Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 022)

plakát

Nymfomanka, část I. (2013) 

Zapomeňte na lásku. Dánský provokatér Lars von Trier vám ukáže opravdové porno. Minimálně to slibují propagační texty k očekávané Nymfomance. Příběh ženy, která v dialogu se starším mužem postupně odhaluje svůj pokroucený sexuální život, si ovšem nálepku porno nezaslouží. Vyjma dvou explicitních scén má film spíše nádech vztyčeného prostředníčku směrem prudérní společnosti. A hlavně jde o, jak bývá u Triera zvykem, velmi dobře napsaný film, s řadou památných scén, dialogů a vynikajících herců. Oproti Melancholii a Antikristovou tu dominuje i černý humor, jehož jednoznačným vrcholem je kratičká etuda s Umou Thurman. Rozdělení na dva díly mi nicméně přijde zbytečné, protože bych rád ten příběh "dojel" na jeden zátah. Ale chápu, že čtyřhodinový ukecaný film o "dvou rybářích" by byl na diváky asi trochu moc.

plakát

Hunger Games: Vražedná pomsta (2013) 

Dvojka Hunger Games je v mnoha ohledech vyzrálejší variací na svého předchůdce. Nabízí o třídu lepší režii, scénář i herecké výkony, představení totalitního režimu není jen útržkové, ale opravdu intenzivní (koho máte nenávidět, toho budete nenávidět) a Jennifer Lawrence se z "pouhé" sympaťandy přetavila v plnohodnotného tahouna, který má na to být vůdcem. Není to bez chyb (především romance s Galem z Okrsku 12 je pořád jaksi nadbytečná), ale filmu nechybí spád, emoce, výborně natočené scény a co je možná největší tvůrčí vítězství, má to skoro dvě a půl hodiny a přesto to nenudí! Nemám nejmenší důvod se na další díly netěšit. Vražedná pomsta je příslibem toho, že se bude na co dívat.

plakát

Muž v ohni (2004) 

Společně s Posledním skautem Tonyho mistrovské dílo. 90%...

plakát

Apokalypsa v Hollywoodu (2013) 

Buranská, ale zatraceně zábavná podívaná, kterou je třeba brát s extrémní porcí nadhledu. Ano, ne vždycky se herci trefí, ale většinu času není těžké se bavit s nimi, ať už nějakým tím klasičtějším gagem ("podej mi nůž"), nebo absurdním dialogem ("já tě postříkám!"). Body to má za nečekaně dobré využití katastrofické zápletky (v zásadě je to skutečně film o konci světa - potěšilo "Mad Max finále"), výborná camea a odvahu jít až na kost. Bavil jsem se možná víc, než by člověk měl, ale zrovna tuhle hereckou sestavu mám dobře nakoukanou. Malé plus za Michaela Ceru... ten si to dal jako král!

plakát

Carrie (2013) 

Nerad bych byl nepříjemnější, než je třeba. Tenhle film si totiž (navzdory nálepce "remake") hate nezaslouží. Herci fajn, Moretz na roli sice příliš hezká, ale v rámci možností se s ní poprala se ctí. Moore to (vzhledem k jednosměrnosti scénáře) uhrála nejlépe, jak to šlo. Ale co ten scénář a režie? Scénář přes kopírák (ne, aktualizace s mobilem to nezachrání) a režie stejně nenápaditá. Od Peirce bych čekal cokoli, jen ne to, že udělá podobně otrocký přepis, jako kdysi Gus Van Sant Psychem. Člověk by byl asi i smířlivější k takovému pohodlnému přístupu, kdyby bylo finále stejně syrové, jako u De Palmy. Jenže místo děsivého skoromonstra se Carrie ukáže být de facto spravedlivým andělem pomsty. No budiž. Aspoň jedna změna. Celek má nicméně docela tempo, nuda se dostavuje minimálně, zmínění herci dělají, co mohou a sem tam se filmu nedá upřít atmosféra. To mi ve výsledku dává neutrálních 50%. Navíc původní film už dnes zdaleka tolik netáhne (jeho jatka působí spíše jako roztomilé retro), takže nová verze jistý smysl má.

plakát

Muž z oceli (2013) 

