HarlanWade

Myslím, že nikdy nepochopím, kde se v Kevinu Smithovi vezme tolik nápadů, že dokáže v tak krátkém časovém úseku vysypat na diváka tolik vtípků. Zejména ze začátku, jsem totiž naprosto nestíhal a jen se utápěl ve smíchu. Taky je zajímavé - jak už uvádí POMO - že Smith pomocí tisíců sprostých slov dokáže divákovi zprostředkovat neskutečně příjemný a ještě k tomu romanticky hodnotný zážitek.

Když jsem se zběžně koukal na trailer, nadšeně jsem si pokyvoval, jaká to bude pecka. Bohužel, realita - celý film - je přeci jenom trošku jiná. Právě ty výborné scény - scény, které mě nažhavily - byly totiž ve značné míře prokládány a natahovány větší či menší porcí nudy. Příběh není ničím, co už by tu několikrát nebylo - elegantní hra na kočku a na myš ve stylu scottova Amerického gangstera, ale kvalitami někde na úrovni nejnovější scorseseho Skryté identity. Snad nejvíc mě na filmu uchvátila lesní honička, která je v mých očích zpracována na takové úrovni, že by se nejen celý zbytek filmu, ale i všichni akční režiséři měli co učit. Z toho důvodu mě docela hodně mrzí, že právě na to, co Mann, jak už mnohokrát dokázal, ovládá nejlépe - akci - ve zbytku filmu poměrně dost kašle a vystačí si jenom s pár divnými přestřelkami, které vypadají jako v PC hře Mafia, nebo GTA a znějí jako ze Spielbergova Zachřante vojína Ryana a daleko více se soustředí na to, v čem zkrátka je a vždycky byl mistr Martin Scorsese - na divoce gangsterské slovní přestřelky. Každopádně si nemohu nijak výrazněji stěžovat, protože jsem s Johnem Dillingerem (nebo chcete-li, jako vždy dokonalým Johnnym Deppem) dvě hodiny cítil nadmíru příjemně u gangsterky, která je na povrchu luxusním a drahým předmětem vyšperkovaným známými hereckými jmény a uvnitř přinejmenším obstojným žánrovým přírůstkem, u kterého vám řemeslnné chyby bez problémů nahradí odvázanější pojetí.

Paráda. Přesně takhle si představuju Amadea v romanticky odlehčeném pojetí. Umělecké, vtipné, optimisticky naladěné. Pro Maddena mluví i fakt, že mě celou dobu bavil a na konci dojal i přesto, že se mu zrovna dvakrát nepovedl casting (Gwyneth Paltrow je mi odjakživa krajně nesympatická).

Geniální. Jiné slovo se snad ani nedá použít. Lovec jelenů vás nedorazí tak tísnivým válečným dopadem, jako coppolova Apokalypsa, nebo německá Ponorka. Má totiž daleko blíže k civilnímu dramatu, které má s válkou společné jen to, že právě ona vykreslila charaktery hrdinů tak, jak vykreslila a díky tomu jsme mohli celou dobu sledovat to, co jsme sledovali. Všemu navíc dopomáhá skutečnost, jak moc nevídaně šťastnou ruku měl Michael Cimino při výběru herců.

Celou dobu mě ani nenapadlo pomyslet na to, co v tomhle komentáři napíšu, protože jsem si jen příjemně vychutnával tenhle neskutečně krásný a pohodový příběh. Na mnoha místech úsměvné, až vtipné pojetí není vůbec na škodu. Jenom mě dost mrzí stopáž, kvůli které se film na mnoha místech stává už až příliš monotónním a občas krutě nezábavným. A jako jeden z menšiny, jsem na konci nebrečel a ani se mi brečet nechtělo...

Drsně gangsterského a zároveň úchylně vtipného efektu se dá evidentně dosáhnout i jinak, než pomocí jedné z pěti, neustále se opakujících hollywoodských šablon, trapných a předvídatelných hlášek, pozadí amerických mrakodrapů, téměř bez přestávky puštěných nesnesitelných odrhovaček, nejméně sedmi hereckých hvězd, desítek chladně natočených akčních honiček a hektolitrů krve. V Bruggách si s přehledem vystačí s originálním námětem, všehovšudy dvou anglických hereckých ikon, bezvadným scénářem, plným dokonalého anglického humoru a několika nemilosrdně procítěných fucků, malebným poklidným městečkem plným atraktivních památek, minimem hudebních vsuvek, jedinou jednou scénou, kdy se zkrvavená polomrtvola válí po pádu z věže na zemi a vyřkává svá poslední dojemná slůvka před smrtí a především nenápadně, zato ve výsledku naprosto působivě vygradovaným závěrem. Co se týče poklidných a přitom rafinovaně inteligentních pohodiček, angličani jsou stále o krok napřed. Mimoto - zatímco třeba Nula od Nuly pojde nebo Horší než smrt, byly nefalšované černohumorné nášupy, V Bruggách je vedle toho i docela silným osobním dramatem o skutečném přátelství, důležitých životních rozhodnutích a nepostradatelné cti, jehož konec (a zdaleka nejen ten), člověka donutí k zamyšlení.

