jirijo

Instantní převařený vývar (téměř) bez špetky nadhledu, šarmu, (bondovské) atmosféry a elegance. Tvůrci rezignovali na (téměř) všechny bondovské atributy - protřepaného a nemíchaného martiny s vodkou se nedočkáme, úvodní titulky se těm klasickým ani neblíží a na "Bond, James Bond" zapomeňte... Snímek působí jako "artistní dovětek" k vynikajícímu Casinu Royale, a to asi proto, že jím je...Akce se vyznačuje neustálým pohybem kamery a pikosekundovými střihy, Marc Forster se chtěl evidentně přiblížit Paulu Greengrassovi (resp. Jasonovi Bournovi), ale evidentně zůstalo jen u přání, akce zůstala zmatená a nepřehledná. Padouch Mathieu Amalric je bezvýrazný až běda a ze všeho nejvíce působí jako učitel z nedělní školy. Olga Kurylenko bohužel nedostala prostor ani příležitost ukázat, kromě hezké tváře, nic ze svých dalších případných (nejen hereckých) předností. A David Arnold nevytáhl ze svého hudebního rukávu nic, co by stálo za zmínku. Co nám tedy zbývá? Samozřejmě skvělý Daniel Craig, který se většinu času nachází ve stavu permanentní nas...štvanosti a jen díky jeho nasazení a charismatu není tahle bondovka úplný průšvih. Což nic nemění na tom, že jeho "buldočí" pojetí Jamese Bonda je mému srdci mnohem vzdálenější, než elegantní nadhled Pierce Brosnana. Pevně doufám, že Quantum of Solace bylo pouze čestnou vyjímkou a příště se James Bond vrátí tam, kde ho máme nejraději.

Velmi příjemné překvapení. Jiří Strach znovu potvrdil svůj talent a podle scénáře Marka Epsteina natočil hezký a zároveň smutný snímek. Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý dostali prostor hodný svého hereckého umění a dokázali ho bezezbytku využít, aniž by sklouzli k jakékoli exhibici. Vedlejší postavy by si možná zasloužily o trochu více místa (např. Ivan Trojan & Lenka Vlasáková), ale to lze filmu snadno odpustit. Celkem zručně se filmu daří kombinovat humorné okamžiky s těmi smutnými, ba až krutými (vynikající scéna konkurzu) a v jeho jemně melancholických tónech lze zaslechnout ozvěny věčných pravd, které stojí za to si čas od času připomenout.

Milá a velmi příjemná komedie. Mohlo to skončit jako třetiřadá obskurní fraška, ovšem tvůrci dokázali na příběhu vynálezu vibrátoru velmi umně skloubit romantiku, komedii, krapet historie a činí tak s šarmem, sympaticky a vtipně, jak je Britům vlastní. Obsazení je navíc taktéž velmi sympatické - Hugh Dancy je mile roztržitý, Maggie Gyllenhaal nejde nepodlehnout, Jonathan Pryce je distingovaně přesný a sledovat Ruperta Everetta je čirým potěšením. Vrtěti ženou si neklade za cíl nic zásádního sdělit, chce "jen" pobavit a na rozdíl od mnoha jiných se mu to daří. A to není málo. Tak si ho...užijte :-)

Nekomplikovaně přímočará akční jízda ze "stáje" Luca Bessona, která se nezdržuje dějovými zvraty nebo podobnými nepotřebnými peripetiemi. Příběh je jednoduchý jako rána pěstí, kterých Liam Neeson rozdá nezpočet. Režisér Pierre Morel vsadil na jednu kartu a jede na doraz. Liam Neeson je ve své velké solové jízdě, při které se probíjí přes hordy (nejen) albánských šmejdů, snad možná až příliš neosobní a neprůstřelný. Ostaní postavy jsou buď zcela v pozadí (Famke Janssen, Xander Berkeley, Maggie Grace...) nebo jsou nemilosrdně odstraněny (všichni ostatní :-). Jako jednoduchý akční výplach zcela uspokojující.

Ouha, tak tohle bolelo. Tam, kde Guy Ritchie minule skončil, s plnou polní čile pokračuje podle klasického hesla prefabrikovaných hollywoodských dvojek - více, výše a rychleji. Ovšem více není vždy lépe, někdy je to jenom více...Ano, Robert Downey Jr. & Jude Law jedou stále na více než maximum a jejich chemie funguje výtečně, Ritchie seká jednu zpomalovačku za druhou (zejm. scéna úprku v lese je úchvatná), výprava se vytáhla, finále má (tentokrát) šťávu a Stephen Fry je vyloženě lahůdkový. Ale co je to všechno platné, když scénář je děravý jako pořádně vyzrálý ementál a my sledujeme sled jednou více/jednou méně zábavných epizod plných (často) samoúčelných vychytávek a rádobyefektních "cool" atrakcí, které neslouží příběhu a nikam nevedou. Když k tomu přičteme matného Jareda Harrise, trestuhodně nevyužitou Noomi Rapace (která to, jak víme, umí rozbalit, když ji někdo naštve...) a tentokráte jen uspokojivého Hanse Zimmera, výsledek je přinejmenším rozpačitý. A to je sakra škoda... Malá rada tvůrcům - na trojku najměte pořádné scénaristy, Guy Ritchie ať si jde natočit další gansterku (zjevně ji potřebuje) a snad to potřetí vyjde. Potenciál má tahle látka obrovský, ovšem tady je s ním mrháno takřka ukázkově...

