Frajer42

Kromě naprosto příšerného závěrečného 5minutového pěveckého vystoupení zpěvačky s extrémně nepříjemným hlasem, u kterého se mi po minutě podařilo usnout, které bylo zároveň první příšernou písní v celém seriálu, tato událostmi napráskaná epizoda neměla větší chybu. Děj se znovu posunul o mílové kroky kupředu a několik postav bylo vykresleno mnohem více než doposud. Už začíná být ze seriálu cítit, že se přehoupl za svoji polovinu. Znovu nechyběla ani troška toho humoru. Nejkouzelnější bylo znásilnění Coopera nadrženou Naomi Watts, které jeho nové tělo vyhovuje mnohem více, než obtloustlý Dougie a přestává jí překážet i to, že se z jejího milého stal nejtěžší případ auťáka. Dějová linka s Robertem Knepperem mě také velmi baví a jeho obsazení byl skvělý tah, ta role je pro něj přímo stvořená. [85 %]

V předchozí epizodě létal Lynch s hlavou v oblacích a cestoval z jedné dimenze do druhé a tentokrát poletujeme výrazně blíže zemi, takže už mě po skončení rozhodně nebolela hlava. Tato epizoda také odkrývá spoustu souvislostí a postupuje o pořádně výrazný krok v ději. Opravu brutálně tajemná série, ale i tady si dokáže David Lynch najít prostor pro trošku té legrace ve spojitosti se zfetovaným důchodcem v lese či obědvajícím tlusťochem. Zkrátka vaří Babicovým stylem, ale na rozdíl od jeho pokrmů vypadá ten Davidův výrazně chutněji. [80 %]

Moje fantazie právě narazila na svoje hranice a přestala mi zvládat překládat do srozumitelné formy to, co vidím, načež jsem společně se skončením epizody usnul vyčerpáním. Tohle už mi prosím, Davide, nikdy nedělej. Bylo nesmírně těžké snažit se držet pozornost, protože to co jsem viděl, mě z velké části jednoduše nijak závratně nezajímalo. Cooperovo putovní napříč životem a smrtí ve třetí epizodě bylo skvělé, ale tyto černobílé výjevy, surrealismus a symbolika - to už bylo na můj vkus trošku moc. Ani Mazací hlava se mi před dlouhými lety absolutně nelíbila a bohužel to byl snad první film, který jsem od Lynche viděl, takže jsem ho v té době začal nenávidět. Postupně jsem na něj ovšem měnil názor a začal ho milovat, protože jsem mu přicházel na chuť a měl jsem v plánu si Mazací hlavu zopakovat. Po této epizodě Twin Peak už tuto chuť nemám. Lynch se pokouší sdělit nesdělitelné a toho se dá docílit pouze touto prudce surrealistickou formou zcela vybočující mimo běžně zažité standardy a to mi úplně nechutná, protože mi to dělá z mozku černou díru a nesmírně mě to vyčerpává. Tentokrát už si netroufnu udělat závěr, že Lynch je kokot, protože dobře vím, že není. Tohle dílo bylo ovšem zcela mimo můj záběr věcí, které dokážu docenit. [60 %]

Doposud rozhodně nejpřízemnější epizoda třetí série, která byla tentokrát věnována převážně zodpovídání otázek a vnesla do děje naznačení některých souvislostí a také lehce napověděla, kterým směrem by se seriál mohl následně ubírat, i když u Lynche si člověk nemůže být nikdy ničím jistý. Také bylo příjemné konečně odhalit onu záhadnou Diane, které se v rámci prvních dvou sérií hodný Dale Cooper se vším svěřoval. Seriál zatím nestrádá ani v humorné rovině. Takový Skype hovor dvou gerontů, či zfetovaný a ztracený geront v lese - to nemělo chybu. [85 %]

Z tria hlavních hrdinů se dal snést jen Demián Bichir, zbytek byl úplně ubohý. S úvodem jsem neměl problém, ten byl rozhodně více než fajn a jakousi atmosférou oplýval. Velmi sympatické mi bylo i to, že tvůrci vykreslili rok 1952 v Rumunsku jako těžký temný středověk a Rumuny jako zaostalé opice. V rámci hororu V zajetí démonů sestra vzbuzovala strach právě svojí tajemností. Tím pádem v momentu, kdy se zde poprvé objevila v plné své "kráse", tak všechno odešlo spolehlivě do kytek a veškerá atmosféra byla ta tam. Když si ten mladý retard přibral na záchranu brokovnici, tak jsem se nadobro ujistil, že tohle není úplně typ hororu, který by mě dokázal zaujmout. Atmosféra nějakým způsobem funguje pouze díky výběru vhodné lokace. Samotný klášter je děsivý sám o sobě. Bohužel tvůrci nepřidali nic navíc, ba dokonce jejich záměr s odkloněním se na nesmyslnou akční vlnu, kdy se rumunský pasáček prasat rozhodl místo křesťanských prupovídek a symbolů řešit situaci s démony brokovnicí, byl krajně ubohý. [50 %]

