Issové je věru mistrovská). Bez pochybností okamžitě a rozhodně obsazuje nejsvrchnější příčky pohádkových adaptací i původních pohádek českého filmového nebe. Při sledování jsem nemohla nevzpomenout vydařenou italsko-českou sérii Princezna Fantaghiro nebo dvoudílnou německou fantasy pohádku o dvou sestrách s prstenem a mluvící loutkou, jejíž název si bohužel už nejsem s to vybavit. Všechny tři jsou takovou le-guinovskou Zeměmoří či tolkienovským lesem elfů, čili předobrazem skutečné země, ve kterém se odehrávají předlohy našich tužeb, přání, osudů i důvodů, a my najednou vidíme proč a rozeznáváme neobejitelné zákonitosti našeho jednání, života i smrti. A právě to je mýtus čili poznání. Alice Nellis mi udělala velkou radost, když původním prvkům lidské provázanosti s přírodou ponechala pro pohádku velmi významný časový rámec – ano, i trpělivost má v jejím výkladu své místo. Přitom věřím, že jiný režisér by byl schopen samotný proces výroby košile z kopřiv, o němž je tu řeč, sfouknout nepochopenou časovou i kamerovou zkratkou, Alice mu však dopřává svůj čas, tak jak jej potřebuje člověk, když chce přírody užívat ke svému užitku, a tak jak jej v cyklech užívá sama příroda. Tatry a výborně volená hudba už jen dotvářejí zbytek dokonale harmonického vjemu. Lidé si vyprávějí ledacos, hlavně aby se to dobře poslouchalo. Ale ať už si vyprávějí cokoliv, na pravdě to nic nezmění, ta létá někde vysoko nad námi, tak vysoko, aby ji slova, dobrá i zlá, nemohla nikdy doopravdy zničit.

    • 7.11.2015  12:48
    Lilyhammer (TV seriál) (2012)
    ****

    Dear nephew, the most wonderful thing has happened here in the cold North. I finally found some friends. They don’t like black people and they sure don’t like homosexuals, but they just can’t help themselves: they love Balotelli. Humor, se kterým si rozumím. Není to sice enigmatická smršť Červeného trpaslíka a pravda je, že čím hlouběji se do sněhu norského maloměsta propadáme, tím víc místy vtip ve scénkách skřípe, někde trapnost humor spolehlivě poráží, některé díly jsou slabší, jiné lepší, celkově vzato jde ale o příjemný poločerný humor, který generuje konstantně dobrou náladu. Násilí se objevuje jen jako výlučně okrajový doplněk a drží se díky bohu před hranicí samoúčelnosti. Baví mě tu všechny postavy, ztvárněné s vyváženou mírou drobné či větší nadsázky, a snad i proto, že Norsko trochu znám, užívám si komicky zachyceného střetu kultur norského sklonu ke kolektivistickému, hyperkorektivnímu socialismu s tradičními hodnotami, i vtipně pojatého tématu imigrantů, v němž autoři rozhodně „loupají ten banán ze správné strany.“ Sympatická postava Stevena van Zandta je jistě nenahraditelnou ústřední devizou celého seriálu, ale skvělý je i Fridtjov Såheim, Paul Kaye a další.

    • 7.11.2015  12:43
    Wallander (TV seriál) (2008)
    **

    Průměrný detektivní seriál se zajímavými, avšak přehnaně nerealistickými a nepříliš složitými zápletkami. Skoro všechny karty vsadil na na psychologizaci hlavního charakteru. Sleduje se zpočátku příjemně. Původně sympatická, svérázná, morálně zdatná, mírně samotářská postava hlavního hrdiny však vbrzku začne být svými slabošskými náladami, vyhnanými do extrému pro vzbuzení soucitu s kontrastem „padavky v každém z nás“, neústupně protivná. Až si říkám, aby to zmatené koktání Kennethu Branaghovi nezůstalo… V každém díle se mu něco strašlivého přihodí, následuje lavina utěšování a nekonečného dotazování, zda je chudinka v pořádku a je-li si jist, že „to zvládne“. Psychologické schema se díl co díl autisticky opakuje, takže to, co na začátku působí jako lákavě zčeřená hladina stojaté vody, začne být naopak srdceryvně na obtíž. Do popředí vystoupí samotný děj, jemuž však nebyla ve scénáři věnována taková pozornost, aby se mohl stát nosnou konstrukcí per se, navíc je schematizován obdobně repetitivně. Někde v půlce druhé série se tak vynořuje váhání, zda ve sledování vůbec pokračovat. Hudební doprovod kvalitou předčí obvyklou úroveň podobné produkce.

