Amarcord_1

60% - Woody zde smíchal dohromady několik svých předchozích filmů se svými kabaretními talk-show vystoupeními a podbarvil celek líbivou, až kýčovitou hudbou romantických mistrů... Co k tomu říct... Komedie, u které se zasmějete, ale znalci Allenovy tvorby zažijou spíše nostalgickou exkurzi do autorovy minulosti s několika málo překvapivými momenty.

85% - Poslední věta filmu by se dala ironicky dát do souvislosti s více, než tříhodinovou délkou tohoto díla. Konec legrace… Zelená míle je velice působivá podívaná s ohromujícími hereckými výkony, pěknou atmosferickou hudbou Thomase Newmana, a režisér Darabont prostě umí dělat emotivně silné filmy. Na pět hvězdiček tento krásný film nedosáhl z jediného důvodu: Konec nezvládl vysoko nasazenou laťku. Měl překvapivě bagatelizující a jednoduchou pointu. Uznávám, že se může jednat o vadu Kingovy předlohy, kterou jsem nečetl, ale scénář je holt součást filmu. Po celý film mi totiž vrtaly hlavou zajímavé otázky spojené s dějem a hlavními postavami, a místo toho, aby mi jeho konec dal prostor nad nimi přemýšlet, pokusil se mi na ně odpovědět kýčem.

75% - Mistrovsky natočená mozaika jednotlivých hudebně tanečních výstupů. Saurovo Flamenco u mě ale nezabodovalo tolik, jako Tango, protože zde neexistuje nic jako kontrast. Parádní hudba (např. Paco de Lucia) se nese příliš dlouho v jednom duchu, a zejména při dlouhých lamentech, které mají všechny podobný průběh, jsem se začal „trochu“ nudit. Saura totiž točí tak, že se skutečně nelze „úplně“ nudit. Jeho mistrovství se záběry, se světlem a stínem, se siluetami tanečníků, a s načasováním jednotlivých vstupů… to vše vytváří pomyslný dlouhý, elegantní, a napínavý pohyb paže, zatímco nohy vyklepávají divoké rytmy na parket. Kdo miluje flamenco, neměl by si tento film nechat ujít. Kdo ho nemiluje, má zde možnost si ho zamilovat.

90% - Hypnotický film. Fascinující předloha, výborný scénář, mistrovská kamera s bohatou paletou kontrastů, ideální tempo vyprávění… Řemeslně je film Capote zkrátka první jakost. Philip Seymour Hoffman dokázal skrz svůj ohromný talent, charisma, a body-language přenést na diváka vše, co nemohlo být vyjádřeno slovy. Ani já to zde nedokážu, tak aspoň upozorňuji na film, který byste si neměli nechat ujít! Deset procent strhávám jenom kvůli hudbě Mychaela Danny. Kdo zná slavné Fratres od Arvö Pärta, jistě mi dá za pravdu, že se v tomto případě jednalo o nepříliš nápaditou kopii s nádechem Newmanovy American Beauty. Kdyby ta hudba ale byla opravdu nešťastná, a nehodila se k celkové atmosféře, strhl bych mnohem víc… Takže tuto kritiku berte jenom jako z nouze ctnost ;o)

25% - Napínavý thriller s překvapivou pointou. To byla velmi očividná ambice tohoto filmu… Jak ale praví klasik, „nikdo se nikdy neproslavil tím, že něco velkého plánoval“. Možná je se mnou něco v nepořádku, ale tento film byl pro mě od začátku do konce nuda k zbláznění. Člověk jenom vidí, o co tvůrcům šlo… Vyvolat atmosféru strachu a nejistoty, postupně odhalovat vztahy mezi postavami, a občas to proložit nějakou poctivou „lekačkou“. Nedařilo se ani omylem. Žádná atmosféra, hlavní hrdinové mi byli ukradení, takže jsem se o ně nebál. Hudba nestojí za řeč… Pobaveně jsem sledoval i příšerné role obou policistů, jejichž jednání bylo opravdu velmi zkratovité. Takže jediné, co na Saw jsem schopen ocenit, je odvaha pustit se do tak půvabně naivního závěru, který rozhodně překvapí, ale jestli v pozitivním, nebo negativním smyslu slova, to nechám na vašem posouzení. V mém případě se jednalo o velmi děravou náplast na z nudy vzniknuvší krvácející ránu, a podobně bych byl překvapen, kdyby na závěrečnou scénu přišel Norman Bates a zatroubil večerku.