Spoilery! V rámci každého dílu se cítím, jako bych na hodinku zmizel do úplně jiného světa. Nestačím se divit, jak nesmírně mnohovrstvý umí tento seriál být. Znovu se zopakuji, ale je to působivá směsice pocitů a emocí. Snad jen Lynch dovede kousek od sebe zařadit velmi dojemnou scénku se zabitím dítěte, kdy dokážete dokonale soucítit s jeho matkou, i když ji znáte asi 3 minuty a následně za zvuků skvěle zvolené hudby sledujete v brutální scénce běsnícího trpaslíka se sekáčkem na led jak ubodá několik žen. Jsme v 6. epizodě a stále na mnoha frontách probíhá seznamování s démony jednotlivých postav a sledování, co se všechno událo na pozadí za dobu naší nepřítomnosti a jak tyto události zformovali a změnily charaktery jednotlivých postav. Pojem "chodí jako tělo bez duše" dostává ve spojitosti s postavou Coopera zcela nový rozměr. Dlouho jsem v žádném seriálu nikomu nefandil právě tak jako Cooperovi. Moc nechápu, jak se mohou někteří škodní komentátoři považovat za fanoušky původních dvou sérií a současně nemít rádi sérii třetí. Nějak se mi to v hlavě vzájemně vylučuje. [88 %]

Znovu naprosto brutální směsice všech možných žánrů, nálad a atmosfér a přitom Twin Peaks stále drží konzistentní dojem. Je dobré se snažit držet co nejvyšší pozornost, protože Twin Peaks odkrývá souvislosti mnohdy v nepatrných náznacích. Zatímco skoro všechny postavy vypadají téměř na umření, tak Mädchen Amick je v necelých 50 letech stále prudce mrdatelným kouskem kvalitní ženštiny. Ta nám za dlouhá léta zestárla skutečně minimálně. Nesmírně hořce vtipný mi přišel i výstup profesora a geniální skloubení všech ekologických, zdravotních a mocenských katastrof s reklamou na pozlacený rýč. Všechno působí maximálně divným dojmem, ale nedá se od toho odtrhnout zrak. Na rozdíl od většiny seriálů, se tady nedá ani v nejmenším předpokládat, co se stane, protože David Lynch je brutálně originální tvůrce s nekončící představivostí a je radost sledovat, kterak si hraje. Jinak souhlasím s některým se zdejších komentátorů, že dějovou linku s chodící schránkou agenta Coopera, která se vyrojila po prapodivném narušení vesmírné rovnováhy, už by chtělo někam dál posunout. Ne, že by byla špatná, jen už sledujeme 3 díly totéž. [85 %]

Po předchozí halucinogenní jízdě následoval tvrdý dojezd a podstatně přízemnější díl. Tak jak mě v úvodu třetí série dlouhovlasý Dale Cooper (alias Bob) nebavil, tak tato jeho mimoňská verze (alias Mr. Jackpot) je naprosto fantastická. Veškeré scény, kterých se účastní jsou fantastické. Zbytek se mi zdá lehoulince roztahaný. David Lynch roztočil hodně vysokou hru a ačkoli mám jen mlhavé tušení, co se to kurva kolem děje, tak si každý díl neskutečně užívám a těším se na další. Tohle je prostě něco mimořádného, na co každý měsíc nenarazíte. Mysteriózno je daleko za hranicemi běžné představivosti běžného konzumního diváka zvyklého na stereotypní hovna "pásové výroby" posledních let. [85 %]

Pokud hledáte únik z každodenní reality, tak se vám nabízí v podstatě dvě možnosti. Buď si střelíte do žíly půl kila heroinu, zajíte to nůší lysohlávek a zapijete to litrem ředidla, nebo si můžete pustit třetí díl třetí série Twin Peaks. Efekt je v obou případech rovnocenný. Slovy nedokážu vystihnout, co jsem právě viděl. David Lynch je buď naprostý magor a nebo tuplovaný genius. A vylučují se vlastně tato dvě slova? Po celou stopáž jsem byl zcela pohlcen. Luxusní záležitost odehrávající se mimo čas a prostor, jak ho obyčejně vnímáme. Lynch předal obrazem a zvukem (do této chvíle) nepředatelné. Kdo stojí o všední zážitek, tak by měl sáhnout po nějaké šablonovité píčovině v rámci Netflixu. Tady Lynch rozehrál s diváky zcela jinou ligu. Hluboce nadčasové dílo. S prvními dvěma sériemi seriál spojuje už snad jen stále vytříbený vkus při výběru nahotinek. [90 %]

Zatímco v prvních dvou řadách převládala "normálnost" (výpravný styl) nad "mindfucky", tak v této poslední řadě je to přesně naopak. Zatím však drží Lynch ulítlosti na uzdě a podává divákům často pomocnou ruku, takže moje fantazie stále stíhá překládat mi informace do běžné řeči. Po první epizodě byl nad mraky jeden velký otazník, tak v rámci druhé epizody byly k mému velkému údivu některé odpovědi naznačeny. Každopádně, znovu šílený hypnotický úlet. Netuším, v jaké kvalitě snímek kdo sleduje, ale já osobně mám obraz i zvuk naprosto dechberoucí a když si snímek pustíte alespoň trošku nahlas, tak v pozadí lze po celou stopáž slyšet zvukové vlny, které mi šíleně připomínají vlnovou frekvenci, jejíž poslechem lze spolehlivě docílit přeladění mozku do jiné úrovně, což může vyústit s trochou tréninku i přechodu to transu, takže se tak trošku domnívám, že tenhle seriál není ani tak cílen na lidské vědomí, ale Lynch si výrazně pohrává s lidským podvědomím. Každopádně, zatím jsem moc spokojen. Je skvělý pocit sledovat seriál, kde nemáte nejmenší tušení, co přijde za šílenost za minutu. Zatím se mi moc líbí, jakým směrem se tato série vydala. Velký audiovizuální koncert David Lynch rozehrál. [83 %]