Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Akční

Recenze (446)

plakát

Wall Street: Peníze nikdy nespí (2010) 

Peníze nikdy nespí, ovšem film byl tak nudný, že jsem u něj skoro usnula já. To Stoneovi už definitivně hráblo?

plakát

Živí mrtví (2010) (seriál) 

Tenhle seriál je zombie sám o sobě - ne moc chytrý, utahaný a chvílema dost smrdí. Čím to hodně trpí a tím pádem budete trpět i vy: šíleně nastavované epizody, opakování dialogů i zápletek (má to tak o 5 sérií víc, než by mělo), špatně napsané (především ženské) postavy i dramatické situace a nevyvážené herecké výkony. Navíc to působí, jako by některé díly nechali scénáristi napsat uklizečku a šli domů.

plakát

4 svatby (2010) (pořad) 

Něco jako Prostřeno, akorát se svatbama. Velice zvrhlé...

plakát

Cesta (2009) 

Co Cestě ubližuje nejvíc, je snaha o otrocký přepis, fakt, že první část naprosto postrádá tempo, v závěsu následuje Mortensen a jeho neschopnost film herecky utáhnout, a největší výtku mám k tomu, že tvůrci snímku jen tak kloužou po povrchu, což je v případě adaptace myšlenkově tak bohatého díla opravdu škoda.

plakát

Coco Chanel (2009) 

Režisérsky notně pitomé, zplošťující příběh výjimečné dámy na sentimentální dramátko ála Danielle Steel.

plakát

Dobrá manželka (2009) (seriál) 

Typický odpolední detektivní/právnický. Jediný rozdíl je v tom, že se Dobrá manželka snaží přijít s backgroundovým příběhem, který se táhne napříč sériema, ovšem výsledek je značně polovičatý. Detektivní/právnická linka nemá tah na branku a poskrovnu dávkovaný příběh točící se okolo Alicii je na dlouhé lokte a postrádá šťávu. Čili si de facto neužijete ani toho, ani onoho.

plakát

Dvojka (2009) 

Nezakomplexované, konzistentní, dobře napsané i zahrané, zvládnutá a příhodně užitá ruční kamera. Konečně. Jednoznačně nadprůměr domácí produkce.

plakát

Hranice ovládání (2009) 

Nejsem fanda vyprázdněné narace. Kamera je sice krásná, hudba výborná, postavy velmi bizarní, občas je to i zajímavé, ovšem to pořád nemění nic na faktu, že člověk odchází z kina zahlcen nezodpovězenými otázkami, zmaten, a s pocitem, jako by z krabičky od sirek vyndal štůček s filmem Hranice ovládání, spolkl ho a zapil pressem.

plakát

Kawasakiho růže (2009) 

Je mi líto, ale tohle jsem prostě autorům nežrala. Téma je zpracováno stylem, který bohužel není pro film dostatečně nosný, snaha o jakousi hyperkorektnost a slušnost mu navíc sebrala na zajímavosti a vytvořila dojem sterility. Výkony herců jsou z velké části dost křečovité (což je jedna z věcí, která se dřív Hřebejkovi upřít nedala - že umí pracovat s herci - zvláštní). Snaha o to, posunout se někam dál, je patrná, ale chtělo by to trošku přibrousit, zbavit se té uhlazenosti.