55% - Teplej StarTrek a praštěný Star Wars… Film, ve kterém rozhodně je čemu se smát, a co obdivovat. Především po technické stránce zasluhuje respekt. Jak vizuální efekty, tak práce s hudebními klišé jsou na vysoké úrovni. Allerdings… Těžiště humoru se zde nachází v infantilní mimice a přiteplené řeči, ať už zvukem (v německém originále neuvěřitelnými přízvuky, jimž jsem často nerozuměl, a nebyl jsem sám…), nebo obsahově. A to překvapivě brzy omrzí. Film dle mého názoru skýtal prostor pro mnohem více legrace i v jiných kategoriích. Traumschiff Surprise: Periode I je v mých očích slušná komedie, jež ale zdaleka nevyužila svůj vlastní potenciál. Bully Herbig v ní pouze roztáhl svůj sketch na celovečerní film, a oděl ho do hávu luxusního sci-fi. Bohužel, z onoho hávu si nedělá legraci tak často, jako ze Špukyho věčně růžových extravagancí, a to je hlavní důvod, proč jsem byl brzy znuděn, a tudíž zklamán.

90% - Casablanca má jednu příšernou vadu. Je legendární. Technicky to sice vada není, ale díky své popularitě si tento film vysloužil citace v jiných filmech, a já jsem díky tomu znal konec Casablanky ještě dřív, než jsem měl tu čest celý film shlédnout. No a asi pouze díky tomu hodnotím pouze devadesáti procenty. Tenhle film je prostě fantazie. Je přitažlivý pro oči, pro uši, pro mozek, a nejedno srdce při něm zaplesá… Hudba Maxe Steinera je perfektní ukázkou krásného hudebního podbarvení se schopností okamžité změny nálady, a jeho hrátky s motivy státních hymen také pobaví. Casablanku zkrátka musíte vidět!!! Z výše popsaných důvodů nedoporučuji před jejím shlédnutím vidět následující filmy (nejedná se o úplný seznam): Woody Allen: Play it again, Sam, Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour, a epizoda Holoship z Červeného trpaslíka.

40% - Sice jsem také jedním z Cohenových fandů (i když dávám přednost Alimu G), ale dělat ze show MTV celovečerní film je infantilnost a opakování historických omylů. Film Borat v podstatě nemá co říct. Je to další obvyklá show, jen tak dlouhá, že se v ní vyskytuje zbytečně mnoho hluchých míst. Proč se kvůli filmové verzi tohoto toaletnímu humoru strhl takový humbuk je jasné…pro peníze. Povedlo se. Tečka.

85% - Při tomto filmu se v mé schizofrenní hlavě rvaly o slovo následující teze: Suchá akademická frakce mozku praví: Tento film je dějově překombinován. Chybí v něm souvislosti, nemá hlavní myšlenku, v jeho závěru se nelogicky mísí reálno s ireálnem, a jeho hudba je až trapně podobná té ze Samarie. Emotivní, rádoby umělecká frakce na to: Ticho tam! Ticho všude! Chceme vnímat plnými doušky to krásné ticho! Zbytek mého mozku, ve kterém emotivní frakce během výměny názorů provedla menší puč pak pobídl mou ruku, aby jemně podrbala lebku v té části, kde údajně sídlí ta suchá akademická část a byl pokoj. Pět hvězd za nádherné ticho, za hypnotizující, plochý film s pozoruhodnými hereckými výkony. Mohlo být hůř ;o)

85% - Amanti je především fascinujícím hereckým dvojkoncertem Dunawayové a Mastroianniho. Jejich přesvědčivost je zkrátka dokonalá. Dějově se jedná o smutnou, ale zároveň romantickou záležitost. Hlavní téma jak lze strávit čekání na nevyhnutelné je velmi citlivě prokládáno nádherami přírody a nostalgická hudba nás udržuje po celý film ve zvláštním pohodlném napětí. Pokud bych měl něco vytknout, tak snad jen to, že otevřený konec filmu mi přišel trochu alibistický. Nicméně, pointa v autě žádnému divákovi neujde, a i já se s ní nakonec spokojil. Místo pro lásku je nádherný, svižný a lehce srozumitelný film, který potvrzuje vysokou úroveň svých tvůrců. Carpe Diem, dokud žijem ;o)