Recenze (195)
Nebe nad Berlínem (1987)
Film v němž svět je viděný anděly, ne lidmi, kde čas skoro neběží, protože nehraje žádnou roli, kde události kloužou jako křídla vzduchem při plachtění ve výškách, kde hranice mezi snem a skutečností se kamsi vytratila, kde důležité je jen to, co vychází zevnitř a kde pravdu vidí jen děti, protože v sobě ještě neušlapaly víru v anděly a zázraky. Velké dílo pane Wendersi.
V červenci (2000)
Nesmírně příjemná oddychovka, plná léta, podivných lidiček a nevyzpytatelného osudu. Třešničkou na dortu úžasná Christiane Paul, sice ne klasicky krásná, ale prozářená vnitřním pozitivním charismatem. Kvůli ní ta pátá hvězda, kterou jak koukám, tady zatím nikdo nedal :o).
Shoppen (2006)
Klobouk dolů před Němci, kteří si "jen tak" vysmrknou takovýhle filmeček - chytrý, svižný, vtipný, zajímavý. Ač jsem měl potíže s indentifikací některých holek (těch podobně vypadajících blondýn tam bylo přece jen trochu moc), neuberu ani hvězdu, protože - přesně jak říká tombac - nač se trmácet do Ameriky za málem kultovními Singles, když tady je něco podobného, pro mě dokonce lepšího. Neprávem pozapomenutý film.
Juno (2007)
Nečekal jsem nic a dostal jsem všechno - humor, napětí, údiv, dojetí, neotřelý příběh a senzační a mimořádně talentovanou Ellen Page k tomu. Úplně obyčejný film, v němž je všechno neobyčejně dobře a působivě poskládáno. Kam se hrabou všechny americké velkofilmy přecpané hvězdami na tenhle diamant vytažený jen tak z kapsy.
Svatba ve třech (2005)
Humor tam není skoro vůbec, vedlejší postavy jsou nesympatické (rodiče) nebo nevýrazné (kamarád ženicha), postavy nejednají moc logicky, ale co je to všechno platné, když Piper a Lena všechny tyhle nedostatky převálcujou silou rozjetýho T-34. Obě krásné a cool zvlášť, a spolu ještě mnohem krásnější - a jestli spolu nežijou i ve skutečnosti, jak jsem slyšel, tak je to velká chyba, protože ta vzájemná chemie z nich ve filmu úplně tryská. Pozor! Sledovat i po závěrečných titulcích, je tam ještě malý ale důležitý kousek filmu, o který jsem napoprvé přišel.
Baader Meinhof Komplex (2008)
A kdybych mohl dát sto hvězd, tak je dám, protože tohle byl velice silnej zážitek, pro mě zatím nejlepší film roku. Napínavý, svižný, myšlenkově a historicky velice závažný, dokumentárně přesný (skutečnosti odpovídá například i počet vystřelených nábojů při přestřelkách a teroristických akcích!) a přitom strhující. A hlavně podivuhodně nestranný a nikomu nenahrává: bylo to tak a tak, a ty si sám rozhodni, jestli to byli vrazi a magoři, nebo jestli jim o něco šlo. Byla snad kdysi léta, kdy jsme mohli na německou kinematografii pohlížet jako na velkovýrobce nosáčů v kožených kalhotách; dneska by se Němci na nás mohli dívat jako na partu zoufalých Troškařů. Dívej se, česká kinematografie, jak ti ujíždí evropský vlak, támhle mizí za zatáčkou.
Pán prstenů: Dvě věže (2002)
Drží to úroveň prvního dílu, což je nad všechny pochvaly a superlativy...
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)
Blbý na tom akorát je, že už nikdy neuvidíme nic lepšího...
Sedm statečných (1960)
Klasicky klasická klasika ze všech nejklasikovatější - nepřekonaný a dle mého soudu nikdy nepřekonatelný klenot svého žánru a jeden z nejlepších filmů historie vůbec. Viděl jsem to stokrát a když se dívám po stoprvé a Chris a Vin vlezou na pohřebák s mrtvých indiánem a rozjedou se nepřátelským městečkem ke hřbitovu, vždycky mi - tak jako stokrát předtím - přeběhne mráz po zádech a netrpělivě poposednu. A když to na konci "koupí" Brit a hodí naposledy svůj nůž... no ještě že jsem měl kapesník připravenej, jako stokrát předtím :o)
Manželé z roku II (1971)
Mám rád historii, mám rád romantiku a mám rád humor - a tohle všechno mistři kuchaři vkusně a s citem smíchali, opepřili to řádným dobrodružstvím, přichutili francouzskou elegancí a duchaplností, vyplnili krémem utřeným z překvapení, lesku a nádherné hudby a celé to korunovali stále čerstvým Belmondem, sladce štiplavou Marlene Jobert a tajemně sladkohořkou Laurou Antonelli. Co vzniklo? Žádný přeplácaný dort pejska a kočičky, ale prvotřídní zboží z nejlepší francouzské kuchyně. To můžu pořád a nikdy se nepřejí.