Ej Hlemýžď

Z doby, kdy o dívčí kopané nemohlo být ani řeči, vždyť holky fotbal přece nehrají. Ale Ivana ano a dobře. No a když pak chybí žákovském chlapeckém družstvu útočník a není možno zajistit pořádnou náhradu.... Příjemný dětský film pro děti do 10 let.

Zajímvá TV inscenace dávající trochu jiný pohled na histoii oné doby, než jak byla jednozačně líčena jiráskovsky v hodinách dějepisu.

Jde o velmi dobré ztvárnění klasického díla krále valčíků J. Strausse "Netopýr". Milovníkům operet netřeba vysvětlovat, ostatním lze jen doporučit. Pro mne je spíše překvapivé, že tento film byl natočen za vcelku tuhého sovětského brežněvovského režimu, kdy veselohry byly točeny spíše jen z pracovních prostředí.

Film vypráví o vynikajícím letci Valeriji Čkalovovi, který vnesl do letectví řadu nových figur vyšší pilotáže. Kromě ukázek akrobacie však film dle mého soudu postrádá zajímavější dějovou linii.

Dle povídky Arkadije Gajdara jsou Čuk a Gek dva sedmi a šestiletí íbratři z Moskvy, kteří jedou s mámou za svým otcem, který je kdesi daleko s geologickou expedicí. Čistě z nostalgie za 4.

Děj se odehrává za 2. svět. války v r. 1942 v jednom ukrajinském městě, kam je odeslán rozvědčík Alexej Fedotov jako německý důstojník pod jménem Eckert s úkolem získat materiály z Hitlerova hlavního stanu, které má místní generál ve svém sejfu. Režie Boris Barnet. Snímek by natočen podle předlohy Michaila Makljarského (pseudonym Michailov) "Podvig ostaetsja neizvestnym", což by snad volně přeloženo odpovídalo tomu českému názvu filmu "Tajemství vyzvědače", ale nevím zda je to oficiální český název, protože tento film jsem v češtině neviděl. Předlohou pro hlavní postavu byl skutečný rozvědčík Nikolaj Kuzněvov, hrdina SSSR. Film přinesl Pavlu Kadočnikovovi, který ztvárnil hlavní postavu, v SSSR velkou slávu a uznání, což lze pochopit v rozjitřeném období po skončení války. Film je však velmi jednoduchý, postavy schematické, neobsahuje žádný překvapivý moment. Jiné sovětské filmy s obdobnou tématikou, ať už k nim máme různé výhrady, jsou o třídu lepší.

Film "Syn pluku" natočený podle stejnojmenné Katajevovy předlohy byl oblíben mezi dětskými diváky, kteří obdivovali tohoto "malého rozvědčíka" - chlapce, sirotka, kterého sovětská armáda nalezla a nějakou dobu držela při pluku, jelikož ho nebylo možno odsunout do týlu. Už si přesně nevzpomínám, ale tuším, že ho promtali nějakou dobu i v rámci školních představení.

Pokud si dobře vzpomínám z dětství, kdy tento film u nás běžel začátkem 60. let, jde o příběh asi 10-12 letého chlapce tmavší pleti, který se přistěhoval, tuším snad z Indonesie, do bělošského prostředí, kde se potýká s xenofobií a projevy rasismu.

Poněkud zvláštní hudební film z období občanské války na motivy ranějších prací Arkadie Gajdara. Hlavní postavu Bumbaraše (ztvárnil Valerij Zolotuchin), který údajně padl hrdinskou smrtí za cara, nechtějií doma přijmout a ukazují mu úřední zprávu o jeho smrti. Hlásí se k němu jen jeho kamarád s rudou hvězdou na čepici snící o tom, že po vítězství revoluce dostane každá rodina v zemi velkostatek a bude jen popíjet čas s citronem na balkoně.

Jde o vcelku povedenou dobovou satiru či moralitu. L. Pešek ve své roli Kotrby toužil pořídit si nový motor do své lodi, který stál 8000 Kčs. Neměl na něj, ale vyhrál poukázku na deset tisíc Kč v místní samoobsluze, ale musel si zboží pořídit do určitého termínu, aby poukázka nepropadla, ale jen v té samoobsluze, která však motory nevedla a nedalo by se to proúčtovat. Tak se rozhodl zřídit bublinkové lázně v místní nefuknční kašně. Jak to však nakonec dopadlo....