jirijo

Úžasný film. Ridley Scott znovu dokazuje, že je stále špičkovým režisérem (pokud dostane špičkový scénář) - a tady ho dostal :-) Marťan je dokonalou ukázkou dobrodružství v duchu těch nejlepších hollywoodských tradic, které královsky baví. Vše v něm dokonale sedí, velmi svižně ubíhá, technicky šlape jako nejlepší švýcarské hodinky a Matt Damon je ve své one-man-show brilantní. Tenkráte není cílem nějaké hluboké poselství, cílem je "jen" pobavit a to se Marťanovi daří na výbornou.

Moc krásná pohádka. Kouzelná výprava, hezká hudba, sympatické postavy, propracovaná hudební čísla a vše hezky plynule spěje k nevyhnutelnému (= k 110 % happyendu :-). Emma Watson je roztomilá, Dan Stevens je možná sympatičtější jako zvíře, ale dá se to přežít :-), Luke Evans si pro sebe krade každou scénu, ve které se objeví a Kevin Kline si svého potrhlého taťku vyloženě užívá. Režisér Bill Condon tady zúročil zkušenosti (nejen) ze svých Dreamgirls a režíruje jistě a zručně. A závěrečné titulky jsou prostě kouzelné, stejně jako celý tenhle příjemný film :-)

Akční thriller s lehce artistními ambicemi, který je velkým sólem monumentálního Denzela Washingtona v jeho "trademarkové" roli dobráckého chlapíka od vedle, který ve správnou chvíli nekompromisně přitvrdí. Viděli jsme jej takhle v poslední době několikrát a Washington vybrousil tenhle part (takřka) k dokonalosti. Režisér Antoine Fuqua, který se s ním sešel již v Training Day, tady tvrdí muziku spíše v temnějších podtónech téhle drsné cesty za hlavou hada. Tempo je pomalejší, ale o to propracovanější vizuál snímek nabízí, se závěrečným efektním zúčtováním mezi regály hobby marketu :-) Velmi dobrou kreaci předvádí také záporák Marton Csokas, který je drsným soupeřem (a jeho dialog s Washigtonem v restauraci je vyloženě lahůdkový). A potěšilo cameo Billa Pullmana. Pro příznivce "starosvětské" akčně-dramatické podívané (ala Jack Reacher) jde velmi zdařilý počin.

Luxusní Wolverinův epilog. Hugh Jackman do toho dal zjevně úplně všechno, režisér James Mangold se překonává a v kontextu jeho filmografie nikdy nebyl lepší a totéž platí pro Marca Beltramiho, který svoji hudbou "na míru" hodně dopověděl. Houstnoucí osudová atmosféra jde ruku v ruce s westernovým oparem, občas vše prořízne suchá hláška či drsný vtípek a (povětšinou fyzická) akce je opravdu zdrcující. A na konci Vás dorazí Johny Cash a jeho The Man Comes Around. Berte všemi deseti. P.S. Hlavně, že je blízko vody...

Blair Witch: 20 let poté nepříliš umně lavíruje mezi pokračováním a remakem prvního dílu, aniž by se rozhodl, čím chce vlastně být. Na jedné straně rozvijí nové motivy - např. bratr Heather, na straně druhé však nepokrytě vykrádá vše, co v jedničce fungovalo - např. naháněnou v domě atd. Dále více akcentuje příklon až k velkému mysterióznu, což mu škodí - hrátky s časem, voodoo... Tvůrci navíc tlačí na pilu velmi okatě - něco jako seznámení s postavami neexistuje, téměř okamžitě s nimi šup do lesa, kde se ztratí a začne peklíčko... První díl nás týral stupňujícím se napětím a bezvýchodností až téměř k nepřežití - celý den jdeme, jsme pořád v lese, a dopr..., další noc, strašení, další den jdeme, jsme pořád v lese, a dopr..., další noc, větší strašení. Na to trojka zcela rezignuje a pálí na nás ze všech laufů skoro od začátku. Herci jsou velmi nevýrazní, až nesympatičtí. Zatímco v jedničce jsme se stali součástí partičky ztracených a o hrdiny jsme se báli, ve trojce to nehrozí - hrdinové jsou nám buřt. Tentokráte zahlédneme i něco z čarodějnice, ale ruku na srdce (a hlavu na špalek) - bylo to opravdu nutné? Nejvíce se přece bojíme toho, co nevidíme. Závěrečná cca půlhodinka, kdy nastane čarodějnické inferno a hrdinové dostávají nálož, vytáhla tuhle lesnickou báchorku do lehce kalných průměrných vod. Takže na skvělou jedničku se dívá za skutečně z dalekého odstupu a prakticky stejný "náskok" má před strašlivou dvojkou.

