Amarcord_1

90% - V souvislosti s tímto filmem si představím jediné slovo: Idylka. Menzel, spolu se svým dvorním skladatelem Šustem, dokonale ztvárnil svět, ve kterém se vše točí okolo pivovaru, či ještě lépe, okolo šťastného manželství neobyčejně inspirativní paní sládkové s dobráckým a pracovitým sládkem. Je to svět, jehož každý okamžik je „velmi poetický“. Je to svět, ve kterém je největší katastrofou poněkud hlučný sládkův bratr Pepin, bez kterého by tu však byla skoro nuda… Je to svět, do kterého divák na těch pár okamžiků rád emigruje, aby se vrátil coby naivní a vždy usměvavý občan, kterého nikdo nebere vážně.

75% - Upřímně řečeno nevím, jestli se tady Burton snažil navodit atmosféru okolo „slavného“ režiséra tím, že použil pár jeho „fíglů“, ale tento film jsem mu zkrátka nezbaštil. Vše při tom začalo slibně. Po teatrální ouvertuře skvělý začátek s parádním úvodním záběrem, a s velmi působivou hudbou Howarda Shorea. Film začínal splňovat má vysoká očekávání. Pak ale nastalo časté opakování téhož. Jak dějově, tak i hudebně. Logika citací Labutího jezera mi rozhodně ušla (viz diskuze). Díky různým nepřesvědčivým elementům scénáře na mě Johnny Depp po čase začal působit jako parodie sebe sama, a já přestal rozumět smyslu existence tohoto filmu. Nehodnotím tento film kriticky proto, že bych neměl rád transvestity, či holywoodské „legendy“. Ed Wood mě prostě kromě svých Burtonovsko-atmosferických triků, či Bélových strhujících monologů s náhle rozšířeným hudebním podbarvením prakticky ničím nezaujal. Na film se krásně dívá, stojí za shlédnutí, ale kdybych nebyl býval od něj tolik čekal, byl bych býval nebyl tak zklamán…Proto "jen" 4* ;o)

95% - Již začátek (nejdelší titulková sekvence v historii filmu) dává tušit, že teď nás čeká něco extra. Zesílené zvuky, záběry na detail v kombinaci s panoramatem, pak Harmonika, hláška o nesouhlasícím počtu koní, PIF PAF PIF…PAF!!! A jedééém! Tenkrát na západě je po všech stránkách vybroušeným klenotem. Nejslavnější opus skladatele Morriconeho… Je zde vidět, že hudba byla hotová dřív, než se film začal točit. Každá ze čtyř hlavních postav má vlastní hudební motiv, který herci znali, a výrazově se mu přiblížili. Na hudbu také dokonale reaguje kamera, což je nejmarkantnější při příjezdu Jill, kdy záběr při nástupu smyčců přechází na panorama krásného westernového města. Však nejen hudbou živ jest člověk, ticho zde má také co říci. A to moc! Dost by mě zajímala ta původní nekonečně dlouhá verze (z níž nám zbyla jen záhadná čerstvá jizva na Harmonikově tváři), kterou Leonemu nedovolili. Film je sice dlouhý, má pomalý styl vyprávění, ale ona statická energie, kterou se autorům povedlo vytvořit vám při troše štěstí (jak chcete…) dává zapomenout na čas. Once Upon A Time In The West je hypnotický tanec se smrtí v zábavné, dech beroucí podobě, který si můžete vychutnat znovu a znovu!

84% - Opět... Opět Bergmanovské moudro, opět výtečná studie postav, opět skvělé výkony čtyř autorových dvorních hereckých hvězd, opět Nykvistovy úžasné záběry, opět absence hudby s výjimkou v pozadí znějícího Bacha, opět opět opět... Kdyby to byl můj první Bergman, asi by plný počet tomuto filmu neunikl. Takto jsem bohužel místy cítil svou vlastní ironii, vždy, když nějaká postava opakovaně pronáší dlouhý a chytrý monolog, jakoby přebírala Nobelovu cenu... Passion je rozhodně skvělý film, ale fanouška Bergmana překvapí pouze interaktivními hereckými zpovědmi a magickými kontrasty v podobě Anniných snů... Když to tak po sobě čtu, je mi fakt líto, že jsem tu pátou hvězdu nedal. Měnit to ale nebudu!