    • 7.11.2015  12:38
    Nový život (2007)
    **

    Barnevernet padesátých, ale ještě taky šedesátých a sedmdesátých let. Švédsko stihlo do roku 1975 sterilizovat přes 60 tisíc žen bez jejich souhlasu, čímž se vyšplhalo na první příčku evropského předválečného a poválečného eugenického běsnění. Zdatně mu sekundovala Velká Británie, kolébka eugeniky, ale také Švýcarsko a další země – o USA v tomto směru snad raději ani nemluvě, sterilizace bez souhlasu probíhaly také v Československu. O tomto velmi významném dědictví darwinismu (Galton byl přímo Darwinovým bratrancem) se stále mlčí, skoupé jsou i zahraniční zdroje a v češtině se o něm nedozvíme už skoro vůbec nic, proto jsem vděčna za každý film, který se tématu věnuje. Eugenika 19. a 20. století je obrovskou poskvrnou moderní farmacie, která k ní přitom stále nezaujala zřejmé stanovisko. Bohužel, film samotný za příliš zdařilý nepovažuji, vyznívá spíš jako dívčí románek prodchnutý narušenou představivostí. Realita postižených honbou za rasovou čistotou v Evropě i Americe první poloviny 20. století byla přitom opravdové drama. Předpokládá se, že společně s neregistrovanými záznamy může celkový počet sterilizovaných v „demokratických“ státech Evropy a Ameriky překročit i počet eutanázií mentálně postižených provedených v nacistickém Německu, tj. 300 000 tisíc osob. Netřeba snad dodávat, že o oficiálně deklarované mentální postižení zde při sterilizacích, na rozdíl od ústavů nacistického Německa, samozřejmě nešlo. Například v předválečné Americe byly za rasy nehodné dalšího „rozmnožování“ považovány nejen nativní indiánské rasy, ale především „jižanské“ rasy z Evropy – zejména hispánci a Italové, a příslušníci chudinských vrstev bez ohledu na národnost.

    • 7.11.2015  12:33
    Labyrint (TV seriál) (2015)
    *

    Třetí série je naprostá katastrofa. Opravdový úpadek Strachova řemesla do páté cenové.

    • 27.10.2015  00:03

    1/ Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. 2/ Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 3/ A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. 4/ Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 
5/ Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6/ Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7/ Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. 8/ Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – bude překonáno. 9/ Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; 10/ až přijde dokonalost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. 11/ Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. 12/ Nyní totiž vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám tak, jako i Bůh zná mne. 13/ A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z nich je láska. List Korintským 13

    • 23.10.2015  18:46
    Šejdrem (TV film) (2008)
    ***

    Na Česko dobrý! Mottem filmu dokonce není camusovská bezbřehá prázdnota prolínající se potměšile od jednoho blbečka k druhému, což je tak tradiční česká ves (nejen) v obrazoborectví filmovém, ale pozitivní hodnota! To u českého filmu až podlamuje kolena ;)

    • 22.10.2015  22:43
    Hodiny (2002)
    *

    Je politováníhodné, smutné a samozřejmě i dojemné, že také lidi se závazky nejen vůči sobě, ale i vůči ostatním, zejména matky, otcové, ale i partneři a další, bývají postiženi psychickými chorobami, které jim neumožní svým závazkům dostát. Není to jejich vina, neobviňuji je a vážím si každého, kdo to nedělá – psychická nemoc není rozmar a chemické změny v mozku jsou v těchto případech silnější než vůle (i když by byla, což už je pak individuální). Ale glorifikovat takový stav i jeho „řešení“?? Patologie umění nedělá. I když si to překvapivě mnoho filmových i literárních tvůrců zřejmě myslí. Jednu hvězdu dávám zcela výlučně za poměrně zdařilý, byť sveřepě americký grafický obsah (interiéry, architektura, kostýmy). Ještě účast mladé Claire Danes je tu příjemným zpestřením. Ale ostatní herecké výkony nikterak neuchvátily, dialogy jsou nabubřelé co do významu i způsobu sdělení. Snad jediné se filmu podařilo: bravurně předvést, proč před podobnými lidmi v reálu všichni utíkají.

