Falcor

To jsme rádi, že jsme Češi. Jen se na nás podívejte, na naše "nejlepší", leč typické, vlastnosti. Učebnicová česká realistická tragikomedie.

Cimrmanovský humor - všem známý, leč neopakovatelný, inteligentní, bránici nebezpečný. Pár filmových ran konančům a době, kterou tak úspěšně mrvili, to již také leckdo nejednou viděl - většinou to o velké legraci nebylo. Ale vzájemná kombinace v Nejisté sezóně, to je jistota toho nejlepšího z obojího. A na své si přijdou i vyhranění fandové divadelní tvorby Smoljaka, Svěráka... Čepelky, Bruknera,.....

Šťavnaté sousto připravené Jakubiskem, které se přes dvě hoďky přežvykuje, převaluje se po všech chuťových pohárcích a vyplňuje celou hubu, mlaskání však nepřehluší ozvučení, jež zahlcuje slechy. Něco hutného, co jsem viděl v kině coby vysokoškolský studentík (mám dojem, že to šlo kvůli financování v ČR o rok dříve než na Slovensku) a při čem jsem měl pocit zadostiučinění, že jsem konečně viděl něco jako slovenský "velkofilm".

Naplněný chtíč postupného odpoutávání se od svázanosti lidského světa nudy k jemnému dráždění doteky čehosi pohádkového, slastnému ochutnávání a bažení se hlavními hrdiny, přes vzrušení nenasytné dušičky z nostalgického přesahu do dětských světů, až k rozlévající se citové rozkoši a extázi při dojemnému vyvrcholení, z něhož (většinou hodně vlhké) uvolnění odeznívá ještě dlouho, i přes pomoc uvolňujících stenů a vzlyků a osvobozujících vlnek slzavého moře nabažené slasti. - - - A nejlepší na tom je, že celý ten kouzelný vnitřní orgasmus máte bez práce. Stačí jen otevřít oči nádherným barevným obrázkům, naladit uši libé hudbě, nechat se unášet (a nakonec unést) oním světem fantazie. ... no co, dospěláci si to prostě dokáží vychutnat víc. A pak se aspoň mohou snažit nějak to okecat.

Hmm.... již si ani nepamatuji, kdy mě někdo pozval na večeři.... uf.

Někteří boháči jsou potvory a vůbec si ty peníze nezaslouží. To je přeci jasné, že. Když je tedy partička šaramantních podfukářů oblafne s elegantní grácií tak, že chudák napálený "hejl" neví, kde mu z toho hlava stojí, na policii nemůže a nechápe, jak se vše vlastně seběhlo, vůbec by to nemělo vadit. O to spíš, že divák se u inteligentního a svižného anglického seriálku náramně a duchaplně pobaví.

Pustina novodobého divokého západu protknutá nekonečnými americkými dálnicemi, na nich silná kára zběsile uhánějící vpřed v rukou závodníka - svobodomyslného rebela, s prsty jakoby přirostlými k volantu, s pohledem upřeným k horizontu či do zpětného zrcátka na majáčky policejních aut, v těle se rozpouštějící prášky proti únavě, diváci v kovbojských a šerifských kloboucích, sledující honičku v této dlouhé, osamělé, osudové a jedinečné road movie v zemi všech možností, z nichž největší je možnost uvíznout v poutech vyřvávaného a uměle vyživovaného pocitu svobody....Hlavní zbraně filmu: svobodné srdce hlavního hrdiny (nyní po letech i jeho jméno), burácení motoru, vůně nafty, nekonečné prérie a "všudybud" slepý dj a jeho adrenalinová hudba odeznívající flower generation, coby průvodce celého tohoto motorového vypjatého vzdoru.

Zavírané a otevírané dveře lidské duši toho, kdo nazatěžuje se hledáním kliky. Lyrická, však svojí prostotou bytí i tíživá, brána ke katarzi od umělých "smysluplných" nadstaveb čisté existenci lásky, života. Jasný? Ne? Tak se nechejte unášet na uklidňujících vlnkách jezerního mikrosvěta i dupejte zuřivě do jeho ostrého ledu, však zkuste nemyslet na věci před a po filmu, na všechny věcičky, vymyšlené zákonitosti a svazující dogmata, křehké nesmysly kolem nás, na nichž stavíme svoje životy.

Nehodnotím kvalitu zpracování seriálu o geniálním, leč věrohodném čtyřnohém blonďákovi, ale ... co jsem asi tak před těmi více jak dvaceti lety mohl v té bedně vidět? No, zeptal bych se současných capartů, ale ty mě s Gorem a s Japonským seriálem pošlou maximálně tak někam ...Pikaču....to jo. Avšak já a my všichni tady kolem dobře víme, že ... a vzpomínky zůstanou..... a ty hezké (pokud již nějaké takové někde v přehlcené mysli vyštracháme) si zaslouží vysoké hodnocení.

Sice to ve filmovém dění nemá co dělat, však jako názorné reálné obrázky z reálného socialismu povinnost pro všechny, kteří před padesáti lety ještě maximálně za sebou tahaly na provázku v rendlíku kamínky, ti bohatší kačera. (Znám rovněž z vyprávění starších rodinných příslušníků, za mého mládí již každá rodina užívala rendlík běžně pouze v kuchyni, samozřejmostí bylo již i normální nádobí a příbory - kovové, samozřejmě, plastové zatím ještě soudruzi z NDR nevymysleli.)