Přijemně "starosvětská" romantická komedie, která sází na charisma zvolna stárnoucího Toma Hankse a zvolna mládnoucí Julie Robertsové. Tom Hanks to vzal od podlahy a kromě hlavní role si střihl i režii, produkci a scénář (společně s Niau Vardalos z Mojí tlusté řecké svatby, vzpomínáte? :-). Příběh je jednoduchý jako letmý ranní polibek a film plyne bez nějakých zásadnějších peripetíí až k očekávanému závěru. Je to milé, sympatické, i když chvílemi (ale opravdu jen chvílemi) se jemně vplížila i nuda...což je stav, na jaký nejste u filmů dua Hanks&Robertsová zvyklí...Tomu Hanksovi to jde rozhodně o hooooodně lépe před kamerou, než za ní. Ale jako začátek romantického večera ve dvou to není špatné :-)

Velký potenciál & rozporuplný výsledek. Peter Weir je bezpochyby vynikající režisér (čtyři nominace na Oscara jsou více než výmluvné...), ale tentokrát to prostě nějak úplně nevyšlo. Po slibném úvodu (i když samotný útěk z gulagu je "vynechán", škoda...) snímek upadne do jakési monotóní pololetargie, kdy se neustále zmenšující skupina uprchlíků lineárně posouvá dál a dál, bez nějakých skutečně vypjatých a dechberoucích scén nebo okamžiků hodných zapamatování. Film je navíc poněkud zmateně sestříhaný a nedokáže vtáhnout a skutečně strhnout. Což je skutečně škoda, když víme, jaké filmy již Peter Weir dokázal natočit...A dvakrát škoda je to i vzhledem k tomu, že jinak jde o vybroušené dílo, ať již herecky (neselhávající Ed Harris, výborný Colin Farell, zajimavý Jim Strugess) a technicky (výtečna hudba Burkharda Dallwitze, podmanivá kamera Russella Boyda, o výpravě nemluvě...). Jen zkrátka bohužel forma zvítězila nad obsahem... Protentokrát to Petru Weirovi odpusťme a těšme se na příště :-)

Je to bordel, ale alespoň je to zajímavý bordel. Jestliže byl režisér Stephen Sommers při režii (minimálně první) Mumie stižen zachvátem přechodné geniality, při Van Helsingovi ho zřejmě zachvátil přechodný stav šílenství. Do svého poněkud připálaného dortu narval snad skutečně všechno, co mu přišlo pod ruku. Výsledkem je maglajz, ve kterém nelze přehlédnout většinu času charismatického Hugha Jackmana, dobře stavěnou Kate Beckinsale, občas i vtipného David Wenhama, bombastickou hudbu Alan Silvestriho, většinu času trapného Draculu Richarda Roxburgha a potěšil i stylový černobílý úvod. S kapkou něčeho ostřejšího se dá tohle setkání bez problémů přežit a chvílemi se i bavit, ale...je to prostě bordel :-)

Předposlední film zkušeného veterána Alana J. Pakuly se vyznačuje poctivě budovanou atmosférou, postupně stoupajícím napětím a poněkud pomalejším tempem vyprávění. V adaptacích knih Johna Grishama patří podle mě k těm nejlepším. Denzel Washington nezklamal a předvádí svůj standradní (tedy standardně velmi dobrý) výkon a většinu času vyděšená a prchající Julia Roberts mu sekunduje více než zdatně. Menší rolí potěšil John Lithgow. Myslím, že John Grisham může být, stejně jako my, diváci, spokojený :-)

Bezpochyby důstojné zakončení kouzelnické ságy...technicky brilantní, hudebně skvostné, herecky na výši (musím vyzdvihnout Alana Rickamana, z jeho výkonu až mrazí...)...zkrátka profesionálně odvedené řemeslo. Přesto se vkrádá neodbytný pocit, že kdyby měl režii pod taktovkou někdo jiný, než zručný řemeselník (ale pořád "jen" řemselník) David Yates, mohl vzniknout kusanec filmové historie, jako třeba (minimálně třetí) Pán Prstenů...takhle tady máme "jen" precizní finále, kde všechno šlape na jedničku (možná až na epilog, který vyvolal v kině salvy smíchu :-) a po kterém mě přepadl pocit nostalgie, protože vše skončilo...díky, Harry :-)