Helmutek

Za mě jednoznačně nejslabší díl celý série - zato pro jistotu snad s nejpřepálenější stopáží. Tady se dokonce i ten nápad trochu ztrácí za všim tim možnym zbytečnym balastem, což se v BM teda většinou nestává - díl je rádoby sci-fi detektivka (ale sci-fi to je špatná kvůli množství nepřesností, zkratek a nepromyšlenejm zjednodušením) s touženym morálnim přesahem (ale ten mi zas nesedí proto, že moralista dávající lekci sám dělá to, za co druhým dává lekci - jo, vlastně počkat...). A jako detektivka to moc neobstojí taky, protože ta by sama o sobě nebyla zajímavá už vůbec ničim. Takhle to asi vypadá, jako kdybych tomu skoro chtěl dát Odpad, ale tak to samozřejmě neni - nápad s přebíránim zodpovědnosti i za online komunikaci, za slova pronášený ne pusou, ale vlastně jen virtuálně, jen pár klikama a jen pixelama na displeji, bez ústního vyřčení; zamejšlení se nad tim, jakou tohle všechno vlastně má nebo má mít váhu, to všechno samozřejmě zajímavý je, jen v rámci BM je to pro mě na jednoznačně slabší díl. WTF moments: Včely se prej orientujou podle vizuálu (bod 1) a lidi zabíjej tim, že se jim nějakou hlavovou dírou (nosem, pusou, uchem) dostanou do mozku (bod 2): To policajti věděli, už když jeli varovat tu holku, následující oběť - proč jí teda hned nedali nějakou helmu (ad 2)? Jinejma tělníma otvorama už by se ty včely do mozku dostávaly blbě. Možná by to nakonec taky skončilo smrtí, ale rozhodně by to nebylo tak přitažený za vlasy, jako když si policajti myslej, že od včel oběť ochráněj tim, že jí zavřou do koupelny, a pak u ní seděj a bezmocně rozhazujou rukama, když se včely začnou větráním, skulinama atd. prodírat dovnitř. A proč jí hlavně rovnou nenasadili kurva třeba nějakou masku, nebo proč jí nezabalili do nějakýho pytle znemožňujícího rozeznat charakteristický vizuální znaky, když se včely orientujou podle toho (ad 1) - nebo vodevr, cokoliv jinýho, obdobnýho? Východiska byly jasný, a z nich vyplývajících možností asi tak milion. Znemožnění vizuálního rozeznání a ochrana hlavy by byly přece první věci, který by napadly každýho, kurňa. A takovejchhle nedotažeností tam bylo víc: Nijak třeba nedával smysl policejní pokus ochránit jednu jedinou předpokládanou oběť, když všem jim muselo bejt jasný, že i kdyby tenhle útok na "vítěze" soutěže nakrásně překazili, že by to za absolutní hackerovy kontroly všech včelstev samozřejmě stejně vůbec nic neřešilo, protože v případě neúspěchu u jednoho by třeba moh zacílit hned na dalšího v pořadí toho jeho úchylnýho žebříčku. To neřešim další věci jako fyzický (ne)přesuny ohroženejch, který byly taky nějak nedořešený; pak třeba zkratky v technologickejch oblastech atd. (za všechny např. WTF konstrukt vystavěnej na blábolu, že IMEI je spojený s uživatelem, ne přístrojem, atd.). Tohodle všeho tam na mě bylo až moc na to, abych si to moh užívat naplno... Takže za mě nakonec asi slabší 3*.

