Haniczka

Inspirativní kongenialita.

Důstojný nástupce Menšíkových ptáků...

Nesl spoluvinu na dalších obětech včetně sedmi mrtvých. Lhal o tom, že je součástí skupiny. Nevzpomněl v dopisech na své příbuzné. Oficiální důvody jeho činu jsou velmi pofidérní. Film tato fakta zamlčuje. Naopak JP nazírá centristickým pohledem, kolem něco se všechno točí - tak to skutečně býti nemohlo. Byl to spíš nenápadný tichý a místy asi dost nepříjemný člověk, vzhledem k jeho diskutérské urputnosti. Film je pohádkou se špatným koncem. A pohádky se špatným koncem nejsou dobré.

V takrovského podání se nejedná jen o příběh chlapce ve Vlastenecké válce typu Práče. Tarkovskij přináší přinejmenším další dvě vrstvy k tématu života a smrti včetně religiozity a otázek po duchu doby. Trochu mi film zkazila poslední scéna (spoiler) kde jakoby náhodou nalézají složku s Ivanem. Skoro se mi chce věřit, že to tam Tarkovskij nechtěl dát, ale musel. Film by byl bez toho lepší.

Zcelené dílo všech předchozích Tarkovského filmů. Alexandrovi omívá ruce Marie, mater dolorosa. Hry s barvami, zešednutí, zbarvení, Bachova hudba, přechody přes vodu, Rublevovy ikony, skrytá liturgie a vrcholem všeho - famózní finální scéna, kde Alexander musí učinit obět nejvyšší za to, že odvrátil to, co se možná ani nestalo. Stalo se to? Co je vlastně skutečné? Spalující oheň a jeden zdánlivý bláznivý herec filosof Alexander Myškin z Dostojevského románu, který se nedokáže povznést nad pozemský svět až nakonec všechno kolem sebe zničí.

Italská renesance padá jako temný oblak na ruského básníka, který je již unaven tou vší krásou, přestože se nedokáže vrátit zpátky na východ do Ruska a nepatří ani sem ani na západ. Film končí famózní scénou přenášení svíce a vrcholí v gotickém chrámu západní Evropy, ve kterém je umístěna veškerá jeho ruská duše, rodný dům, u kterého ale už nestojí anděl. Východ končí ve spalujícím ohni symbolicky tou svící, západ v něm končí skutečně sebeupálením nepochopeného zřece. Snad nejvíce nepochopený film, který jsem doufám pochopila.

Vrstevnatý příběh symbolické holubice, která rozevírá prostor duší jednoho chlapce na jedné straně a dívky na druhé. Příznačné horizontály a famózní vertiály filmu dávají punc kongeniality kamery Čuříka a režie Vláčila. Čuřík později uplatňuje podobnou poetiku vertikál a horizontál v Kachyňově Čekání na déšť.

Zoufale depresivní film o nezajímavých lidech, kteří nedokážou řešit ani ty nejmenší problémy svých životů. Jestli takhle někdo opravu žije, potěš koště.

Podobenství jako fík, co má říz. Aronofsky se začíná lehce blížit Tarkovského škole.

Pro všechny fajnšmekry konspirátory a pro ty, kteří nevěří, že pyramidy tesali měděnými nástroji egypťani 2 tisíce let pnl -povinnost. Pro všechny, kteří vidí souvislosti s pásem Orion, pro ty, kteří si myslí, že sfinga měla lví hlavu a civilizace, která toto všechno tvořila, byla mnohem vyspělejší a starší, než si oficiálně myslíme. Atlantidě zdar!