Docela rychle to odsejpalo, ale to ještě ani zdaleka neznamená, že bych byl spokojen. Chicago je dalším úplně perfektním důkazem toho, že udělování oscarů je jen snůška subjektivních, takřka ničím nepodložených názorů o jejichž správnosti či nesprávnosti se v široké společnosti zkrátka a dobře vždycky bude horlivě debatovat. Chicago je ještě k tomu i ukázkou toho, jak může být parádně tvárná Catherine Zeta - Jones úplně nesmyslně upozaděna za sice roztomiloučkou, ale dramaticky mírně nepoužitelnou hvězdičkou jménem Renée Zewleger (další nesmyslná nominace). Režisér a scénárista na diváka zbrkle chrlí stovky žánrových nápadů a stylových vymožeností, navzdory tomu jsem se ale kupodivu místy nudil - a ještě k tomu nejvíce v pasážích, kterým vévodila právě ta vizuálně vyšperkovaná muzikálová čísla. Nevím, jak moc velký podíl má na tom fakt, že mi jazzové hitovky uplynulého století nic moc neříkají. Přiměřeně příjemná podívaná, ve které nebýt pánského zastoupení (naprosto excelující a možná dokoce životní Richard Gere a velice překvapivě sympaticky ambiciózní John. C. Reilly), asi sotva bych jí byl schopen dát tři hvězdičky. Dodávám, že to, co jsem teď napsal je pouze soupis mých subjektivních dojmů a za žádnou cenu nechci, aby ho někdo bral vážně. Ale jsem z toho jednoduše nehorázně rozčarován. Z té větší části kvůli obsahu, z té menší pak z toho, že rozhodování akademie je věc, která se v dnešním filmovém světě prostě nebere na lehkou váhu. Corleonova zajímavost "Film byl zařazen mezi "20 nejvíce přeceňovaných filmů všech dob" časopisem Premiere." můj názor jen stvrzuje. 50%: Šmitec.

Naprosto úchvatné! Miloš Forman měl celý život točit jen biografické snímky a Jim Carrey už by měl brát jen vážné role. Neskutečně jsem se nasmál a přesto se mi Muž na měsíci zažral hodně hluboko do srdce (zdaleka nejen díky poslední čtvrthodince).

Originálně lahůdková, efektivní a lehounce se nesoucí naháněná. Brilantně herecky zastoupené - výběr Javiera Bardema a Joshe Brolina byl jednoznačně trefou do černého. Rozhodně film, který jen zdůrazňuje to, co je pro filmy bratří Coenů typické - ani jedna scéna, která by nebyla v rámci dnešní filmařiny jedinečně unikátní záležitostí, u které netušíte co bude stát na jejím konci. Stejně dialogy plné situačních hlášek, které mě v pravidelných intervalech dostávaly. Jenže mám stále jednoduše pocit, že pokud se od Coenovic možností odečte ta filmově úplně nejvyšší vrstva, to co bývá u filmových děl tou třešničkou na dortu, vyjde tenhle film. A právě to je důvod, proč se No Country for Old Men nikdy nemůže stát kultem.

Nechápu rozhodování akademie. Zatímco Nouzový východ, který, přestože ani zdaleka ne dokonalý, mě emocionálně naprosto rozložil, zůstal během oscarového večera prakticky nepovšimnutý, dvouhodinové prázdné nic jménem Předčítač, které se mě nedotklo ani konečky prstů, bylo navrhnuto na nejlepší film jako by se nechumelilo. Slušný rozjezd, na který se dá především díky Kate Winslet, kterou sice nemusím, ale tady byla vážně perfektní, docela příjemně koukat (i když námět by možná fungoval lépe v čistě hollywoodské teenagerovské komedii). Pak se ale Stephen Daldry začne pokoušet o ohromně velký a dramaticky oslňující film - což se mu stává osudným. Není to totiž nic víc, než typicky a standartně nudná a otravná story o ničem, bez emocí, bez atmosféry. Jeden z filmů, které obrovskou filmovou úrodu roku 2008 vůbec nestvrzují - veliké zklamání.