První půle geniální. Tíživost osudu, nejasnost vlastních cílů, víra i beznaděj, všechno pěkně pospolu - ať už v současnosti nebo flashbacích. Úvod je přímo úchvatný. Druhá půle se bohužel zvrhne ve zbytečně divoký digitální bordel, kde se stane ze světa jedno velké smetiště, které semele téměř všechny silné trumfy předchozích minut. Být tam jen finální souboj se Zodem, byl bych spokojenější. Ta "jak katastrofický film s Godzillou" vložka mi ale přišla naprosto nadbytečná. Přes výhrady rozhodně povedený restart, který dává tušit, že by nás mohla čekat velká série. Už jenom proto, že Henry Cavill se konečně našel a samotný Superman nikdy neměl lepší filmové otce (a myslím nejen Crowea a Costnera, ale i Snydera a Nolana).

plakát

Plán útěku (2013) 

Jak málo stačí ke štěstí :) Scénář se nechytá ani na první sezónu Útěku z vězení a postupný vývoj má minimum utečeneckých vychytávek (Arnoldovo odvedení pozornosti nicméně vstoupí do dějin). Důležitý je nadhled, fakt, že pánové si to dávají s absolutní lehkostí, Vinnie Jones a James Caviezel dokonale plní záporné škatulky a režie tomu všemu dodává potřebnou dynamiku. Pokoj 1408 se mi od Håfströma líbil víc, ale tam měl režisér k ruce nápaditější scénář. Plán útěku je přímočařejší, než si téma zaslouží, ale všechny to TAK očividně baví, až se baví i divák. Tedy, za předpokladu, že jste na podobných filmech vyrostli a překousnete, že je to "jen" výcuc z výborné stalloneovky Tango a Cash. 70%.

plakát

Gravitace (2013) 

Dá se to lehce sestřelit pro jednoduchou zápletku, která si nebere za cíl nic většího, než předvést co nejintenzivnější survival story. Ale funguje to. Pokud se vám líbilo dějově podobně ploché, ale audiovizuálně strhující Sunshine, nebudete mít s Gravitací sebemenší problém - profilace postav je tu stejně matná a ani příběh není z nejzajímavějších. Naštěstí tu není žádný násilný žánrový přechod a co je nejlepší, Cuarón je opravdový mistr orientace v prostoru během akce. To, co předvádí během deště meteoritů, je jednoduše strhující a hodné zařazení do přednášek filmových škol. A emoce? Já se naladil, ale jde bez debat o nejslabší a nejklišoidnější část filmu. Coby celek ve mě každopádně Gravitace rezonuje zatraceně silně (nepochybně i zásluhou výborného soundtracku) a po dlouhé době jde o 3D, které má smysl.

plakát

Jak prosté (2012) (seriál) 

Nemám s tím seriálem - coby remakem - sebemenší problém. Vlastně se mi líbí díl od dílu více. V prvé řadě proto, že se zde tvůrci (rozumně) vzdali té maximální Sherlockovi distance od "všeho lidského", takže zdejší postava je v pozitivním slova smyslu jiná (=lidštější), než u britského originálu a přitom pořád "ne úplně normální". Podobné je to i s volbou Watsona coby ženy. Díky rovnici žena/muž je tu výrazně odlišná chemie (navíc zdejší důvod, proč je Watson nucena zůstat po boku Sherlocka, mi přijde o něco uvěřitelnější, než u originálu). Případy nejsou z nejchytřejších, ale celé to má švih, tempo, je to dobře natočené a rozhodně Jak prosté (ještě si nejsem jistý, zda to je či není blbý český název) patří k současné nadprůměrné seriálové produkci. A úvodní znělku jsem si hodil do mobilu jako vyzvánění. Zaryla se hluboko pod kůži. 70%

plakát

Millerovi na tripu (2013) 

Bláznivá dovolená pro novou generaci, ve které se sice tvůrci nevyhnuli schematickému vývoji děje (včetně povinných dramatických odboček), ale to vše bohatě vynahrazuje skvěle sehrané obsazení, které si s přehledem dává i ty nejlacinější fóry (jen ždímání scény s varletem mohlo být kratší). Celé to má auru zlaté éry amerických komedií z osmdesátých let, kdy výsledek nestál ani tak na scénáři, jako na schopnosti herců divoce improvizovat. Z Millerových jsem měl přesně pocit, že natáčení všechny hrozně bavilo. Škoda nefunkčních "family-bonding" pasáží, které působí jaksi násilně vlepené (hlavně finální proslov). Ale zbytek značně nadstandardní komediální zábava. Je to spíš tak na 70%, ale zaokrouhluji směrem nahoru za tanečky Jennifer Aniston, díky které chvílemi kino doslova nedýchalo.