RedHot

Úroveň ságy stoupá, v jackpotu se to mele, pořád v tom ale nevidím onen orgasmický zážitek, který má představovat špičku žánru. Co třeba taková Auta, ta jsou přece mnohem dál!

Tomuto říkám pořádné zavazadlo! Kde jsou ony zajímavé a zábavné kvízovky, které po náročném dni trápívaly naše rozbředlé mozky? Zdá se mi to, anebo byl Milionář takovým sporným posledním Mohykánem žánru?

Nezáživné, nudné, víceméně bez pointy. Je to ovšem krátkometrážní a pěkně to ubíhá, a tak to má 76 procent. Ach.

Nevýrazná komedie, ničím nepřekračující snesitelný standard. Pokračování je mnohem lepší.

Genocida v Rwandě je tragickou událostí s téměř milionem lidských obětí na štítě. Myslím však, že nebylo ani tak účelem ukázat hrůzy tohoto konfliktu v plném rozsahu - to bychom se dočkali více záběrů na zkrvavené mrtvoly, plačící děcka a možná i nějakého toho Oscara. Nikoli, člověk, co Hotel Rwanda režíroval, tuto možnost sice měl, zareagoval však víceméně odvážně - natočil film o jediném člověku uprostřed mezirasové katastrofy, o člověku, který se pod nátlakem vlastního svědomí, lásky k bližním a morálních zásad vzdal veškerých výhod, které sebou přinášelo finanční zajištění a žití v řadách privilegované rasy. Nechybělo málo a mohl tam spolu se všemi těmi chudáky zařvat, čehož si byl celou dobu dobře vědom. Přesto do toho šel. Takový novodobý Ježíš, řekl bych já. S tím rozdílem, že ten původní se toho šťastného konce nedočkal. --- Vážím si i způsobu, jakým snímek kašle na politickou korektnost - každý Hutu mele to své o nové republice a zářné budoucnosti, ale když se cekne o Američanech, stáhne ocas a staví se do pozoru. Ve filmech to začíná být celkem ojedinělý úkaz.

Zpočátku se Pan Hire jeví jako klasická detektivka v hlavní roli se samotářským komisařem, půvabnou dívkou a studeným nesympatickým podivínem, který, jak se zdá, má co skrývat. Poetická první půle si však s veškerými dohady obecenstva navyklého na šablonovitá schémata detektivek příliš netyká - režisér s nesmírným gustem nechává diváka tápat v koláži minimalistických ponurých obrazů a nejasných, krátkých dialogů. Hlavní aktéři příběhu nejsou obyčejní lidé a nezažívají obyčejné pocity, a tak neustále mají čím překvapovat, a to i během napínavého a vkusně vygradovaného finále. Po všech ohledech velmi působivý film.

Je to o poznání akčnější, vesměs ale platí to samé, co jsem poznamenal k prvnímu dílu - je to nadprůměrná oddychovka, není to průlom.

Reaguju stejnými slovy, jako když jsme se ve škole učili o vzniku Evropské Unie. "Nápad jistě dobrý. Výsledky nebyly dobré." Tehdy mě poslali za dveře. --- Dva lidé jsou uvězněni v koupelně, kolem někdo chodí, pozoruje je škvírami ve zdi a zjevně nejeví nejmenší chuť pustit je ven. Do toho občas vypadne proud a začíná být pozdě... Napínavé, viďte? To by se ale muselo lépe vyřešit obsazení (Valentová je ta nejprkennější herečka ze všech), dialogy (něco strašlivého), jejich načasování (Venku prší. Jsem těhotná.) a snové sekvence (snažilo se to být světové po vzoru Kubricka, je to ale jen rozpačité). Jednoznačný neúspěch.

Ač to tak nevypadá, domnívám se, že Ve jménu otce není primárně politický film. Kdyby tomu tak bylo, autor by bezesporu neopomněl nakopat britskému soudnictví zadek mnohem bolestivěji, to vše za ovací nadšeného publika. On nám však v emočně nabitém závěru předkládá jiné poselství, byť méně viditelné a mnohem hůře přijatelné. Když šel mladý Gerry do vězení, byl to bezvýznamný, nafoukaný zlodějíček, zdrogovaný vykradač bytů, podvodník, co kašle na vlastní rodinu a odmítá být společnosti jakýmkoli způsobem prospěšný. Neměl žádný cíl, neměl kam směřovat, neměl žádné sny ani názor na svět. Byla to jen pěkně oblečená kopa lidského hnoje. Následně se on i jeho rodina dostala na patnáct let do vězení za těch nejnespravedlivějších podmínek. Jeho zbožný a moudrý otec ve vězení zařval. Po dlouhých patnácti letech žaláře se za asistence zrzaté právničky dostává Gerry na svobodu. Je to ale někdo jiný. Je to dospělý a zopovědný muž, odhodlán se po právu mstít za zločiny, které na jeho rodině spáchal zkorumpovaný aparát. Už to není dospělé dítě. Už je to muž, který ví, kam směřuje, ví, o co usilovat a jak toho legálně dosáhnout. Najednou má proč žít. --- Co chci říct - v žádném případě nechci naznačovat, že bych s Gerryho nespravedlivým uvězněním souhlasil. Jen poukazuji na to, jak někdy dokážou ty nejhorší podmínky a těžká ztráta z ubohé trosky vycepovat silného muže. O tom si myslím, že Jones ve svém filmu mluví. Jak bychom to řekli my, katolíci? Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. A pak by nás v protestantském Belfastu narazili na kůl.

Oproti jedničce trpí prequel špatným rozpracováním gradace napětí a také ubohou nápaditostí, co se týče lekaček, kterých je zde však víc než dost a potenciál mokrých trenek byl tudíž hodně vysoký. Že se ono očekávání nepodařilo proměnit, nedávejme ani tak za vinu hercům, jako spíš scénáristům. Protože dělat ze scény, kdy v kuchyni dvakrát praští pánvička o linku vrcholný moment hrůzy, působí dost rozpačitě i jako prvotní náznak nějaké přítomnosti zla. Z těchto náznaků se bohužel skládá drtivá většina snímku, a když už se do toho bubák konečně opře, není pořádně nic vidět a vám nezbývá než dezorientovaně čučet. Ptám se, proč jsme se nedočkali více lekaček ve stylu té se zásuvkami v kuchyni? Ta byla totiž mistrovská a ještě ke všemu se konala za bílého dne. A zeptám se znovu - musíte opravdu do všeho tahat démony a satana a vymítače? Kluci, pro mě za mě, ale nejde vám to.