Chápu kýčovitou a přerůžovělou stylizaci, chápu a beru milionovej nápad, ale nesedla mi asi ta forma nebo to provedení - společnost je sice cele a celá postavená na hodnocení se navzájem na stupnici od 1 do 5 (trochu mi chybělo, že si tam lidi nemohli posílat Odpady, haha), ale přesto to dělaj hrozně kostrbatě obyčejnejma mobilama, hodnotěj se i za drcnutí se na ulici a přitom to ovlivňuje ne jen jejich kariéru nebo společenskej status, ale někdy doslova i jejich život. Vůbec tomu neberu ten nápad, kterej je (jako v BM tradičně) zase skvělej, možná to ale celý hodnotim trochu níž i proto, že mě strašlivě srala ta mně extrémně nesympatická protagonistka. Jinak je ale ta obecná honba za lajkama na fejsbuku a instagramech a všude možně tak zvráceně zhoubná a nebezpečná, že pro mě bude zajímavý asi cokoliv smysluplnýho, co o tom kdo kdy natočí - a tohle je samozřejmě mnohem víc než jen to..‎ Takže díl je to zajímavej hrozně, celkově mi ale nesed tak, jak bych si přál (narozdíl třeba od Walda, kterej mi ani nesed, ani mi to nepřišlo zas tak zajímavý - na BM ojedinělej případ) - za mě teda silný 3*.

První polovina mě bavila obrovsky, naštěstí jsem totiž patřil k těm, co si nepřečetli (pro mě nepochopitelně spoilerovitej) popis epizody - takový to, kdy člověk vůbec nechápe, co se děje, kde se to děje a o co vlastně jde, to bylo spoečně s tou podivnou psycho postavou Yorkie a jejím podivně milostně?/přátelskym vztahem s Kelly asi vůbec to nejzajímavější. Obecně vzato (jako u BM už klasicky), ten nápad je samozřejmě zajímavej, jinak jsem z toho ale celkově spíš rozpolcenej a za pravdu musim dát třeba Ghoulmanovi, že jde trochu o zjednodušující iluzi neberoucí v potaz obrovský množství souvisejících problémů, kterejm se film prostě a jednoduše nevěnuje: problematiky psychickýho vlivu, zneužitelnosti a závislosti na "tom druhym životě", nevěnuje se ani problematice toho, že ani tohle samozřejmě nebude žádná "věčnost", byť tomu uživatelé bezvýhradně věřej a je to tak podávaný (máme omezenou funkčnost/určitou trvanlivost systému z hlediska technologií nebo dalšího technologickýho vývoje, máme tu nutnost údržby a závislot na energiích, máme tu samozřejmě taky rozpad samotnýho fyzickýho materiálu, ale ve hře je i třeba takovej konec lidský společnosti - cojávim? Zní to možná trochu vystřeleně, ale v momentě, kdy se bavíme o tom, že něco je "na věčnost", tak to přehnaný samozřejmě bejt přestává). Aspoň jeden díl BM má ale sladkej (možná až přeslazenej) konec a aspoň jeden díl nekončí děsivě, kde technologie přinášej jen zkázu, jen mě osobně to prostě nějak nepřesvědčilo: Kelly nejdřív tvrdí, že tam zůstávat nechce, protože (cituje svýho manžela) "jak by tam mohla zůstat, když tam nemůže bejt s jejich zemřelou dcerou" (a teď už teda ani tim manželem, se kterym strávila celej život, a kterej se po smrti do Systému kvůli dceři nenahrál), ale přesto je Kelly schopná si v rámci svejch posledních tejdnů života užívat tak, jako kdyby byla bezstarostnou dvacítkou - pro mě je to trochu nekonzistentnost jejího rádoby morálního stanoviska životem protřelý matky a manželky, to v kontrastu s nevázanou zábavou bez výčitek (zábavou pro zábavu, zábavou pro zážitky). Ten její konečnej obrat o 180° ("seru na manžela a dceru a celej můj dosvadní 80 letej hetero život, jde se pařit s mojí novou holkou!") mi ale přišel hodně zvláštní, to je obrat skoro jak v nějaký telenovele. Pro mě by třeba byla zajímavější otázka, jestli by vůbec bylo (kdybychom na to měli po fyzický stránce) pro lidi v nějakejch 80, 90 letech vůbec možný si takhle "po mladicku" znovu užívat, jestli by po celym tom životě, už s dospělejma dětma, možná vnukama, po životě strávenym ve vztazích a po tom, co se přece jenom mysl a psychika v porovnání s mladší verzí sebe sama nevyhnutelně změnila, jestli by vůbec člověk měl náladu/chuť/žaludek chtít se takhle bavit i s vědomím všech těch už prožitejch životních radostí a bolestí. Možná jo, nepozchybňuju to, jsem ale přesvědčenej, že by to nebylo tak jednoduchý nebo jednoznačný - protože mládí člověk prožije jen jednou (myšleno i mentálně). Ale i kdybych měl pravdu, samozřejmě se to nevylučuje s chováním postav načrtnutym seriálem - jasně že i v životě je spousta lidí, co ani v 80 letech nevěděj, co chtěj a nejsou vyzrálí, tak proč by o nich nemoh bejt seriál?... A možná to chápu moc úzkoprse - je mi jasný, že ten kontrast byl i mezi Yorkie a Kelly (jedna si užívá, protože jí to bylo upíráno, a druhá proto, že se loučí), ale prostě to na mě nepůsobilo tak přesvědčivě, aby to pro mě byl jeden z nejlepších dílů vůbec, jako to je očividně pro většinu (nejen místní, ale i na imdb).