    • 22.10.2015  22:41
    The Fall (TV seriál) (2013)
    ***

    Hodnocení po II. sérii: Doporučuji prokousat se velkorysými dávkami nudy až k druhé polovině druhé série, kdy se tento podivuhodný epos konečně trochu zrytmizuje, snad aby si alespoň trochu zasloužil své místo ve škatulce „drama“. Předtím stopáž příliš rozptyluje napětí, aniž by ho nahradila jinou strhující emocí. Některé zdánlivě rafinované detaily jsou až komické. Charakter hlavní postavy coby jistého typu „femme fatale“ a jinak tradičně výborné Gillian Anderson nejdou dobře dohromady. Pro časté zabředávání v nadbytečných konverzačních i grafických deskriptivních formách jsem měla dlouhou dobu za to, že se jedná o americký seriál. Přispěly k tomu i některé reálie, například hypertrofovaná sociální péče o matky nedonošených dětí ad. Ve druhé polovině druhé série děj konečně získá spád, s nímž celkem úspěšně doputuje až ku konci série.

    • 22.10.2015  22:31

    Bez Kate Winslet by to už vůbec nestálo za to.

    • 22.10.2015  22:30
    Vraždy mezi muškáty (TV seriál) (2008)
    ****

    Souhlas s „ledzepfan“. Ale chce to trochu trpělivosti :)

    • 22.10.2015  22:29

    Romantická pohádka v krásném kraji s úžasnými vlčími herci vhodná spíše pro menší slečny. Hluboce doufám, že při natáčení tohoto filmu nebylo žádnému z nich ublíženo!!! Některé záběry jsou v tomto ohledu víc než za hranou.

    • 22.10.2015  22:28
    Oko za oko (2015)
    ***

    Netradiční zápletka v tradičním snímku. Rosamund Pike je herečka, která nemůže být nikdy přeceněná, síla její hereckého talentu je ohromující, oba hlavní protagonisté děsí velmi přesvědčivě.

    • 22.9.2015  19:07
    Eduardovská farma (TV seriál) (2010)
    *****

    Pokud jde o tipy, jak si s lecčíms na farmě i v domácnosti poradit, jsou Edwardovská a Tudorovská farma ze čtveřice tím nejlepším. Z hlediska historických reálií je nejzajímavější Tudorovská farma, jejíž fantastická komplexní atmosféra nakonec nejvíc pohlcuje. Méně mě oslovila Viktoriánská farma, to je – nebýt příjemně nostalgické oslavy sklizně v závěrečném díle – spíš jen taková sbírka podivných dobových strojů, z nichž čas jednu půlku zdokonalil, aby dal na druhou naštěstí úplně zapomenout (některé svou bizarností připomínají dnešní fukary na listí a podobné nesmysly) – prakticky se tu toho dá využít již méně a historické informace tu nejdou příliš do hloubky. Také Farma za války se u mě nesetkala s nadšeným přijetím – tato série je z historického i praktického hlediska už jen minimálním přínosem, zejména pak pro občana z Čech, kde se na mnohých chalupách hospodařilo stejnými nebo podobnými metodami, poplatnými moderním dobám „rychlokvašného nedostatku“ ještě v posledních desetiletích 20. století. Válečné téma je v Británii poněkud specifické, a rovněž tak pokles čistoty, celkové úrovně, mentální a fyzické péče i hodnoty prožitku, který s životem na farmě již mnoho nesouvisí, není v této části příliš inspirativní. Zato edwardovská doba na anglickém venkově je i pro dnešní organickou farmu, řemeslnou dílnu či ekologickou domácnost hutným zdrojem zkušenosti a poučení. Trojici šarmantních historiků tu navíc vnímám jako nejsehranější a nejvtipnější, s edwardovskou atmosférou se sžívám stejně skvěle jako s tudorovskou. Ze všech báječných farem s úžasnou Ruth mě nejvíc baví tyto dvě. Za shlédnutí stojí ale rozhodně všechny!

