Amarcord_1

80% - Gladiátora nelze posuzovat jako historický film. Je to poctivý kostýmový akčňák s prvky dramatu o velmi jednoduchém ději. Svými třema hlavními myšlenkami (pomsta, posmrtný život, a dav milující někoho, kdo zabíjí všechny kolem sebe, aby sám nezemřel) mě celkem zaujal, a po technické stránce nemám filmu moc co vytknout. Jeho atmosféra na mě fungovala, a v kině jsem se při kombinaci skvělých zvuků s Zimmerovou hudbou velmi dobře bavil. Skvělý Russel Crowe vysekal ze mě jednu hvězdu navíc... Gladiátor je oddechovka, která může urazit historiky, pobavit akcechtivé, a dojmout naivní. Občas jsem tak naivní... ;o)

25% -Vím, že jsem na tento film svým hodnocením asi zbytečně přísný, ale Pupendo mě jako diváka uráží. Je z něj cítit snaha léčit národní mindrák z komunismu. Nemám rád ani politiky, ani umělce, kteří z tohoto mindráku dodnes těží. Primitivní humor, když je na adresu někoho, komu scénárista nalepí na čelo slovo "soudruh", přestává být primitivním, že? Další film přeplněný hláškami, které si právem získaly mou jednu hvězdičku. Až podobné filmy přestanou být jen o hláškách, a budou se více zabývat fakty, v kině se nikdo ani neusměje... Ale my se přece chceme smát, ne?

60% - Jediní X-lidi, které jsem viděl. Jedničku neznám, ale dvojka se zdála mít nezávislý příběh. Za moc nestál, proto jsem byl zklamán. Již použití Mozartova Dies irae z Rekviem při úvodním "atentátu" na prezidenta USA mi přišlo jako pěst na oko, a podobních úderů jsem se po dějové stránce dočkal i později. Situaci zde však zachraňují vizuální efekty, zvuk, a herci. Oddechovka na jedno shlédnutí - to jsou pro mne X-Men 2.

65% - Mistrně natočený a zahraný film, jež mě bohužel vůbec ničím neoslovil... Jeho hudbu považuji za sice slušnou, ale nevkusnou vůči prostředí, ve kterém se děj odehrává. Těžko se rozepisovat o filmu, ze kterého mi v paměti zůstalo jen pár zabijáckých scén. Z historicky-politického hlediska jsem možná alergický na vykreslování násilnických dějin USA, jimiž se toho často tolik omlouvá. Může to být jedním z důvodů, proč jsem měl po celou dobu filmu pocit, že jsem takových filmů viděl už mraky, a že tohle je jen vybroušený kámen, který se ale mému vkusu nikdy nestane drahokamem.

95% - Krásný film o tom, do jaké míry je naše vlastní představa světa ovlivnitelná médii. Rok vzniku filmu napoví, že se film neinspiroval aférou Clinton / Lewinski, ale že tomu klidně moho být i naopak. Nestydím se přiznat, že tento film změnil můj přístup ke zprávám i k reklamám (i těm, které se jako reklamy netváří). Kdokoli namítne, že je ten film trochu ad absurdum, ale já na něm kromě trochu uspěchaného konce nic tak nereálného nevidím. Naivní? Průhledné? Jen proto, že Hoffmanovi s De Nirem od začátku vidíte do karet... Wag the Dog je film, který pobaví i po několikátém shlédnutí a jeho myšlenky (není to jen o mediální manipulaci) jsou, a budou stále více aktuální.

13% - Tento způsob dělání filmu zdá se mi býti poněkud nešťastným... Jedna hvězdička z nostalgie, protože Treata Williamse mám navěky zapsaného jako Bergera z Formanových Vlasů. Jeho angažmá ve filmech, jako Venomous považuji za katastrofu. Hadí stisk je po všech myslitelných stránkách (imho včetně překladu názvu) hloupý, nekvalitní, a zbytečný film. Sledovat ho není ztrátou času pouze v případě, že se rádi bavíte na cizí účet ;o)

60% - Zde platí totéž, co jsem napsal o prvním díle. Truhla mrtvého muže s ničím extra novým nepřišla. Film má dva hlavní klady: První klad je nádherná animace postav Flying Dutchmana, druhým je opět výkon Johnnyho Deppa. Zápory? Jednání postav je přihlouplé a nepřesvědčivé, Hansu Zimmerovi evidentně došly hudební nápady a konec mi vyrazil dech, protože jsem už chtěl mít ode všeho pokoj. Když jsem se snažil vysvětlit přátelům, proč jsem se za celý film usmál asi jen dvakrát, přiznal jsem, že většinu vtipných situací jsem již okoukal v dětství při velmi starých počítačových adventurách o Opičím ostrově s Gaybrushem Threepwoodem, a ve filmu jsem je předvídal... Berte proto můj názor jako zaujatý ;o)

20% - Tak... Autorům se podařilo dosáhnout jedné hvězdičky za opticky barevný film. Teď si však položme otázku: "Muselo to být?"

60% - Tady se vyprávělo o Juliovi Caesarovi tak snaživě (kostýmy, dialogy, herci...), až se zapomnělo na nějakou tu myšlenku. Námět by jich umožňoval celou řadu, ale ono nic... Jediný pocit, či poselství, co jsem si z dvoudílného filmu odnesl byl strašný vztek, když jsem na konci v titulcích neviděl ani jednoho ze skladatelů hudby, která byla nejen vykrádána, ale i citována. Za zmínku stojí především titulní song "Maximus", který je školáckým OPISEM nádherné druhé věty Beethovenovy sedmé symfonie. Hanba vám, vy novodobí kopisté!!! ;o)

99% - První dojem -naprostá magie. Protože jsem tehdy při filmu začal horečnatě přemýšlet o jeho zajímavém tématu, a "co, kdyby se to stalo mně", uniklo mi mnoho detailů. Na podruhé jsem si to užil mnohem víc. Tarkovský zde vtváří dva fascinující kontrasty: Sci-fi dovnitř vesmíru, a sci-fi dovnitř člověka a jeho mysli. V čem jsou si tyto žánry blízké vám hned bude jasné. Velká pastva pro oči (nenapodobitelný režisérův rukopis... voda...), uši (zejména neuvěřitelné mluvící zvuky místo hudby), a duši... (ono mentální sci-fi..).