Fuj, tenhle díl mě totálně rozebral. Rozerval. Zničil. Ještě několik dní po něm se to ve mně mlelo, motalo se mi to v hlavě a vůbec mi z toho nebylo hezky. A nejděsivější a nejmrazivější na tom je, že tohle se určitě už dělo i děje - mám teda vlastně já sám vůbec zameteno před vlastnim prahem? Protože ono už možná včera bylo pozdě na něco takovýhodle myslet... (POZOR, TROLEJ) Ten příběh se odvíjí pomalu a postupně, začíná to hrozně hezky, všechno vypadá úplně normálně a bezproblémově, a postupně to začně nabejvat úplně paralyzující hloubky a šířky a vejšky, jako takový monstrum z těch nejhorších nočních můr, co schovaný někde v ustupující mlze začne postupně nabejvat na tvaru, a každou další chvilkou je to horší a děsivější a člověk už dávno ví, že to skončí strašlivě, ale ono to přesto pořád nepřestává a pořád se to zhoršuje... A tahle postupná změna se děje, aniž by se vlastně nějak výrazně změnil styl vyprávění nebo pojetí. A tu mojí úzkost ještě umocňuje to dilema, kdo je vlastně vinnej víc - ten, kdo někoho vydírá v rámci (jím definovanýho(!)) vyššího principu mravního, nebo ten, kdo si třeba občas objedná kurvu? Dá se to vůbec říct, a má se to vůbec porovnávat? A můžu se vůbec určit do role, která o tom může rozhodnout? Nepochybný ale je, že svět JE plnej lidí, který na sebe tyhle role bere a brát bude, takže jediná obrana proti tomu je asi nedělat věci, který by mi zničily život, kdyby se o nich moje okolí dozvědělo - minimálně to nenechat na těchhle samozvanejch soudcích. Ono to asi je tak trochu očividný a samozřejmý pravidlo, internet nás ale bohužel staví do úplně jinejch pozic, aniž bysme si často uvědomovali, že tam vlastně už dávno jsme. Samozřejmě je otázkou, jestli to následný společensko/rodinný stigma ("to je ten, co si objednává kurvy/co chodí do bordelu/co rasisiticky vtipkuje") je odpovídajícím trestem za prohřešky viníků, nebo jestli díl týhle lidský destrukce nejde i za mírou společenskýho pokrytectví (nějaký tajemství má každej, a je jednouchý se tvářit, že se to týká jen těch druhejch-těch, na který se přišlo). To samozřejmě nijak nesnižuje očividně zvrácenou a opovrženíhodnou pedo-úchylku hlavního hrdiny, která se naplno potvrdí až v posledních minutách filmu, a jejíž děsivost a hrůzostrašnost asi nebude zpochybňovat nikdo. Jakkoli šokující a vlastně mrazivý zjištění to pro mě bylo (dyť on sám byl ještě vlastně dítě!), tak až vlastně díky tomu se nakonec ukáže, že celej ten řetězec vydíranejch "obětí" s různou mírou "závažnosti" prohřešků (teda podle měřítek vyděračů) byl vystavěnej jen díky Kennymu a jeho finálnímu sokovi v tom posledním boji na život a na smrt, že celý to bylo zkonstruovaný jako trest pro ty nejzvrhlejší, nejodsouzeníhodnější a nejhorší úchyly. Ti ostatní jen dělali mezičlánky, byť i o nich to vyděrači nakonec všechno zveřejnili - byli "jen" částma toho obludnýho smrtícího totemu, na jehož vrchol byl posazenej až Kenny s tim jemu podobnym. Pro tyhle dvě "hlavní postavy" řetězce ale přijde (kromě samotnýho zvěřejnění) ještě další trest, a to takovej, kterej jim podle vyděračů náleží - trest absolutní, po kterym nastane smrt buď fyzická (pro toho