    • 2.9.2015  13:39
    Shetland (TV seriál) (2013)
    *****

    Když je jasno, je na horizontu vidět Norsko. A támhle Island. Není tu Topshop ani McDonald. Lidi jsou svérázní, postavy živé, reálné a zemité. Vyšetřoval je zkušený sympaťák s vyrovnaným přístupem ke světu, celá natáčecí parta navozuje příjemmný, familiérní dojem vlastního domova. Napětí je mrazivé, atmosféra působivá. Tak co víc si přát než Shetland.

    • 2.9.2015  13:36

    Mám dojem, že dříve bývalo takových filmů víc – spíš ale síto času nechalo ty slabší nekompromisně zapadnout. Snad možná právě tohle znamená „film“: pohlcující příběh, který se s úžasem postupně odkrývá, zatímco s přirozenými aktéry prožíváme všechny emoce jejich postav. A tak jsem vděčná, když je mi dáno ten těžko přenositelný, vratný, specificky komplexní zážitek, který v takové podobě neposkytuje ani román, ani píseň, zažít aspoň jednou za čas. Un long dimanche de fiancailles je jedním z filmů, u nichž je hned na začátku jasné, že to bude stát za to. Vypravěčský doprovod činí film naléhavější a z dialogů buduje prvotřídní divadelní jeviště. Film je francouzský každým coulem. Touha zjisit, zda Matyldin snoubenec skutečně padl, se mění v napínavý rébus, jenž přivádíi Matyldu nejen na bitevní pole. Při hledání objevuje celý svět, a to po válce většinou není nic veselého. Bohatý děj ale udrží předivo v civilní rovině, a tak nás dojímá skutečná bolest, a nikoli nepravděpodobný patos.

    • 2.9.2015  13:35

    Životní zkušenost sebestředné slečinky, která má víc štěstí než rozumu, a to v povedeném, výpravném podání, jež oceňuji. Navzdory tomu se necítím být cílovou skupinou, což bych si u Thomase Hardyho asi přeci jen dost vytýkala (musím ale na rovinu uvést, že ho znám jen z filmových adaptací). Modrotiskové farmářské šaty mě naprosto uchvátily, práce na farmě mě taky baví, takže asi jo, jednou se to vydržet dá.

    • 30.8.2015  22:37
    Vikingové (TV seriál) (2013)
    odpad!

    Vikingové v bavlněných tričkách, vyšívaných kožených vestičkách a nadzemních pidichatičkách se bez vousů a s dlouhými copy demokraticky dohadují, jestli je na západě země či nikoli. Trochu přeháním, ale místy vskutku chybí jen ty Wagnerovy helmice… Herec v hlavní roli se za všech okolností uculuje, jakoby se mu právě podařilo vybrat toho správného medvídka pro svého synka, duchem je stále jinde, svou postavu činí čím dál tím protivnější. Děj nereálnost pohádkového klišé příliš nevyvažuje, a ke zlepšení celkového dojmu nepřispívají ani ne úplně nejlepší herci a plytké konverzačky. Přesto se seriálu daří, stejným způsobem, jako to umí studiové telenovely, vyvolat zvědavost, jak to bude příště. Mohlo by být zajímavé odvíjet příběh na minimalistickém pozadí každodenního syrového a přímočarého života středověkých válečníků, kteří vyrůstali ve specifických morálních hodnotách, a podělit se s nimi o jejich společenské i rodinné zvyky. Toho se však v této sérii příliš nedočkáme. Jednoduché příběhy se rozplývají, jakmile dozní. Po prvních dílech druhé série hodnocení snižuji na odpad. Tady už zůstala jen čirá telenovela s nudným vývojem a podprůměrnou performancí. Travis Fimmel si svou roli dál plete s Glumem a jeho podivně se kroutící panáček začal navíc mluvit hlasem rozespalého plyšového králíčka, jakoby ho někdo učil, jak se stát odpudivým. Přidala se k němu další, podobně nesnesitelně ztvárněná postava ženská a děj se točí zbytečně dlouho kolem nudných záležitostí tohoto nezajímavého páru a jiných osobních problémů. Popuzující atmosféra neustálého čekání a zmateného blouznění zůstala, přišel čas rozloučit se.

