Amarcord_1

75% - Výborný western, kterému jsem odpustil nepříliš přesvědčivé jednání postav i nezajímavou hudbu. Všechny ostatní stránky jsou totiž skvostné. Herecké výkony od Crowa s Balem až po skvělého Bena Fostera byly první liga, příběh měl hlavu, patu, a hlavně myšlenku. Skutečnost, že byla během filmu (a především v závěru) ona hlava a pata načrtnuta příliš kubisticky, připravila tento jinak nevídaně působivý film o mé největší sympatie. Stále se ale jednalo o výborný zážitek, který dokazuje, že western stále žije.

90% - Tato krásná pohádka se sladkými hereckými výkony mě vždy potěší. V ten laskavý svět, který je u filmů "pro pamětníky" tak často označován za naivní, je přece čas od času nutné věřit!

99% - Tempo, dynamika, atmosféra, nápad, přesvědčivost, a hlavně šmrnc. L.A.Confidential jsem viděl již třikrát, a vždy si ho rád dám znova. Důvody jsem již naznačil. Když k tomu přičtu ještě fenomenální originální hudbu Jerryho Goldsmithe s pro něj typickými trubkovými sóly, a výsledek umocním nevídaným hereckým koncertem plným výrazových kontrastů, vychází mi z toho můj asi nejoblíbenější krimi - thriller. Příjemné počty...

40% - Jako parodie příliš upracované, a jako komedie příliš infantilní. Tato podívaná potěší nejvíc ty diváky, co si jsou schopni užít roztomilou romantiku výstředního vztahu dvou hlavních postav na kýčovitě růžovém retro pozadí New Yorku 60.let, aniž by je rušila nepovedená zápletka, nevkusné náladové zvraty, nepřesvědčivost postav, a lacině užitá hudba. Dlouhá, a na první přečtení nesrozumitelná věta... Nic lepšího tu ale nevymyslím. Jedna hvězda za McGregora, a druhá za kombinované záběry telefonních hovorů, kde jsem selhal uhádnout zamýšlenou cílovou věkovou skupinu adresátů :o)

70% - Svérázně natočená reklama na jednu značku mobilních telefonů ;o)

75% - Film s klasickou zápletkou: Dvě hlavní postavy, jež stojí na opačných stranách zákona. Skvěle natočen, skvěle zahrán, vkusně podán, hudebně i dynamicky však poněkud nudný... Po Americkém gangsterovi jsem měl skutečně smíšené pocity. Určitá tíha, kterou tento film působí na své diváky (především díky dlouhé minutáži a absenci jakýchkoli kontrastů a překvapivých momentů), vyústí v předem očekávaný závěr, kdy dojde k osobnímu střetnutí hlavních postav. Vycházeje z informace, že byl film točen podle skutečné události, dospěl jsem k závěru, že se v podstatě jedná o jakýsi luxusní hraný dokument alla „Ten dělal to a ten zas tohle, a všichni dohromady udělali moc.“ :o)

97% - Sandálový film bez jakékoli příměsi náboženství. Nemám vzdělání na úvahy o věrnosti historických postav, a možná i proto je pro mě Spartakus z toho nejlepšího, co jsem kdy v tomto žánru viděl. Úžasně vystavěný, i přes svou délku po celou dobu velmi poutavý. Výborná hudba Alexe Northa umocňuje zážitek ze skvostných hereckých výkonů. U bojových scén, interiérů, i exteriérů jsem žasnul, u milostných scén jsem se dojímal. Permanentně zde něco obdivuji. Co bych měl chtít víc?

88% - Tři vydařené volné adaptace strašidelných povídek Edgara A. Poa. Metzengerstein Rogera Vadima je především hypnotický koncert dvou sourozenců Fondových a jednoho démonického koně. Divák si užije jak strašidelnou atmosféru plnou pocitu viny za cizí utrpení, tak nádherné jezdecké scény. William Wilson (r. Louis Malle) je zoufalý muž, který stále prchá před svým dvojníkem. Ten ho pronásleduje všude po světě, objevuje se nečekaně, a hatí jeho zlé skutky. V hlavní roli exceluje Alain Delon. Toby Dammit je dynamická podívaná plná typického felliniovského "detailního chaosu". Slavný anglický herec (Terence Stamp) přijíždí di Itálie natočit film. Je pronásledován démonem převtěleného do dívky s míčem, propadá drogám a alkoholu, a únik se mu nabídne v novém Ferrari... Typický Fellini, typická hudba Nina Roty, typicky geniální.

90% - Hodnotím tak trochu naslepo. Ale četl jsem knížku, a v Divadle v Dlouhé jsem na tomto představení byl. Je svěží, vtipné, nápadité, a dobře se vyrovnalo s nelehkou úlohou transformování geniálního charakteristického Pratchettova humoru v divadelní počin.

85% - Kdo viděl Blbce k večeři a miloval Pignonovy telefonické scény, zde podobná scéna trvá celý film. Jen s podstatně jiným druhem humoru. Suchým, krutým, a často zdánlivě definitivním. Ačkoli se režisér tváří, jako že hraje s otevřenými kartami a čas od času osobně oznamuje, co si teď komedie žádá (a co nás tudíž nemine), vždy překvapí zajímavou pointou, či logickým zvratem. U tohoto filmu jsem si také často vzpomněl na intelektuálně dramatického Bergmana a jeho občasné promluvy herců o svých postavách v Náruživosti. Byla to narážka? "Kdo je tady ředitel" je krásný komorní úlet, který vás po celou svou milosrdnou minutáž bude dobře bavit.