slabšího) nebo společenská (pro toho, co souboj přežije): Za prvý mu na kontě kromě pedofilie přibude navíc ještě vražda, a za druhý to společenský zdiskreditování je v podstatě doživotní, natož třeba v kruhu rodiny (to kdyby třeba oficiální trest ve vězení nakonec náhodou nebyl nijak fatální). Příběh teda končí totální destrukcí (vztahovou, psychickou, společenskou, fyzickou - vodevr) na všech úrovních, a to i u lidí nebo dokonce dětí, do kterejch by to člověk třeba nikdy neřek - dyť on na začátku tý holčičce tak hezky přines tu zapomenutou hračku... Tak je to ale asi dycky, co. Při závěrečnym rozhovoru, kdy zoufalej Kenny v panice řiká, že se jen kouknul na pár fotek, tam se mi chtělo brečet. Protože dneska je doba, kdy se na nějaký takový fotky dá podívat až moc snadno - bez toho, aniž by člověk musel tušit, co vlastně dělá nebo kam to vede (jasně, pedofilie je přece jenom ještě pořád někde jinde a v žádnym případě to nijak neobhajuju ani nezlehčuju). Jo - a hercům (předevšim Kennymu a jeho nucenýmu parťákovi/řidičovi), těm patří absolutorium. Naprosto; to, co předvedli, bylo nic než ryzí a autentický zoufalství.

Rozpad osobnosti ve virtuální realitě virtuální reality virtuální reality? Aaaaa, paráda, to fakt můžu! Další vybroušená pecka, která po skvělym průběhu naplno udeří až v samotnym závěru - dějově a scénáristicky mimořádně promyšlenej díl bez výraznejch mezer, kterej bych typově zařadil hned vedle speciálu White Christmas, nebo možná i samotnýho Nolanova Inception. Jasně, je to točený hororově a celej ten koncept efektním scénám a zvratům tak trochu nahrává (strašidelnej dům vytvořenej na míru podle zákazníkovy osobnosti, zapsání se jako tester do pochybný společnosti dělající pochybný věci a pochybný pokusy s virtuálníma realitama), to ale nic nemění na tom, že to je natočený skvěle: kamera, střih, budování příběhu a jeho uvěřitelnost.. ale i atmosféra, tématika nebo vykreslení postav. Přiznávám, jsem bábovka, takže ve strašidelnym domě jsem se často radši koukal někam trochu vedle televize nebo rovnou do země, to jsem měl upřímně řečeno celkem nahnáno, ale ten konec jsem pak už jenom zhltnul s otevřenou pusou. Super, jen tak dál - za mě zatim jeden z nejlepších dílů BM vůbec.

Už u úvodních titulků jsem si blahem chrochtal - ten rozjezd byl fantastickej, jen to pak trochu ztratilo tempo tou zbytečně vážnou a zbytečně dlouhou retrospektivou; přece jenom se tim podle mě mohli zabývat mnohem míň, aspoň by zbylo víc času a prostoru na akce podobný právě třeba tý úvodní. A jasně, občas to bylo až moc snažící se o nějakou nářezovou hlášku, a občas byly ty frky trochu slabší nebo až moc puberťácký, ale jinak to byla jízda parádní - a jako kino zážitek naprosto skvělý. A nakonec jsme si i cestou z kina řikali, že kdekoliv jinde by podobnej náklad vtípků prcičkovskýho ražení byl spíš trapnej nebo prostě nevtipnej (viz třeba film Paul), zrovna tady, u Deadpoola nebo prostě Wada-Raynoldse, člověk ale prostě nějak věřil, že podobný hovado docela klidně může někde existovat, takže to nijak strojeně ani rušivě nepůsobilo. Jen škoda, že jsme si blbci nepočkali na ty potitulkový přídavky...