    • 29.8.2015  22:36
    Temný případ (TV seriál) (2014)
    *

    Neoslovilo mě to. Nemám ráda přehnanou stylovou komprimaci a tento počin se v ní vysloveně vyžívá. Příběh šlo jistě natočit civilněji, nebo naopak mysteriózněji. Gesta obsah nenahradí a statika prázdnou formu jen zvýrazní. Je to takové dandyovské hračkářství. Snaha po výstředním podivínství a bizarní úchylnosti se dílem zoufale prolíná, přesto je nečiní uvěřitelnými. Atmosféra i konkrétní momenty jakoby z oka vypadly nepříliš oceňovaným českým kriminálním seriálům s Ivanem Trojanem v hlavní roli, dojem je ale ještě mdlejší. Pseudofilozofické bláboly jen demonstrují rozdíl mezi skutečnou filozofií a frajerským tlacháním. Dialogy jakoby toužily stát se kultovními hláškami, ale zapomněly, co chtějí říct. Kdo nemá psychopatické sklony, nebo se jimi necítí dekadentně přitahován, sotva se ve filmu může cítit dobře. Nálada navíc vyvolává nemilé vzpomínky na zatuchlé kanceláře a tesilové kalhoty komunistických potentátů. Jen ta hudba je famózní.

    • 22.8.2015  10:53

    Jak moc tento film škemrá po zařazení do škatulek „art“ a „výpověď doby“. Z každé jeho beztvaré sekundy toto autorovo primární přání kane bohužel mnohem víc než jakákoli myšlenka. Tvůrce na plátno přenáší ryze subjektivní „existenciální“ krizi, kterou zištně (= za účelem natočení autorského filmu) vydává za hromadný fenomén. Viditelně studentské dílo se pyšní – „kafkovskou ozvěnou“? Ano, ve stylu, kterým zde „kafkovská ozvěna“ zaznívá, jde pan režisér s dobou: tvarování odpadního materiálu do forem velkolepých myšlenek skutečných designérů za účelem prodeje širokým masám je jedním z bezvýhradných atributů doby. Budiž tedy i ve filmu kdysi funkční a sytá forma artu zvučných jmen naplněna percepcí dosud nechápajícího studenta. Když něco chcete poslat dál, musíte tomu v první řadě rozumět. Zdaleka to nestačí, ale je to první krok. Dílo není beznadějné, talent je zřetelný. Ale od toho tu máme studentské festivaly a studentské platformy, aby si zde budoucí tvůrci tříbili um, mezi hotové filmy dílo autora nepatří a ještě asi dlouho patřit nebude. Je mi ovšem samozřejmě velmi líto těch, kteří se cítili dotčeni „drtivou atmosférou“ doby a mají za to, že ta beze zbytku určuje, zda budou nebo nebudou umět prožít svůj život, neboť takovým opravdu není pomoci. Chcete-li „drtivou atmosféru“, pusťte si The Mill 2013 a 2014, UK. PS ke Stegmanově komentáři: vážně byste si po takovém filmu myslel, že tu lidi v šedesátých letech nosili jen béžové a šedivé oblečení? Ten film není výpověď, berte to jako plejádu záměrně užitých výrazových prostředků.

    • 18.8.2015  23:35

    Hezká mozaika. Některé postavy jsou sympatické, jiné se zlobí, když by měly být šťastné, někdo je sobec a srab (a doplácí na to), ale většinou to jde bez toho, aby nad sebou kdokoli lámal hůl. I když člověk zapomene, kým opravdu je, a svět i život je pak „o ničem“, pořád je tu dost zkušeností a někdo se někdy může chytit. Celý pytel hozených rukavic. A velmi dobrý film.

    • 18.8.2015  23:34

    Ona ta předloha vskutku není nikterak záživná – francouzská buržoazní próza industriálního dlouhého století často nepřekračovala stín svého času. Přesto myslím, že by šla natočit naléhavěji, drtivěji, podtrhnout kontroverze, nadčasové ambivalence v příběhu skryté, poukázat na možnosti vyrovnání se s předurčeností, bloky při odhalování vlastních možností na pozadí limitů, které umožňují zneužívat ženu z více pozic, a tak dále: „Drahá Emo, stojíte pod jabloní a chcete cítit vůni pomerančů.“ Ale chyba určitě není v Mie Wasikowské.

