brutalbagr

Prkená, pitomá a neskutečně nesympatické hlavní představitelka, hromada klišé a blbých keců. Onen blaf jsem viděl jen proto, že jsem se z nešťastných důvodů nalézal ve stejné místnosti jako televize, která ho přehrávala. Prostě odpad par excellence.

Lidice jsou historickým dramatem. Pokud někdo čeká něco jiného, potom nepochopil žánr. Ano, film působí na city - to je jeho záměr. Je natočen řemeslně velmi dobře; přináší podívanou, nad kterou je třeba přemýšlet. Nejedná se o snímek, který si pustíte v neděli odpoledne "na nudu". Je to ten typ filmu, který se vyplatí vidět na velkém plátně s kvalitním zvukem, jako audiovizuální kulisa do obýváku naopak stěží zaujme.

Pupendo pro mě byl překvapivě kvalitní film. Přiznám se, že českou tvorbu nemám příliš rád, ale tenhle fim pro mě byl požitek. Původně jsem ho chtěl sledovat pouze jako "audiovizuální pozadí" při učení na zkoušku, ale vtáhl mě tak moc do děje, že jsem se ve skriptech dostal jen na druhou stranu:)... Divák by neměl čekat "velký příběh", ale také ne lacinou každodennost. Hudba je citlivá a vkusná i pro ty z nás, kteří "osumdesátky" příliš nemusí. Kvalitní a decentní kamera si zaslouží velkou obrazovku a velké rozlišení. Pro člověka, který se za totality narodil, ale nestačil v ní už vyrůst - tak jako já - je jistě zajímavý i pohled na onu dobu: nečernobílý, nerelativizující, jiný než obvykle...

Seriál Pobřežní lýtka je bláznivá parodie a nic jiného od něho nemůžete čekat. Pokud nemáte rádi tento žánr, nebude se vám líbit ani samotný seriál, naopak pokud se rádi občas "ulétnete" a zcela neintelektuálně až primitivně pobavíte, nebudete zklamáni praštěně-laskavým humorem Syna pláže. Hodnotím 85%

Hodnocení filmu 27% se mi první půlhodinu filmu zdálo jako příliš přísné. Druhé dvě třetiny filmu mne však přesvědčilo, že je nadhodnocené. Téma okupace v osmašedesátém je poměrně citlivé, z principu ovšem nemám nic proti tragikomedii na tuto dobu - vzpomeňme třeba na dokonalé Pelíšky. V Operaci Dunaj ovšem můžeme vidět naprosto nereálně vykreslenou náladu, vztahy i postavy. Češi se během půldne zpřátelí se svými polskými okupanty, ti pro změnu zase další den zaútočí svým čtvrt století starým a takřka nepojízdným tankem na moderní sovětský stroj, který bez výstřelu ustoupí. Na závěr - snad aby se ve filmu projevila ona tragikomičnost - zemře postava a to tak, že divák nechápe jak, proč, co se stalo. Prostě někdo musel umřít, scénáři bylo třeba dodat hořkosti. Ve výsledku ovšem člověku nezůstane v duši chuť hořkosladká tragikomediální, ale jakási vágně nakyslá; měl-li být snímek jakousi neformální omluvou za okupaci, pak se autorům jejich záměr nezdařil. Dávám filmu hodnocení 15% za několik málo povedených žertíků a za snahu.

Začínat se prý má pochvalou a proto nejprve chválím: Díky Bohu, že jsem na téhle ubohosti nebyl v kině! Shrnutí filmu provedu pouze v bodech, protože poté, co jsem ztratil celých osmdesát minut života koukáním na tuhle ubohost, nechci věnovat zbytečně další čas komentáři: - parádní snůška sexistických snímků a deviantních náznaků - hlavním sponzorem byl zřejmě nějaký "regyjonálni pyvovar", protože cosi jako pivo pila nejméně v polovině filmu nejméně jedna postava - strašidelné scény nejsou strašidelné a vtipné nejsou vtipné - dabing zřejmě původně patřil k jinému filmu - dokonalé shrnutí snad všech negativních představ o středověku, středověké společnosti a církvi z bolševických učebnic dějepisu - grafika filmu nostalgicky připomene animované snímky z počátku devadesátých let - pitomý nenavazující děj, mnoho samoúčelných a do konce filmu nevysvětlených dějových odboček zplácaných pouze za účelem vytvoření vaty, aby to vyšlo na těch osmdesát minut - animace zachází svou snahou po originalitě k naprosté debilitě - zoufalý nedostatek humoru a velká hromada okázalé trapnosti Na závěr pár perliček, které mě opravdu zaujaly: - chlupatá prdel s očima pobíhající očima Prahy - koza neznámého pohlaví toužící po sexu s Kubou, ale která si též ráda zasexuje s prostitutkou - prsatá a prdelatá nekrofilka Máca - hlavní hrdina Kuba šmírující převlékající se Mácu, jíž přibližně v polovině filmu ohne - student Matěj, který je sice jednou z hlavních postav, leč je ve filmu zcela zbytečný a kdyby si ho tvůrci odpustili, vůbec by to nevadilo - zjištění, že oběšení na šibenici lze přežít nastrčením ocelové trubky do krku (Poznámka na závěr: komentář jsem psal bezprostředně po shlédnutí filmu, tedy ještě plný emocí, čímž se chci omluvit za použité výrazivo)

Myslím, že celkem bez problémů snesu dosti odvážnější humor, nicméně proto, že je něco extra odvážně znechucující, to nemusím chválit. V Brünovi je k vidění několik dobrých a vtipných narážek, u které se člověk může zasmát, celek však působí jako samoúčelná provokace. Je to stejné jako s Paris Hilton nebo s Agátou Hanychovou: nemyslím, že by ani jedna z nich byla hloupá, ale když chce někdo provokovat, měl by to umět, ne pouze znechucovat. Snad bych dal i pár hvězdiček za několik povedených skečů, ale nemohu si pomoci, tenhle film není žádným obohacením kultury, ale spíše její zneužití a to neříkám nijak rozladěně; tento snímek ve mě nezanechal žádný pocit: ani pozitivní, ani negativní, spíš jen takové "silně znuděné slabé znechuceno"...

Příběh navenek silného muže, vnitřně oslabeného a trpícího náhlou ztrátou své ženy, ale i stavem společnosti, jíž pomohl sám vytvořit. Realisticky, nikoliv syrově vykreslená zahořklost a zároveň snaha nenechat se semlít současnou morálkou. Obraz člověka, který chápe a ví víc, než kolik může předat dál. Film může dát přínosný vhled "malého člověka" do vnímání trpké životní reality lidí, kteří hráli výraznou roli ve svržení komunismu, lidí, kteří věřili ideálům, ale neměli moc je naplnit. Dávám 95%.