Trojka už neni jenom blbá, otravná a zbytečná jako dvojka; je už jenom přehnaná. Na lady Botox se sice kouká strašně a veškerý detailní záběry působěj, jak kdyby je někdo neuměle vyretušoval ve Photoshopu (a třeba i jo - po těch všech jejích plastikách to ale už nikdo nerozezná a upřímně řečeno, vzhledem k tomu, jak nechutně zdeformovaná je dneska v reálu, tak je vůbec s podivem, že si je s Bridget z jedničky aspoň v tomhle filmu ještě vůbec podobná - za to maskérům všechna čest), jinak ale to hlavní herecký trio ještě s Firthem a Dempseym funguje prostě dobře. A Emma Thompson v roli s ničim se neseroucí gyndoložky je taky naprosto výborná a na to, že jde jen o vedlejší a podpůrnou postavu, tak v tom filmu byla celkem výrazně viditelná. Sympatická byla i vzpomínka na Daniela Cleavera (jak poprvý v kostele, tak potom novinová zmínka na konci), jehož prostřední jméno Vivian může směle konkurovat Chandlerovýmu Murielovi. Celkově je to ale taková až typická romatická komedie, která má sice zázemí v už vybudovaný značce, jinak ale podle mě ničim zvláštnim významná neni; třeba je podle mě škoda, jak spousta scén, který by mohly bejt skvělý, tak byly zabitý tim, že byly moc dlouhý nebo vyhnaný do nesmyslnýho a přehnanýho extrému (scéna s nošenim Bridget do porodnice) - výsledkem potom je, že způlky je tam dobrej nápad, ale z druhý je ten dojem zkaženej něčim prvoplánovym nebo zbytečnym. Film je to příjemnej a po dvojce rozhodně mile překvapil, 86% to ale samozřejmě ani omylem neodpovídá - jednička je jednoznačně (aspoň podle mě) o třídu jinde.

Jasně, ten vizuál i všechny ty koncepčně-vizuální nápady s deformacema času atd. jsou pěkný a zajímavý, to ne že ne, ale film jsem viděl doma a ne v kině. Vzhledem k tomu, jak moc to někteří opěvujou, tak si řikám, jestli bych neřikal něco jinýho, kdybych na tom v kině byl, ale ono i kdyby jo, tak by to nejspíš bylo jen kvůli tomu vizuálu, a jen ten zase ze špatnýho filmu dobrej neudělá. Mě tam všeho přišlo prostě moc: Moc snahy o gagy, moc efektů, přílišný soustředění na úžasnost Cumberbatche, moc překombinovanej děj, moc mystiky, moc křečovitá snaha o nadhled... a přišlo mi to tak moc rádoby efektní, tak moc šroubovaný a splácaný dohromady, že mě to vlastně vůbec nechytlo a proto ve výsledku ani moc nebavilo; naopak mě jak děj, tak jednání jednotlivejch postav spíš rozčilovalo. Neřikám o tom, že to nějakej odpad - pořád tam je dost fajn věcí (právě ten vizuál, scéna s Thorem a pivem nebo dialog s Mikkelsenem, závěrečná časová smyčka - to byl pro mě asi nejlepší moment filmu...), ale jedna z nejslabších marvelovek je to (aspoň teda pro mě) rozhodně.