90% - Hypnóza. Za pár minut vás Špáta provede krásami naší vlasti. Od přírody do měst, od lidí nejrůznějších zájmových a sociálních skupin po zvířata... Při sledování 777 vteřin nad Československem cítím především krásnou nostalgii, protože všechny záběry v kombinaci s podivnou Hapkovou hudbou působí velmi upřímně a čistě, a člověk se nad touto idylou rád dojme.

75% - Poněkud krátká óda na osobu Gustava Mahlera, jehož hudbu měl Špáta tak rád. Obsahuje záběry ze zkoušek České filharmonie s Václavem Neumannem, ukázky zvláštností v partiturách, miniportrét Kaliště u Humpolce, skladatelova rodiště... Vše s milými rozhovory, a hlavně s očividným zájmem přiblížit divákovi velmi emotivní hudbu o lidech a citech... Pátou hvězdičku nemůžu dát, protože bych chtěl víc než jen pár minut!!!!

85% - Jan Špáta měl obrovskou schopnost zachycovat lidi takové, jací jsou. Upřímnost, čistota, zajímavost, jednoduchost, tradice, láska... To jsou imprese, které jsem si odnesl z jeho dokumentu o zemi, ve které jsem sice byl a odnesl si trochu jiné zkušenosti, ale vem to ďas! Po citové stránce jasných pět hvězd! Na Špátu nedám dopustit...

70% - Cha cha... Určitě se tu najde pár paranoiků, kteří si mé vysoké hodnocení vyloží jako podporu komunistické propagandy 50. let. Dobře jim tak... Já tento film ale vnímám jako parádní ukázku toho, jak ona propaganda fungovala, a jak sem tam dodnes stále funguje ve zdánlivě jiných formách. Řemeslně skvěle natočené, herecky výborně ztvárněné, a plno malých symbolů, jako moucha zavřená ve vypité imperialistově sklenici a propuštěna uvědomělým ing. Prokopem, si získalo mé vysoké hodnocení s naprostou suverenitou. Nejsem tak mainstreamový, abych zde psal o účelovosti celého filmu, jež je naprosto evidentní. Krásná sonda do našich dějin o tom, co všechno přední českoslovenětí umělci museli točit, aby se vyhnuli nepohodě. Takové sondy prozradí víc, než mnohé vkusu a svědomí dnešního diváka poplatné bláboly ;o)

95% - Měl jsem ohledně tohoto filmu veliké štěstí. Viděl jsem ho v Německu v kině na projekci s atmosferickou a vkusnou živou hudbou. Byl to velký zážitek. Proto je mé hodnocení určitě trochu zkresleno dojmem, který ve mně onen večer zanechal. Některé kvality jsou však nezpochybnitelné. Ztísněnost vyvolávající design kulis a interiérů, divadelní maskování (zejména Cesare mi svým vzezřením vyvolával asociace na jisté postavy filmů Tima Burtona…), a především samotná Caligariho postava. Tento němý film se mi líbil mnohem víc, než srovnatelný Nosferatu, patrně pro jeho větší umělecké ambice. Vřele doporučuji!

80% - Tady mi asi něco uniklo… Tak skvělá výtvarná stránka, tak hezké Kamenovy hudební variace na píseň Brazil, tak skvělí herci… Chtěl bych hodnotit výš, ale nejde to. Možná, až se podívám na Brazil podruhé, budu moci své hodnocení upravit. Teď jsou mé dojmy takové, že jde o nádherný fantaskní film, který se ale zejména v druhé půlce stane podivně roztahaný, a divák marně čeká na nový impuls ve vyprávění. Pořád se sice něco děje, člověk stále má co obdivovat, ale nemohu se zbavit dojmu, že je celý film svým napětím tak trochu na jedno brdo. Samotný závěr je sice třešničkou na dortu, ale když ten dort jíte přes dvě hodiny, třešnička vás jen těžko dojme.