    • 18.8.2015  23:33

    Mohl to být bezvýhradně skvělý film, zhruba v prvních dvou třetinách jím rozhodně je. Škoda poslední, kýčovité třetiny, která názorem za každou cenu zatáhla do filmu zbytečné klišé a ze životopisného příběhu vyrobila falešnou propagandu.

    • 18.8.2015  23:32
    Die Pilgerin (TV film) (2014)
    odpad!

    Distinktivně trapné převypravování skrytých choutek po násilí a sexu, snaživě zabalené do středověkého hávu, jenžto často podobným záměrům poskytuje potřebný prostor pro vlastní temnou fantazii, s reálným středověkem nemajícím mnoho společného. „Zápletky“, scénář i provedení jsou ubohé, hrůzou své úrovně předčí snad i české televizní filmové pohádky 80. let. Příběh je triviální, repetitivní a jeho filozofie plochá.

    • 18.8.2015  23:29

    Důkaz, že skvělý produkční i herecký ansámbl dokáže neotesanou operetu bez mrknutí oka vyšroubovat k dokonalosti bravurního barokního kusu. Vyberte si jakékoli téma, vytvarujte si libovolné figurky, a jejich ladný pohyb po trajektoriích herní palety bude pod taktovkou zručného režiséra za zvuku jazzu pro diváka vždy působivým zážitkem. Problém je, že operetní story zůstává stále sama sebou. A realismus rozhodně není tím, co by jí bylo možno vytknout. Kdyby tak skutečné figury politické a špionážní scény dosáhly jen z dvacetiny kvalit charakterů zdejší propletené story, která nakonec umírá na svou přílišnou levitaci. Ale vzpomíná se na to hezky.

    • 18.8.2015  23:26
    Město 44 (2014)
    ***

    Válečný thriller pro náctileté (to není ironický odsudek, ale reálný popis). Místy velmi drsné, ale vůbec to není špatné! Hromada skvělých herců. Přes veškeré klady mi tu chybí onen hluboký pocit, nesmazatelný otisk, který z opravdu dobrého filmu přetrvává a s každou vzpomínkou na něj sílí. Nejedna scéna tu připomíná ruské válečné filmy, které jsme za minulého režimu musely jako děti povinně shlédnout. Hodnocení 3,5. Dodatek: „Halucinogenní“ vsuvky jsou humorem, vtipem zcela záměrmě ad absurdum. Právě komická nevhodnost použitých prvků obrací tragédii probíhající situace do bizarního snu – ten má ukázat, co by bylo kdyby... především kdyby nebyla válka. Právě tím jsou přes veškerou svou komičnost velmi silné.

    • 18.8.2015  23:24
    Noc nevěsty (1967)
    *****

    „Slečna“ jede jako tank. Film je silný po všech stránkách, dnes už natolik známý, že jistě netřeba se dvakrát rozplývat nad jaksi překvapivě samozřejmou schopností tehdejších tvůrců vystavět mocnou výpověď s prvotřídní uměleckou i dokumentární hodnotou. Proto je možné zastavit se u jiného detailu: Film ve vedlejším plánu zdokumentoval stav vesnice 60. let (točilo se v Havlíčkově Borové). Máme tu před sebou „živý“ důkaz architektonické kultivovanosti a koncepční jednoty české vesnice v 60. letech, která později ve většině míst vzala za své při dostavbách „po svém“. Ty trvale proměnily tvář české vesnice v bezduché, neplánovitě nahromaděné sbírky dobrovolných výkladních skříní absence přirozeného vkusu a neschopnosti ctít či jen vnímat společné i veřejné, také ale štědře zastoupené schopnosti až zarážející dobové obedience, krádeže i psychologického diktátu otrockého kopírování. Vykreslení různých povah vesničanů, kteří své vlastnosti svou architekturou i tvůrčí činností prezentují, je povedenou součástí i tohoto filmového díla.