Nekompromisní a fernetická apokalyptická akční jízda. Starý bard George Miller nám naservíroval mistrovskou pecku plnou adrenalinu, neuvěřitelných akčních scén a ďábelského tempa, že by to stačilo na pět standardních blockbusterů a ještě by něco zbylo. Přesto, že scénář je zdánlivě jednoduchý (jede se z bodu A do bodu B, pak se to otočí a jede se zpátky), nenudíte se ani na vteřinu. Jen nevěřícně a blaženě zíráte, že v dnešní době si někdo troufne natočit "absolutní" akční biják a existuje někdo další, kdo mu na něj dá prašule a nezasahuje mu do něj. Klobouk dolů. Navzdory názvu není hlavní postavou Max (adekvátního) Toma Hardyho, nýbrž Furiosa (skvělé) Charlize Theron, jíž věříte každé unavené gesto. Je moc fajn, že se takovéhle filmy ještě pořád točí.

Keanu Reeves jako bůh pomsty aneb zabili jste mi pejska, tak tu máte za to. John Wick je nekomplikovaná akční jednohubka, kde je od začátku jasné, kdo s kým a proti komu (s jednou malou výjimkou). Film svoji strukturou silně připomíná videohru, kdy John Wick po úspěšném dokončení jednoho "levelu" (Wickův dům, noční klub, hotel, kostel, přístav) přejde do další "úrovně" až k finálnímu "bossovi". Keanu Reevesovi role sedí stejně dobře jako jeho obleky, Michael Nyqvist přidal další záporáckou kreaci (viz Mission: Impossible - Ghost Protocol), Adrianne Palicki potěší mužské oko a bylo fajn zase vidět Willema Dafoea. Akční scény jsou přehledné a dynamické, díkybohu bez současné "módní vlny" pikosekundových střihů a prostocviků kamery. Počet "headshotů" je na vysoce uspokojující úrovni, několikrát je dokonce "ohozena" i kamera :-) Proto zamrzí absence přece jen drobet propracovanějšího scénáře, resp. příběhu a občasné pokusy o "tíživou osudovost" (smrt manželky), které do videoherní krvavé vybíjené těžce nepasují.

Technicky a audiovizuálně naprosto skvělé, scenáristicky (a příběhově) slabé až odbyté. Tvůrci se (zcela zaslouženě) opájejí dokonalou vizuální stránkou, kterou se jim povedlo vytvořit, ovšem jaksi již nestihli dokonalou formu naplnit když ne dokonalým, tak alespoň dobrým obsahem. Jeff Bridges je ve všech svých verzích (mladší, starší, digitální, klaďas, padouch) pouze standardním Jeffem Bridgesem a nepřidává nic navíc. Garrett Hedlund je typickým "rebelským" teenagerem a Olivia Wilde je velmi sexy a umí se o sebe postarat. Příběh nemá tempo ani gradaci a je jen slabou ilustrací pro nablýskaný výlet do jiného světa. A to mě zkrátka k lepšímu než průměrnému filmovému zážitku nestačí.

Jason Bourne počtvrté (resp. popáté, záleží, jak to kdo počítá) aneb zahraj to znovu, Same. Zápletka a scénář jsou hodně vachrtlaté, holt Tony Gilroy chybí a je to vidět. Celý scénář je vlastně jen záminkou, proč hnát Bourna od jednoho efektního souboje a honičky ke druhé. Ovšem ty jsou zvládnuty na výbornou. Paul Grengrass je pořád machr, který to umí náramně roztočit a tempo je famózní. Od Athén, Berlín, Londýn až po Las Vegas. Matt Damon je stále naprosto přesvědčivý, Alicia Viklander je hodně nadějná a je na ní opravdu pěkný pohled, Vincent Cassel je efektně zavilý, Julie Styles i na malém prostoru potěší a její konec zamrzí, snad jen Tommy Lee Jones hodně polevil od těch časů, kdy naháněl Uprchlíka. Známý hudební motiv opět nechybí (John Powell nezklamal), stejně jako Moby. Jistě, hraje se tady se podle známých a provařených "not", kde tvůrci nepřicházejí s ničím novým, ovšem celé se to velepříjemně sleduje, poslouchá a bleskově to odsýpá. A když tady vidím v okolí zhusta dvě * a jedovaté sliny, tak půjdu na pět.

Rozmáchle epický, emocemi probublávající, skvěle ohudebněný (Hans Zimmer jako obvykle válí), herecky adekvátní (Henry Cavill skvělý, Russell Crowe & Kevin Costner stejně tak, Diane Lane přesná, jen Amy Adams poněkud mdlá), trikově ucházející, ale také podivně chladně odtažitý. Zack Snyder má režii pevně ve svých šikovných rukách a vše jistí nejeden tuze zkušení matador (Christopher Nolan). Ovšem flashbacky v první polovině filmu spíše škodí, místo uceleného hutného příběhu (jako na skvělém začátku na Kryptonu) snímek těká mezi jednotlivými časovými rovinami a kompaktnost tím značně trpí. Také ruční kamera v klidnějších scénách působí rušivě. Naproti tomu bombastická poslední hodinka, kdy se bortí mrakodrapy a demoluje se i vše ostatní, co ještě stojí, je famózní. Závěr jasně naznačuje, že s pokračováním se počítá, což je představa celkem přijemná.