Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní
  • Drama

Recenze (102)

plakát

Suburra (2015) 

Jaký kolosální průšvih vznikne, jestliže se namíchá apokalyptický koktejl z touhy po moci a penězích, pocitu nedotknutelnosti, zbytnělých eg a přehnaných ambicí. Jako fanoušek gangsterského žánru a mafiánské atmosféry jsem si přišel na své, neboť Suburra kromě své napínavé propletenosti nabízí velmi uhrančivé střídající se filmové tempo, přičemž pomalinku rozněcuje nová a nová ohniska zápletek; nechá jedny lehce doutnat, aby je zase jiné nečekaně rozfoukal do parádního plamene - to vše zabalené v moderní "sorrentinovsko-italské" estetice obrazů Věčného města bez kladných hrdinů. Vytknout se dá snad jedině poněkud očekáváná vyústění, ale pakliže je 95 % filmu celkem hustý "divácký námrd", lze to lehce odpustit. Výrazně působí i rozličnost mafiánských charakterů, kde mohou hrát roli elegantní vyžehlená saka, ale taktéž nenápadní strýcové v bundě, nebo chuligánské tlupy feťáků či romských rodin, které naznaly, že tradiční výpalničina už je nebaví a rádi by si čuchly trochu větší hry, což v takovém případě znamená méně rukaviček, méně skrupulí a méně nonšalance. Asi bude pár dní trvat, než se budu chtít do Říma, či znovu do Itálie podívat, brrr.

plakát

Black Books - Mejdan (2004) (epizoda) 

Krásná tečka za geniálně vtipným a úžasným seriálem, který - to mě podržte - je už dvě desetiletí starý.

plakát

Il Boemo (2022) 

V podstatě celkem zajímavý film o geniálním skladateli stojícím na prahu dvou hudebních epoch, dá-li se to tak říct. I přes některé delší (ba operní!) scény drží diváka bdělého a zainteresovaného. Škoda jen té delší ohniskové vzdálenosti a snaha se až na výjimky vyhnout velkým byť retušovaným obrazům měst i interiérů, která mi subjektivně vzato degradovala historický životopisný "velkofilm" spíše na něco televizně-inscenačního, lehoulince provinčnějšího. Škoda také toho dějového oblouku, který od retrospektivního okamžiku samotného konce vypráví příběh pozvolného vzestupu a velmi málo se věnuje možná zajímavějšímu pádu. Chválím naopak plastičtější obraz aristokracie potácející se mezi dekadentními nafoukanými retardy a vzdělanou kulturní elitou.

plakát

Všechno bude (2018) 

Depresivní lehce tragikomická roadmovie s místy poměrně nehereckými výkony, bez kladných hrdinů, obalená takovou tou ušlechtilou nudou a hezkým omerzuovským vizuálem.

plakát

Atlas ptáků (2021) 

Někdo věří prodejcům hrnců za desetitisíce, někdo věří Babišovi, někdo sňatkovým podvodníkům, někdo rodině a prachům. Posledně jmenovaní jsou v tomto případě nejvíc a vlastně jediní "legit", takový autoritativní manažer v podání Miroslava Donutila je pak krásně zahraným archetypem. Film je i přes slabé hodnocení bezesporu dobře natočen, s estetickou kamerou a dobře a pomalu dávkovaným napětím. Jediné, čemu moc nerozumím, jsou poetické ptačí vložky s rolí vypravěče případně s hlásáním podivných klišé podobajícím se asijským moudrostem či trapným motivačním citátům, které zaznívají ve chvílích, které řeší spíše cosi materiálního a přízemního: peníze a seznam "okřídlených" žen.

plakát

Nechte zpívat Mišíka (2017) 

Šikovně vizuálně vyskládaný polohraný dokument o tom, proč si někdo může po právu zpívat: "Bejval sem dobrej... Fakt dobrej..."

plakát

Písně o lásce (2021) 

Film, který se nepáře se zápletkou a odpálí ji v prvních minutách - týpek Robert unešený ze zpěvu jedné servírky nemyslí na nic jiného a chce s ní spolupracovat... případně ji sbalit, ojet, to je ale celkem jedno. Já se jeho fascinaci tímto božským hlasem ovšem absolutně nedivím, je to hlas Justyny Święs, zpěvačky geniálních The Dumplings. Když jsem tento úkaz spatřil poprvé naživo na Colours of Ostrava, vznikla z toho láska, která trvá dodnes. I v tomto romanticky laděném filmu plném slaďoučkých cukrdlinek se rodí láska, a to značně komplikovaná. Protože hlavní hrdinka je komplikovaná. Vlastně divná. Někdy skoro na příslovečnou pěst. Zprvu chápu, že se introvertní člověk odmítá prostituovat před neznámými lidmi a že práská dveřmi. Nicméně, když se urazí už po sto dvacáté sedmé, přičemž se chudák Robert poníženě, leč upřímně jde po sto dvacáté sedmé omluvit, klepu si na čelo a protáčím panenkami. A ač se může zdát, že je film primárně o této složitém romantickém vztahu spojeném neodlučitelně s hudbou, důležité jsou i akcenty a témata uměleckých ambic, umělecké profese a rodinných vztahů. Parádně zobrazená je naprostá nesnesitelnost stárnoucí herecké superhvězdy, dosebezahleděného jájínka a otce Roberta, naprostá nesnesitelnost varšavské povrchní hipsterské smetánky a naprostá nesnesitelnost přemoudřelých a konvenčních nahrávacích společností, které dají peníze na umění, ale umění zkriplené za účelem dalšího výdělku. Obecně velmi zajímavý film střídající většinovou černobílou formu s barevným světem mobilních telefonů zabíjí hlavně kýčovitý konec.

plakát

Výmyk (2011) 

Robert Więckiewicz, tentokrát v roli frajírka a člověka hluboce přesvědčeného o svých správných konzervativních postupech v podnikání, který je ale zároveň pod tlakem rodinného očekávání a jiných názorů. Ve chvíli, kdy dojde k drsné, i když na můj vkus trochu nepravděpodobné, tragédii, hluboké napětí by se dalo krájet. Celou dobu člověk čeká jen na to, kdy se z hlavní postavy, Alfreda, stane polský John Wick a trochu to vykosí. Jenže o to tu primárně nejde, místo party grázlů a výrostků je největším nepřítelem rodina a vlastní svědomí.

plakát

Bílý potok (2021) 

Výborná a vtipná komedie o tom, co všechno se může nedorozuměním pokazit vlastně během dvou dnů. Nebohý Michał v podání skvělého Marcina Dorocińského, který myslí víceméně všechno dobře, ale potřebuje brát ohledy na pošahané nároky či postoje ostatních, takže sem tam musí jaksi "milosrdně" lhát, či se vykrucovat, je něco, co zasluhuje mou nejvyšší úroveň empatie. Jasně, některé scény jsou filmově přitažené za groteskní vlasy, ale to vůbec nevadí, když se člověk směje a v původním zřídle veškerého toho vtipného chaosu vidí jakousi autentičnost.

plakát

Hmyz (2018) 

Taková metahříčka, která bohužel ukazuje, že stárnoucí a nerudný mistr je možná lehce za zenitem. Celkem povedené nápady, animace, soundtrack, náznak myšlenek a herecké obsazení nedokáží zachránit celkovou vyprázdněnost a nudu.