Mikeel

Fantastická zvířata v podstatě nemají jeden konzistentní děj a snaha o provázanost s Harry Potterem působí trochu šroubovaně. Když se od těchto aspektů však odkloníme, jedná se o povedený a hravý fantasy film se sympatickými postavami. Je ale jasné, že se touhle nevinnou zábavou s humornými prvky pouze připravila živná půda pro další čtyři pokračování, která se pravděpodobně budou už mnohem více soustředit na samotné dobře známé postavy a boj dobra se zlem. Jsem si tedy jist, že ta ojedinělá potterovská atmosféra, kterou mně osobně trochu narušovaly kulisy New Yorku, ještě dorazí v plné parádě.

Z traileru i všemožných článků se zdálo, že King Cobra bude kontroverzní a šokující film. Ale není ani jedním, marketing to jednou zas solidně přehnal. Milostné scény (pokud se to tak dá u filmu z porno prostředí nazvat) se drží poměrně okoukaného a ničím nepřekvapivého či pobuřujícího standardu, samotná zápletka je sice poutavá, ale film jí podává až moc zkratkovitě. Občas je tedy těžší vysledovat motivaci pro chování postav. Zachraňuje to sympatická stopáž, během níž se nemá divák možnost nudit, a také dobře vybrané obsazení.

Trojka Bridget Jones není v první řadě žádným dílem do počtu. I když Renée už není potrhlá boubelka (ale jen potrhlá), překonává film veškerá očekávání a i své dva předchůdce - minimálně dvojku určitě. Jak je u Britů zvykem, servírují vtipy s nadhledem, inteligencí a neoblomnou ironií a vůbec bych se nebál říct, že třetí Bridget Jones je nejlepší komedií letošního roku a nejspíš i celé dekády. Ke konci servíruje i trochu tradiční, avšak nepřislazené romantiky a stále si zachovává takový ten autentický pocit „může se to stát i vám.“

Dívka ve vlaku nestojí na nijak zvlášť neotřelé předloze, ale spíš na skvělém a citlivě vybraném hereckém obsazení. Filmu také pomáhá značné zesvižnění příběhu, který byl v knize místy už trochu otravný, stejně jako postavy a jejich místy nelogické chování. Jistými nelogičnostmi disponuje sice i film, ale za to ho jen těžko lze vinit, když vychází z předem nalinkovaného příběhu. Emily Blunt odehrála jednu ze svých nejlepších rolí a ostatní jí zdárně sekundovaly. Film měl také oproti knize mnohem více hmatatelný psychologický podklad, nebo to přinejmenším jen lépe vyznělo.

Nejsnesitelnější z Cohenových filmů, stále však těžká trapárna, jejíž humor se zákládá doslova a do písmene na sr*čkách. Tomuhle by se masy řechtaly nejspíš v hlubokém středověku, v 21. století mi to přijde těžce mimo a nechápu, že se do podobných věcí investují peníze. Nevadí mi poklesklý a fekální humor, ale nic se nemá přehánět a Cohen v mých očích i nadále drží prvenství v nejotřesnějším filmovém aktérovi všech dob.

Tak, jak mě seriál nadchnul, tak mě závěrečný film zklamal. Ukončení dějových linek bylo hrozně zkratkovité, tak nějak bez emocí a oproti tomu, na co jsme byli zvyklí, málo uvěřitelné. Na jednu stranu to tvůrcům nejde zas tak moc vyčítat. To, že byl seriál nucen skončit, mu velmi uškodilo a natočit plnohodnotný závěr nebyl nijak lehký úkol. I tak bylo očividné, že se Looking snaží o definitivní tečku a jakýsi pomyslný happyend, což je to poslední, co bych očekával. Ano, stále tu jsou hodnotné a pravdivé myšlenky, scénář se stále přimyká k autenticitě životních situací a na obsazení se stále sympaticky kouká. Problém spíš vidím v tom, že dějově nedošlo ve filmu - a v návaznosti na seriál - k žádnému posunu, což je škoda. Hledání to nevyšlo nyní, tak snad to jinému žánrově podobnému titulu vyjde příště.

Kultovní věci jsou ošemetná záležitost, protože tradičně rozdělují populaci na skalní fanoušky a pak na ty, kterým je to úplně ukradený. A mě Star Wars jsou úplně ukradený. Z novější trilogie jsem viděl sice vše, ale z té původní jen první epizodu. Dějově mě totiž Hvězdné války absolutně ničím neoslovují. Jsou mi ukradené osudy Luka, Hana, Leii nebo Obi-Wana. Jediné, čím mě tak tahle sága může zaujmout je vizuální stránka a nějaký - snad mi to bůh odpustí - obecnější a hollywoodštější scénář, který bude přístupný i těm, kteří jsou kultem Star Wars nepolíbeni. A Síla se probouzí je přesně takovým filmem. Vizuál, který je pro diváka druhé dekády 21. století poživatelný a dobrá akce, osekaná o scénaristické propady či libůstky, kterými byly předešlé filmy napěchované až k prasknutí. Ale pokud budou další pokračování Star Wars vypadat takto, vůbec nemám problém na ně jít do kina. Pravda, nic hlubšího to ve mě nezanechá a skalní fanoušci možná taky nebudou překypovat blahem, ale aspoň se nebudu nudit takovým brutálním způsobem, jako u všech předešlých epizod.

Ke Good Bye Lenin! jsem se dostal skrze úžasný Tiersenův soundtrack, který jsem poslouchal do zblbnutí, a tak jsem si řekl, že by bylo taky fajn se podívat na film. Námět je super, i když tempo příběhu by místy mohlo být svižnější a finální pointa výraznější - tahle nějak vyšuměla do prázdna a film zůstal bez pořádné tečky.

Neskutečně zábavný seriál, který upírskou tématiku zpracovává víc než důstojně. Pravda, úplně hlavní linka se točí kolem vztahu mezi upírem a člověkem - svou naivitou a prvky alá telenovela to občas dost smrdí Stmíváním, ale naštěstí to všechno zachraňuje opravdu dobrý scénář, zajímavé postavy a v neposlední řadě plno dekadentního sexu a potoků lidský i upíří krve. A i když se mi to ze začátku zdálo jako docela solidní kravina (chvíli totiž trvá než si na tón seriálu zvyknete), po první sérii mě to úplně semlelo a až do konce jsem se nedokázal odtrhnout.

Já nemám absolutně problém s pozitivně laděnýma filmama, kde jsou k sobě všichni až nepřirozeně milí, zdvořilí a laskaví. Vlastně jsem po dlouhé době takovou sluníčkovou injektáž potřeboval a zhruba do dvou třetin jsem si jí i užíval. Ale pak to začne bejt až moc přeslazený a je z toho jen uslzený patos a chlácholení a přehršel šroubovaných životních mouder. A to je škoda. Kdyby Stážista dokázal udržet všechny ty emoce na uzdě, byl by prostě milým filmem, který pohladí po duši. Jenže je spíš takovým dospělým pohádkovým kýčem.