Americkej válečnej film se všema klišé a dílčíma stereotypama, který člověk u americkýho válečnýho hollywoodu může čekat (hodný Amíci vs. zlí nepřátelé, náprava zprvu nepřátelskýho kolegy...). Nechci to nijak hanit, to vůbec, ale docela jsem překvapenej celkem jednotně pěnou ódou většiny mejch oblíbenejch - mně to teda tak výrazně dobrý nepřišlo. Čim je film (aspoň pro mě) opravdu zajímavej, to je ta "životopisná" linka, totiž to popisování Dossova charakteru a hlavně jeho skutků, ne triky (často jen na efekt) nebo "realistická" syrovost, která na mě spíš než autenticky působila hlavně efektně a filmově (profesionální provedení efektů a skvělou kameru nijak nezpochybňuju, jen to má podle mě i se všema těma svejma bullet-time scénama prostě blíž epickýmu blockbusteru než válečný realitě /a že jsem hodně válek zažil, já vim, no/). Nepopírám, že ryzost Dossova charakteru, věrnost a humánní síla jeho víry se mi občas pokoušela vehnat slzy do očí, zas takovej cynik nejsem, ale patos z toho crčel teda až do pláče, a to mi trochu vadí - jakkoli je skvělý o takovejchhle morálních ikonách točit filmy. WTF moments: Vrcholem tý za vlasy přitažený heroický "filmovosti" byla scéna, kdy tam Doss na nějakym plátně namotanym na pušce veze přes rozmbombardovaný kráterový peklo svýho seržanta s prostřílenejma nohama, kterej v sedě a za jízdy pohodově kosí zlý japončíky za sebou. To bylo roztomilý. Ale zase, kde jinde člověk potká ve válečnym filmu skvěle hrající Vince Vaughna s Hugo Weavingem?

Po druhym zhlídnutí zvedám na čtyři a zpětně tak nějak nechápu, co mi původně vadilo na tom prvnim díle. Je, pravda, trochu rozjížděcí, ale slabší než ostatní mi nepřijde. Seriál obecně má spoustu(!) skvělejch nápadů a spoustu skvělejch momentů, mohem víc vtípků dobrejch než těch trapnejch a celkově je to prostě sranda, kterou ale pro mě srážej moc přehrávaný a málo přesvědčivý role předevšim Hejla a Chromýho (Žáčka a Vančury). Oproti nim jsou ale tradičně skvělí Novotný, Plodková, Myšička, ale i Hána. Často se mi vybavovala Prušinovskýho Čtvrtá hvězda, ze který jsem byl podobně nadšenej. "Pro příští školní rok jsou vynaloženy prostředky pro zateplení plášťů školních budov a oken, revitalizaci hřišť, pilotovaný let do vesmíru, nákup přezůvek a křídy." "Neni důležitý vyhrát, ale zúčastnit se. A my Češi jsme holt dobrý v zúčastňování." - kromě podobnejch hlášek a spousty povedenjch gagů je tam obdivuhodná spousta nápadů, který se povedly mimořádně: vesmírná loď v šasi tatrovácký tramvaje včetně zvonku, madel, cvakačů na lístky a tlačítek u dveří; logo mise, kostýmy Blanky Matragi, Zemanovsko-Putinovská matrjoška, ragistrační pokladna na lodi, kosmickej hák a kosmický laso ze švihadla, lunární modul/chrudimskej výtah a hlavně ta repríza Televarieté, která (k mýmu údivu) jen dokazuje, že i ČT je schopná si ze sebe dělat prdel! Postavy jsou dobře zvolený archetypy nám všem známejch Čechů - remcal, lenoch, dobrosrdečnej naivka, podnikatel tunelář, politik chameleon, asistent dělající špinavou práci..., ale přesto jsou všichni vlastně tak nějak sympatický. A i to je asi ten náš českej postoj - dokud nejde o život, tak si z toho pojďme dělat prdel. A když o život pude, tak si jí vlastně dělejme pořád, a třeba u toho dokonce přijdeme na to, že jsme se omylem zachovali hrdinsky... Seriál má atmosféru, má hlavu a patu, má takovej ten svůj charakteristickej punc - není to slepenec scének, gagů nebo skečů tak, jak scénáristovi podle zadání nebo snad invence přišly pod ruku. Seriál ví, co chce řikat, a to taky bezskrupulózně řiká - a zbytečně to nenatahuje, takže umí skončit po sympatickech šesti dílech bez toho, aniž by se z toho musela začít stávat beztvará a plytká kejda. Dnešní společensko-politickou situaci v ČR s nadsázkou a vtipně paroduje, aniž by se bál vzít si na paškál konkrétní politiky a jejich praktiky, EU, Zemana nebo dokonce Čínu nebo Rusko, takže konzistentní zůstává i v tomhle - žádná nemístná politická korektnost se naštěstí nekoná. Za Kosmo patři Bladýnskýmu i ČT velkej palec nahoru. Jen tak dál!